Výbušné selhání lidstva

Mrazivé paradoxy filmu Oppenheimer

Tříhodinový portrét brilantního fyzika Roberta Oppenheimera režisér Christopher Nolan konstruuje jako tíživý konverzační opus, v němž skrze protagonistu uvádí publikum do tísnivého stavu. Historické drama o vynálezu atomové bomby je nejtíživější, když hledí do budoucnosti.

Nové dílo Christophera Nolana se tematicky drží předchozích dvou režisérových filmů. Dunkerk (Dunkirk, 2017) je rámovaný druhou světovou válkou, Tenet (2020) hrozí vypuknutím třetí světové války a aktuální Oppenheimer (2023) sleduje vznik atomové hrozby. Režiséra dlouhodobě zajímá lidské konání v extrémně vypjatých situacích. Válka je jen vnější vrstvou, pod níž se skrývá rozklad budovaného fikčního světa i temných zákoutí mysli.

Příběh vyobrazuje život amerického vědce Roberta Oppenheimera a události týkající se projektu Manhattan, v němž byl pověřen vývojem atomové bomby. Zaznamenává jeho studentské i pedagogické začátky, náročné bádání v době války, chvilkovou pozici nejdůležitějšího muže planety a následný pád poté, co se stal americké vládě pro své politické názory a činy nepohodlným.

 

Střet ve velkém formátu

Nolan po třech letech opět zkoumá hranice žánrových tradic a pohrává si s možnostmi narace. Po akčním, superhrdinském, válečném či detektivním žánru …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě