Jste to, co píšete? - literární zápisník

Větu „Prohlašuji, že jsem bakalářskou/diplomovou/rigorózní/disertační práci vypracoval/a samostatně…“ už po desetiletí v této zemi vkládají každý rok desetitisíce studentů do své kvalifikační práce automaticky, jen s úlevným pocitem, že už to zanedlouho budou mít z krku. Ani ti, kdo dané práce čtou, nad takovýmto prohlášením nemeditují s otázkou, co to vlastně znamená. Vnímá se podobně jak pění Gaudeamus igitur, nošení univerzitních insignií či pronášení „Spondeo ac polliceor“; patří to k věci, i když to nejspíš nic neznamená.

Citovaná věta vznikla v kontextu, kdy student bušil do psacího stroje, z knihovny si nosil ručně psané výpisky a při psaní práce byl obložen několika knihami, které vlastnil. Přežila ale příchod xeroxů, počítačů, internetu a online zdrojů. Letos však, zdá se, má na kahánku.

V týdnu, kdy ministerstvo školství na tiskovce vylíčilo, jak šest set expertů se přes rok intenzivně radilo, až se shodli, že do vý­­uky doporučí …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě