Výbor publicistických textů Aleny Wagnerové z let 1965 až 2018 ohledává řadu slepých míst československých dějin se zvláštní pozorností k bolestným reáliím česko-německých vztahů. Především ale oživuje paměť spojenou s místy a lidmi, na něž by se jinak mohlo zapomenout.
„Měly by právo vás vyhodit.“ Slova z prvního – a také nejpůsobivějšího – textu Aleny Wagnerové ze souboru Literární reportáže připomínají, že snaha propůjčit alespoň na chvíli hlas lidem, které semlely dějiny, ale sami přitom zůstali bezejmenní a bezhlasí, může jitřit staré rány. V tomto konkrétním případě jde o vdovy po mužích, kteří padli v prvních květnových dnech Pražského povstání, ale stejně tak by se mohlo jednat třeba o rodiny německých Čechoslováků, kteří to nejprve schytali od nacistů, aby následně utekli nebo byli vyhnáni režimem, jenž sice zdůrazňoval svůj antifašismus, ale to mu nebránilo v případě českých Němců uplatňovat princip kolektivní viny. Anebo by mohlo jít o rodiny jihočeských hospodářů, kterým život obrátila vzhůru nohama vnucená kolektivizace.
Zaslechnout šum
Podobné zasuté osudy si Wagnerová vybrala snad i proto, že jejich nenápadná a tichá přítomnost podrývá černobílé interpretace nedávných dějin, jež jsou poplatné …
