Host 2022, 88 s.
Haiku, klasické trojverší japonské literatury, se do západní literatury úspěšně probojovalo už před desetiletími a stále znovu a znovu nachází své obdivovatele. Pokusit se vtěsnat výpověď do pouhých sedmnácti slabik je obtížné. Ne vždy se to podaří, ne vždy je to haiku. A někdy „haiku“ vzniknou i bez naplnění přísného formálního požadavku na počet slabik. Pravověrní příznivci těchto minimalistických útvarů budou možná lehce zaskočeni, důležité ale je, že nová básnická kniha Jiřího Hájíčka, navazující na předchozí sbírku Muž na pokraji vzplanutí (2019), obsahuje dobré básně. O autorově úspěchu ostatně svědčí skutečnost, že se první z dvojice knih aktuálně dočkala nového vydání, což je u básnických sbírek věc spíše výjimečná. Je zajímavé sledovat, jak se Hájíček, jinak autor poměrně rozsáhlých próz, dokáže vyrovnat s omezeným rozsahem, a přesto zůstat svůj. I tentokrát umožňuje čtenáři vstoupit do intimního prostoru, v němž je hodně pozorování, samoty. …
