Boj o pavlišovský řízek

S Vojtěchem Bártou o divadelní práci a masochismu umělců

Proč se kultura nemá zaplatit ze vstupného? Může být nezávislé divadlo přístupné i pro obyvatelstvo vyloučených regionů? Jak se dnes daří umělcům a jakou hodnotu má v Česku lidská práce? O tom jsme mluvili s režisérem a uměleckým šéfem Chemického divadla.

Součástí kulturního dění spojeného s kandidaturou Broumova na Evropské hlavní město kultury (nakonec vyhrály České Budějovice) byl i váš projekt Pivo, hlína, pavlišov – meditační túra, uskutečněný 22. června v nedalekých Martínkovicích. Není škoda, že byl uveden pouze jednorázově?

V nezávislé kultuře se mnohdy podaří získat peníze třeba jen na premiéru a je velmi těžké pokrýt reprízování, zvláště pak u akcí vyžadujících zapojení desítek lidí. I u tohoto náročného site specific projektu, k němuž bylo naše Chemické divadlo přizváno A studiem Rubín, bylo možné vyžádat si granty pouze na jedno uvedení a na zkoušení během pár dnů. Je ale smysluplné strávit dva měsíce nějakou prací a pak výsledek prezentovat jen jednou? Ale nevzdáváme se a třeba se podaří najít nějaké finanční prostředky, aby se naše meditační túra mohla hrát dál.

 

Výjimečnost vaší performance ale neurčují jen tristní finanční podmínky v české kultuře?

Šlo o rituální setkání v době letního slunovratu. …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě