Jak umělá inteligence v budoucnosti promění svět hudby? Jaké výhody a nevýhody s sebou přinese? A bude stále vznikat hudba, jakou AI nebude schopna vygenerovat? Dva lidští tvůrci při promýšlení těchto otázek přizvali ke spolupráci ne-lidskou entitu.
Umělá inteligence (AI) dokáže být znervózňující. Nenabízí nám v první řadě rafinovaný způsob, jak pokračovat v otrokářství a tvářit se u toho, že jde o progres? Proč vlastně chceme něco naprogramovat a pak to vypustit do světa, ať si to žije vlastním životem? Žije? To? Je namístě používat střední rod? To jsou ovšem zastaralé otázky, vývoj už se posunul mnohem dál… Hlavní je, že se zlepšujeme na poli umění. Co ale má být výsledkem? Poskytne nám umělá inteligence nový, unikátní materiál, anebo spíš budeme zaplaveni odpadem? Jisté je, že máme hračku, která nás pobaví. Ale zvládneme ji nastavit tak, aby po sobě i uklidila? V minulosti jsme si podmaňovali zvířata, aby nám sloužila, teď přichází doba, kdy se o to postará AI. Otevírají se před námi nové možnosti, ale také řada nástrah. Zkusme si vygenerovat deset důvodů, proč ve zvukové tvorbě používat AI:
1. AI může pomoci při skládání hudby a generovat nápady a melodie, jaké by skladatele*ky jinak nenapadly.
2. Při aranžování hudby může AI nabídnout návrhy optimálního umístění různých prvků ve skladbě.
3. AI může pomocí algoritmů efektivněji míchat nebo masterovat skladby a tím usnadnit hudební produkci.
4. AI může usnadnit tvorbu zvukového designu i jedinečných a komplexních zvuků, jaké by hudebníci*ice sami nedokázali vyprodukovat.
5. Při živých vystoupeních může AI upravovat doprovody a efekty v reálném čase.
6. AI může poskytnout vhled do tržních vztahů a preferencí posluchačstva, což skladatelům*kám umožní skládat hudbu, která bude v publiku rezonovat.
7. AI může hudebníky*ice propojit navzdory geografickým překážkám.
8. AI může být prospěšná při organizaci tvůrčí práce a správě souborů a nahrávek.
9. AI může nabídnout nové tvůrčí cesty při experimentování a povzbudit hudebníky*ice ke zkoumání různých žánrů, stylů a technik.
10. AI může hudebníkům*icím ušetřit čas.
Moře zůstane slané
Všechno se čím dál rychleji optimalizuje: naše těla, nástroje, které používáme, svět, v němž žijeme. Autor komiksu Familiar Face (Známá tvář, 2020) Michael DeForge říká, že je běžné se ráno probudit a nepoznávat vlastní tvář ani své město – obojí podléhá rapidním změnám, jejichž úběžníkem je jemná vyladěnost a vysoká efektivita systému. Podle jakých pravidel k optimalizaci dochází? DeForgeova odpověď není příliš uspokojivá: „Těžko říct… Není koho se zeptat.“
Pokud jde o proměnu hudby vlivem AI technologií, možná se nacházíme v podobné situaci. K dispozici je množství softwarových tyglíků exotických jmen (Riffusion, MusicLM, Moûsai, Soundraw, Mubert, Magenta, Amper Music, SingSong), z nichž lze na základě textuálního popisu žánru a kompozice vytvořit hybridní hudební formy s podobnou lehkostí, s jakou naše tělo vylučuje. Slova „producent“ a „generovat“ si zde podávají ruce.
Mysleli jste si, že svět simulaker má své dno? Držte si klobouky, čeká nás divoká jízda, protože pokud loňský rok byl rokem generování AI obrazů a textů, ten letošní má být rokem generování sonických vln. Prostředí hudby tvořené s pomocí umělé inteligence akcentuje vzájemné střetávání a morfování hudebních tvarů – budou tedy vznikat řetězce nových souvislostí (viz článek Miroslava Tótha Vízia päste, ktorá vás namočí do tekutiny, a vy sa rozplyniete na molekuly, Kapitál č. 1/2023). Navzdory obtížným podmínkám, jež znesnadňují predikci vývoje, můžeme očekávat, že hladina zvukového oceánu bude nadále stoupat. Jeho slaná chuť se ale s největší pravděpodobností příliš nezmění. Jak napsal v jiném kontextu, ale v podobných intencích Jan Sůsa ve svém textu Emancipace zvuků z diktatury hudby (A2 č. 15/2020), výsledkem je „tvorba, která dokáže být i velmi sofistikovaná a propracovaná, přesto však často zůstává nesnesitelně předvídatelná a sterilní, protože se nechává předem ovlivnit představou o tom, jak by hudba – byť takzvaně experimentální – měla znít“. Svět komerční, reklamní a jinak užitkové hudby však bude jistě jásat.
Sonická varianta tsundoku
Dá se předpokládat, že jedním z důsledků rozmachu AI hudby bude zvýraznění role programátorů a programátorek tvořících a optimalizujících daný model/prompt, jehož výsledkem pak bude hudební nebo zvuková kompozice. Proti tendenci generování hudby umělou inteligencí lze postavit trend rozrůzňování stylů a vynalézání nových žánrů, které budou lépe odolávat zpředmětnění a vytěžení. Je to podobné jako bránit se (například pomocí masky) tomu, aby umělá inteligence rozpoznala vaši tvář. Uvažování o zvuku jakožto uměleckém výrazu se bude čím dál víc konceptualizovat. Běžné publikum bude mít pocit, že hudba se generováním vyčerpala, naproti tomu náročnější posluchačstvo nebude vyžadovat jen formální a estetické uspokojení, ale též jasně zacílené gesto s etickým, politickým, poetickým nebo jiným významem.
Nebo snad sonická varianta tsundoku (hromadění knih, které si stejně nepřečteme) povede k posluchačské i tvůrčí rezignaci? Rezignace ovšem nemusí být vnímána jako pasivita – může jít, jak připomíná filosofka Tereza Matějčková, o kontemplativní praxi a předpoklad konstituce (tvůrčího) subjektu. Příkladem takové rezignace vztažené k oblasti zvukové tvorby je kompozice Michala Cába Sdílené ticho na dané téma (2021). Název je zároveň partiturou pro dva a více účastníků, kteří spolu na základě předchozí domluvy libovolně dlouho mlčí na předem domluvené téma. Jinou variantou reakce na nadbytek vygenerované hudby je únik k produkci, v níž neexistují pevné hranice mezi odpadem, uměním, kýčem, humorem a vážně míněnou věcí. Umělá inteligence totiž prozatím není schopna nezřetelnost hranic reprodukovat.
Pokud nyní poodstoupíme stranou a přenecháme kompetence mladším a výkonnějším, budeme záhy s to bavit se – takříkajíc demiurgicky – nad nastalým děním. Mezitím budeme příležitostně navštěvovat koncerty s krásně upocenými lidskými těly, sem tam se budeme věnovat magii promptů a následnému retušování jejich výsledků. Ale pro jistotu si nejprve zkusme vygenerovat deset důvodů, proč ve zvukové tvorbě nepoužívat AI:
1. Hudba tvořená AI může postrádat emocionální hloubku a lidský přístup, které mnozí hudebníci*ice a posluchači*ky oceňují.
2. AI může omezovat kreativitu, protože dokáže generovat hudbu pouze na základě již existujících vzorů a dat, nikoli na základě skutečně originálních nápadů.
3. Hudba produkovaná AI může postrádat kulturní a historický kontext, který do své tvorby vnášejí lidští hudebníci*ice, což může vést k homogenizaci hudebních stylů a tradic.
4. AI může nahradit lidské hudebníky*ice a skladatele*ky. Hrozí tak zánik pracovních míst a další koncentrace moci v rukou technologických společností.
5. AI může způsobit etické problémy týkající se vlastnictví a autorství.
6. AI může přispět k úbytku rozmanitosti v hudbě, protože algoritmy mohou upřednostňovat žánry nebo styly, které jsou výnosnější.
7. AI může udržovat stávající mocenskou nerovnováhu v hudebním průmyslu, protože technologické společnosti mohou kontrolovat distribuci a propagaci hudby generované umělou inteligencí.
8. AI může posilovat stereotypy a předsudky týkající se určitých hudebních žánrů nebo stylů a tím podporovat škodlivé kulturní narativy.
9. AI může z hudby vytlačovat prvky spolupráce nebo improvizace, které jsou součástí mnoha hudebních tradic.
10. AI může být pro mnoho skladatelů*ek finančně nedostupná. Přístup k ní budou mít jen tvůrci*kyně, kteří si mohou dovolit technické nástroje potřebné k jejímu efektivnímu využívání.
Dva z autorů jsou zvukoví umělci.