Jak se tři desetiletí, jež uplynula od rozdělení Československa, podepsala na podobě českých a slovenských měst a obecně na charakteru veřejného prostoru? Na negativa a pozitiva uplynulého vývoje i na výhled do budoucna jsme se zeptali odbornic a odborníků z obou stran hranice.
1. Co považujete za nejzásadnější pro podobu veřejného prostoru za uplynulých třicet let?
2. Jak by podle vašich představ měla naše města vypadat za dalších třicet let?
Eliška Málková
architektka
1. Prvních dvacet let svého života jsem veřejný prostor vnímala laickou optikou. Někdy mi připadal příjemný, někdy zmatený. Jako nomád žijící ve Středočeském kraji a trávící každý den od sedmi ráno do osmi večer čas v Praze jsem procházela městskými ulicemi a hledala místa, kde bych se mohla schovat, než mi po škole začnou kroužky. Moc jich nebylo. Někdy jsem bloudila sama Starým Městem, jindy jsem seděla v parku na Strašnické. Z některých procházek jsem byla unavená více, z některých méně. Když jsem pak před deseti lety začala studovat architekturu, tato zkušenost najednou dostala nový smysl – veřejné prostory mají mít určité dimenze a podoby, mají nějak fungovat, jenže ty pražské byly často chaotické, architektonicky neuchopené, …
