Stranou pozornosti básníků a básnířek nezůstal ani instagram. Nakolik poezii proměňují grafická a komunikační pravidla nového média? A do jaké míry instapoezie využívá možností vizuálního zobrazení či verbální zkratky?
V roce 2014 vydala indicko-kanadská básnířka a ilustrátorka Rupi Kaur první sbírku Milk and Honey (Mléko a med, 2017) a odstartovala tím křehkou a neproniknutelnou existenci instapoezie. Tento druh básnické tvorby se většinou omezuje na krátké a zpravidla až příliš jednoduché texty, připomínající spíše bonmoty než verše s komplexnějším sdělením. V českém kontextu se povaze tohoto typu psaní věnují například Karel Piorecký ve studii Česká instapoezie. Několik poznámek k její kontextualizaci (2021) a David Jirsa v podcastu Na potítku.
Každodenní poezie
Za instapoezií nelze vydávat jakoukoli báseň zveřejněnou na instagramu. Existují samozřejmě profily, kam lze tvorbu, která už vyšla časopisecky nebo knižně, zaslat a tímto způsobem ji komunitně sdílet. Příkladem může být @poetryisnotaluxury nebo facebooková skupina Poezie pro každý den. Americká spisovatelka Savannah Brown na instagramu vytvořila každoroční výzvu escapril – během celého dubna může každý …
