Uvolněné atomy ve Fotograf Gallery

V minulém roce byla jaderná energie v dů­­sledku energetické krize dočasně zařazena na seznam obnovitelných bezemisních zdrojů. Protikladné reakce na rozhodnutí Evropské unie opět zviditelnily propastné rozdíly ve vnímání jádra – může být symbolem naděje a pokroku i nebezpečí a destrukce. Výstava Uvolněné atomy v pražské Fotograf Gallery představuje trojici umělců, kteří zkoumají momenty, jež definovaly náš současný vztah k jaderné energii, a hledají přitom způsoby, jak uvažovat o „atomovém věku“ jako takovém. Prolínající se perspektivy, úhly pohledu i měřítka vystavených děl konstruují vícerozměrné myšlení, které zohledňuje lidské, geologické a ekologické hledisko.

Odhalit neviditelné

Situace první: jsou dvacátá léta, dlouho před prvním úspěšným pokusem o rozštěpení uranového jádra; šíří se ovšem avantgardní okouzlení rentgenem, který proniká pod povrch viditelného – umožňuje nahlédnout do útrob zastřeleného morčete nebo prohlédnout skrz skořápku vlašského ořechu… Martin Netočný zkoumá v sérii fotografických koláží Active Others rentgenové snímky, modernistické fotogramy a vědecko­-dokumentární studie atomových částic. Zpod černobílých snímků, které zachycují vnitřní strukturu běžného světa, vykukují barevné fotografie rostlin a živočichů, jejichž radioaktivita není oku znatelná. Vrstvením různorodých obrazů Netočný tematizuje hloubku jednotlivých pohledů a zkoumá jejich hranice. Co ještě zaznamená lidské oko? Jaký výsek reality zachycuje objektiv fotoaparátu? Jak viditelnou skutečnost reinterpretují rentgenové negativy? Rozpor mezi lidským vnímáním a vizuální informací vytváří prostor pro zpochybnění jednoznačných soudů.

Černobylský herbář

Situace druhá: nejdříve byla vyvinuta atomová bomba, až poté se začala jaderná energie užívat k výrobě elektřiny; i v této podobě se však stala nástrojem hromadného ničení… Francouzská umělkyně Anaïs Tondeur se v sérii Černobylský herbář vrací do osmdesátých let k havárii, která otřásla představami o bezpečné a čisté alternativě fosilních paliv. Tondeur sbírá černobylské ozářené rostliny – fragmenty znečištěného ekosystému, jež otiskuje na světlocitlivé desky. Vzniká tak melancholicky rozmlžený obraz jako fantaskní vzpomínka na dávno ztracený svět. Křehké a pomíjivé byliny uchovávají paměť území zasaženého katastrofou, která zrelativizovala nepropustnost geopolitických hranic. Radioaktivní snímky jsou ve výstavním prostoru přítomny v podobě reprodukcí a situovány do podzemní části galerie. Jsou tak symbolicky izolovány od okolního světa, podobně jako Černobyl a dnes i okupované území severní Ukrajiny.

V jádru elektrárny

Situace třetí: atomové elektrárny přesluhují, výstavba nových reaktorů je předmětem bouřlivých diskusí; Česká republika čelí těžko splnitelnému závazku vybudovat do roku 2050 hlubinné úložiště vyhořelého jaderného paliva… Zatímco světla v areálu Temelína nikdy nezhasínají, Vojtěch Radakulan se staví k tíživým otázkám budoucnosti s humorem a v provokativní videoinstalaci Nebula Core ukazuje, jak snadno lze bezpečnostní opatření nejstřeženější české jaderné elektrárny obejít. Proniká skrze nedokonalou ochranu plotů, čidel a ostrahy a dává nám nahlédnout do bezčasí liduprázdných prostor, kam bychom jinak jako obyčejní smrtelníci nevstoupili. Objektivem kamery hledí současně i ven, za plot do krajiny, jejíž ráz kolos elektrárny navždy změnil. Hřbitov a kaple v okolí Temelína, jež zhmotňují víru ve vyšší moc, jsou konfrontovány s ohromnými chladicími věžemi, symboly víry v sílu skrytou v nitru hmoty. Radakulanova interaktivní instalace Zelený kámen nás potom vybízí, abychom se dotkli radioaktivního smolince a rozhodli o jeho osudu. Můžeme však něco skutečně ovlivnit?

Vystavená díla nahlížejí a interpretují situa­ce, které vycházejí z dodnes živé představy o potenciálu a využití jádra, a vrstvením časových rovin přesouvají pozornost k socio­-politickým a environmentálním souvislostem. Individuální vizuální výpovědi tak vytvářejí platformu pro vize společné budoucnosti, v níž bude nukleární problematika hrát zásadní roli. Jednou uvolněné atomy totiž nelze spoutat.

Autorka je studentka teorie a dějin umění.