Próza Anny Bolavé Vypravěč se dá číst jako horor, příběh o dětských traumatech nebo jako konceptuální dílo tematizující naraci i zodpovědnost toho, kdo vypráví. Vystupuje zde obří červ, který se živí lidskými prožitky, a postavy, jež se snaží vymanit ze zhoubné moci autoritativního vypravěče.
Volná trilogie Anny Bolavé Do tmy (2015), Ke dnu (2017) a Před povodní (2020), spojená s fiktivním městečkem Řečovice, vyvolala na naší literární scéně zaslouženou pozornost. Zejména první kniha položila s veškerou naléhavostí starou zneklidňující otázku (mimo jiné kritika Jana Lopatky), která se svým způsobem týká všech velkých literárních počinů: o čem vlastně dílo je? Ve svém novém románu Vypravěč se Bolavá ke zmíněnému esenciálnímu problému obloukem vrátila.
Potrava pro obřího červa
Vypravěč by se dal popsat jako kombinace románu o traumatech dětství, hororu a naratologické epopeje. Na počátku je stará legenda – morytát o zámečku na Běstvinách, jehož pán živí ve skleníku obrovského červa, který konzumuje lidské touhy a strachy a produkuje výčitky svědomí: „Záhadné, jak se mezi námi legendy objevují, přicházejí náhodou a beze slov, a pak vší silou udeří.“ Hrabě monstru nakonec obětuje i to nejmilovanější – svou ženu. Běstviny jsou …
