Filmové vědkyni Šárce Gmiterkové se v knize věnované kariéře Oldřicha Nového povedlo zachytit nepsaná pravidla, jimiž se od třicátých po šedesátá léta řídil svět divadel, filmových a nahrávacích studií. Hercova osobnost jí však místy uniká.
Název oboru „star studies“ na první pohled působí rozpačitě. Navozuje představu moderátora Aleše Cibulky dolujícího klepy z přeživších prvorepublikových celebrit. Ničím podobným se filmoložka Šárka Gmiterková v monografii ON, jejímž předmětem je Oldřich Nový (1899–1983), samozřejmě nezabývá. Jak sama uvádí, odhlíží od Nového soukromí a zaměřuje se na hercovu profesionální dráhu v kontextu mediálních a kulturních průmyslů i měnící se politické situace.
Lakmusový papírek
Už ambice pokrýt rovnoměrně celou Nového kariéru (1936–1969) Gmiterkovou vzdaluje od Cibulky, kritičtějšího Stanislava Motla i běžné nostalgické literatury, v níž se hercův život po druhé světové válce často odbývá pár odstavci. Autorka dokonce zachází ještě dál: jakmile v úvodu vyloží Nového vývoj od operetního herce po filmovou hvězdu, jež byla považována za etalon noblesy, elegance a jemné ironie, používá jej na způsob lakmusového papírku. V meziválečném kulturním provozu …
