Přeložil Martin Pokorný
Umprum 2022, 98 s.
Už z titulu je patrné, že text, rozkročený mezi futuristickou vizí, historicko-společenskou analýzou a konspirací, psal autor s určitou nadsázkou. Uznávaný architekt, matematik a vynálezce nikdy nedokončil vysokou školu, a přesto získal desítky čestných doktorátů a vydal spoustu vlivných knih. Jednou z nich je i útlá publikace Návod k obsluze vesmírné lodi Země, původně vydaná už v roce 1969. Fullerovým krédem bylo vytvořit svět, v němž by mohli vést pohodlný život všichni jeho obyvatelé – ani o procento méně. Na svou dobu měl poměrně odvážné ekologické vize: například nahrazení fosilních paliv zdroji, které méně ohrožují planetu. V době, kdy byl vývoj umělé inteligence ještě v plenkách, se zabýval tím, co budou lidé dělat, až jejich práci nahradí automatická výroba, a zároveň předvídal nebezpečí „informačního znečištění“. Varoval také před „vesmírným bankrotem“, který může přijít, pokud nebude podporován veškerý život na zemi. Přestože viděl mnohá rizika technokratické doby, nepropadal panice a snažil se být motivujícím optimistou – podobně jako Timothy Leary nebo Marshall McLuhan. V nových technologiích viděl příležitosti, jichž je potřeba využít. Věřil, že ze světového bohatství nakonec budou čerpat všichni. Nejde však o lacinou utopii, nýbrž o realistické podněty, jak zlepšit fungování společnosti. Kámen úrazu bývá v tom, že se podobnými radami mocní nechtějí řídit. I tak je dnes Fullerova kniha možná ještě aktuálnější než v době svého vzniku.