Kniha Václava Sixty je prvním českým knižním příspěvkem k teorii biografie, který reflektuje rostoucí oblibu tohoto žánru mezi profesionálními historiky. Životopisné psaní zkoumá na několika nedávných příkladech, jež vzbudily širší zájem, a na jejich ohlasech u odborné i laické veřejnosti.
Životopisný žánr patří mezi čtenářsky nejvděčnější a vzestup zájmu o biografické psaní lze v posledních letech sledovat i na poli historiografické produkce. Velkou čtenářskou pozornost si získal například příběh Jana Žižky z Trocnova z pera Petra Čorneje, biografie Zdeňka Nejedlého od Jiřího Křesťana nebo kniha o Gustávu Husákovi od Michala Macháčka. Vznikly také publikace, v nichž se snoubí historická práce s osobní zainteresovaností autora – příkladem je monografie Mileny Bartlové o výrazných ženských osobnostech z rodin Budínů a Mlynářů nebo kniha sociologa Martina Potůčka o jeho matce Jarmile Taussigové.
V práci Václava Sixty Možnosti historické biografie, vycházející z jeho disertace, se však poprvé otevírají otázky vztahující se k perspektivám, úskalím i možnostem daného žánru. O popularitě biografických vyprávění u široké veřejnosti sice nelze pochybovat, tím spíše však bylo životopisectví vystaveno v historiografii minulého století značné kritice.
Podezřelý …
