Polsko-český básník Bogdan Trojak publikoval poslední básnickou sbírku pro dospělé před téměř dvaceti lety. V Uhrwerku dokáže zprostředkovat mytické bezčasí, ale také sklouznout k oblýskaným obrazům, jež místy upadají do kýče.
Michail Bachtin v knize Román jako dialog (česky 1980) představuje koncept takzvané absolutní minulosti. V jeho teorii se jedná o časovou a zároveň hodnotovou veličinu. O čas, který se odehrál v jakémsi „jiném čase“. Je to minulost, která nepřechází plynule do přítomnosti, nestává se budoucností, ale zůstává uzavřená sama v sobě a společně se svými činiteli, bájnými postavami, bohy, hrdiny; je nedosažitelná jak pro současníka, tak pro člověka „běžné minulosti“, neboť se odehrává na zcela odlišné rovině.
Čas a otázka jeho přístupnosti jsou v poezii tematizovány často. V nejnovější sbírce česko-polského básníka Bogdana Trojaka Uhrwerk se nicméně čas a především touha ho ohmatat, ohnout stávají samotným organizujícím principem. Zaujetí časovostí je patrné na téměř všech šedesáti stranách, odkazuje k němu koneckonců snad i jejich počet stejně jako název sbírky (Uhrwerk je v němčině hodinový stroj). Básně dávají dohromady celek, jehož jednotlivé komponenty …
