Skutečný Faidros

Z pozůstalosti tajemstvím obestřeného autora Petra Jalovce publikujeme krátkou epizodu ze života dvou osobností, které se zapsaly do historie antické filosofie: Faidra a Sókrata, přičemž druhý jmenovaný v tomto příběhu dojde velkého osvícení. To mu ale bohužel nemá dlouho vydržet.

„Buď zdráv, Faidre!“ začne rozhovor zanedbaný tlouštík. Faidros sedí na břehu, lelkuje, pozoruje hravé vlnky na hladině potůčku a jen tak mimochodem nastavuje tvář sluníčku.

„Ech, Sókrate… jaká nemilá náhoda či poťouchlost bohů tě přivedla dnes k říčce?“ odvětí Faidros.

„Dozvěděl jsem se, že neseš jakýsi list, který napsal Lysias, a hned jsem spěchal, abych si o něm s tebou popovídal, abych znal jeho obsah dřív než občané Athén a abych pak s každým jednotlivě mohl o tom listu rozmlouvat. Nuže, ukaž mi jej!“ žadoní Sókratés.

„To tě zklamu,“ vece Faidros. „Nemíním ničím narušovat tento požehnaný den, kdy mohu bohulibě zevlovat u této říčky. Kdy mohu pozorovat let ptáků po nebeské klenbě za slunného dne. Kdy mohu ležet v hebké trávě v blízkosti oltáře Boreova. Do Athén mám dojít před soumrakem. To bych stihl desetkrát, a tak hodlám ještě notnou chvíli nečinně pozorovat proud, polehávat a třeba se i trošku prospat. …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě