Mnoho klasiků bývá špatně citováno; Haškův Švejk, jak známo, nikde neříká „to chce klid“. A asi ještě víc klasiků trpí tím, že si je lidé mylně vykládají a překládají. Uprostřed hrůz posledních dní mě napadá jedna taková klasička, Ursula Le Guin, kalifornská autorka zadumaně melancholických fantastických příběhů, zesnulá před pěti lety. Od jiných slavných tvůrců tohoto žánru (a ještě více od těch neslavných) se lišila mimo jiné i tím, že nikdy nepropadla slasti rozbujelé světatvorby. Její povídky a romány se odehrávají v časoprostorech, které se od našeho světa v mnohém liší, popsané jsou ale střídmě, ve zkratce a o to efektivněji.
Moje vzpomínka na špatný citát se týká jedné z těchto zkratek. Svět fantasy románu Čaroděj Zeměmoří (A Wizard of Earthsea, 1968) se skládá ze stovek ostrovů – máme je před sebou na mapě, odkud poznáváme jejich zvláštní jména v nesrozumitelné řeči. Na začátku víme, kde je centrum a kde periferie, víme, na kterém ostrově bydlí čarodějové. …
