Často mi teď v hlavě zní verš z písničky Davida Tibeta o černých lodích žeroucích nebe: „Who will deliver me from myself?“ Dobrá otázka do časů pýchy, samomluv a samohan. Kdo nás zachrání z toho, co jsme a čím jsme se stali? A kam nás přitom vytáhne?

Letmé rozhlédnutí po světě …

Je zimní tma. Jarně vlahý vzduch za oknem věstí letní umírání. Z té tmy vystupují obrazy, často dost hnusné. U někoho vzpomínky, u jiných sny. Po říjnu, po prosinci. Ve válce. Co s tím? Já nevím, třeba si něco přečtěte nebo si pište deník…

„Dělání knih mnohých žádného konce …

Na konci roku 1623, tedy před čtyřmi sty lety, dopsal Jan Amos Komenský první verzi Labyrintu světa a ráje srdce. Když na to o pár desítek let později vzpomínal, konstatoval, že tehdy „temnoty běd houstly“. Bílá hora už je za námi, ale válka teprve začíná. Labyrint by měl podle …

Mnoho klasiků bývá špatně citováno; Haškův Švejk, jak známo, nikde neříká „to chce klid“. A asi ještě víc klasiků trpí tím, že si je lidé mylně vykládají a překládají. Uprostřed hrůz posledních dní mě napadá jedna taková klasička, Ursula Le Guin, kalifornská autorka zadumaně melancholických …