Višňový sad je především pohledem na naši humanitu, tvrdí o poslední divadelní hře Antona Pavloviče Čechova francouzský režisér Daniel Jeanneteau. Drama z počátku 20. století uvádí ve francouzsko-japonské koprodukci v divadle na předměstí Paříže, které v posledních letech vede.
Jak začala vaše spolupráce s japonským divadlem?
Do Japonska jezdím pravidelně už skoro pětadvacet let a tamější divadelníci mou tvorbu dobře znají. V roce 2009 mi nabídl spolupráci režisér Satoši Mijagi, který působí v Shizuoka Performing Arts Center, jedné z nejvýznamnějších uměleckých institucí v Japonsku. Navrhl mi, abych režíroval drsnou hru Zpustošení od anglické dramatičky Sarah Kane. A při posledním společném setkání ho napadlo, abych připravil některou z Čechovových her. Se scenáristou Mammarem Benranouem se nám zdálo, že Višňový sad bude pro obě strany – japonskou i francouzskou – nejsrozumitelnější.
Proč?
Je to přístupné dílo, lehčí, méně dramatické. Čechov v něm navíc výrazně řeší přeměnu světa, konec aristokracie, nástup trhu. Ve hře se probírá i rozdrobenost společnosti a různé formy nespravedlnosti. Dnes můžeme podobné změny vidět všude, i na druhém konci planety. Čechov ve Višňovém sadě nahlíží na společnost z pozice humanisty, který …
