Komu patří město? Idealistická odpověď, že náleží všem svým obyvatelům a obyvatelkám bez rozdílu, už dávno není skutečností, a vlastně jí ani nikdy nebyla. O své „právo na město“ museli lidé vždy bojovat. Dnes boj o město symbolizují především klimatičtí aktivisté a nájemnické iniciativy, o kterých je čím dál víc slyšet také v Česku. V tomto čísle A2 jsme se rozhodli nahlédnout toto téma i z méně běžných úhlů. Věnujeme se specifikům místního městského aktivismu, zaměřeného hlavně na zájmy střední třídy, i tomu, jakým nástrahám čelí ve veřejném prostoru ženy a queer obyvatelstvo. Téma gentrifikace Washingtonu se může zdát tuzemské zkušenosti na první pohled vzdálené, ale jak se ukazuje v rozhovoru se socioložkou Johannou Bockman, kvůli korporátnímu uchvácení států a samospráv se většina metropolí na planetě rychle mění v totéž unifikované místo. Problematika práva na město ovšem nabývá i niternějších poloh, například v potřebě překonat osamělost nebo – jak dokládá historický exkurs na literárních stránkách – ve zkušenosti generací žen, které se nemohly bezstarostně a svobodně procházet ulicemi a zažít slasti flanérství. Všechny podoby boje o město ale spojuje jedno: ať mluvíme o nároku na dostupné bydlení, kvalitě infrastruktury, inkluzivitě nebo o bezpečném pobytu ve veřejném prostoru, vždy jde především o právo na důstojný život v urbanizovaném světě.