„Pokuty pro myslivce nevyřeší obnovu lesů“, „Ke snížení stavů spárkaté zvěře nepřispěje, navíc ubyde myslivců“, „Vláda jde na myslivce zostra. Neuloví dost zvěře, dostanou pokutu“… Před prázdninami to z titulků vypadalo, že se chystá jakýsi zbytečný, nebezpečný hon na myslivce. Do sněmovny totiž po měsících diskusí, jednání a hledání kompromisů míří novela zákona o myslivosti, která má za cíl upravit její podmínky tak, aby stručně řečeno udržovala zvěř na takové úrovni, jakou naše lesy bez úhony zvládnou. A Českomoravská myslivecká jednota (jak se v kuloárech šušká, jedna z mocných lobbistických skupin u nás) nelenila hájit pravidla, která jí dlouhá desetiletí hrají do karet.
Jenže situace v lesích je objektivně špatná – srnčí a jelení zvěř je na dvojnásobku až pětinásobku někdejších stavů, šíří se nepůvodní jelen sika. Zvířata ožírají menší stromky, drbou se o větší, loupou lýko, a kvůli tomu na valné většině území nemůžeme v lese vidět i jiné druhy stromů než smrk, kterému ovšem se změnou klimatu zvoní hrana. Podle údajů Ústavu pro hospodářskou úpravu lesa (ÚHÚL), což je odborná instituce, jež má za úkol sbírat relevantní data pro les a myslivost, je každý druhý malý listnatý stromek či jedle poškozený okusem. Viděla jsem to mnohokrát na vlastní oči, když mě kamarád lesák přizval do terénu na inventarizaci lesa, jejíž součástí je i počítání semenáčků a nových stromků. Bez poškození jich i v národních přírodních rezervacích bylo minimum…
Takto způsobené škody na lesních porostech, ale i zemědělských pozemcích pak podle dat ÚHÚL v ročním průměru dosahují asi pěti miliard korun. Prakticky to znamená, že stromek, který není chráněn například oplocením, nevyroste. Ministerstvo zemědělství spočítalo náklady na ochranu před zvěří (často vynaložené marně) na 1,45 miliardy korun ročně. A počty odlovů u nás? Ve srovnání se sousedním Rakouskem a Německem dvakrát až třikrát menší.
Novela, formulovaná i v debatě s organizacemi majitelů lesů, lesníků, ochranářů, zemědělců a myslivců, proto zavádí opatření, která by stavy zvěře dostala pod kontrolu: například plánování lovu podle míry škod nebo umožnění lovu vlastníkům pozemků s loveckým lístkem, kterým dnes mnohdy nezbývá než způsobené škody zkrátka strpět. Zavedeno má být sledování skutečného odlovu, tj. evidence uhynulých zvířat i podle fotografické dokumentace. A nejdiskutovanějším opatřením je snížení velikosti honitby z 500 na 250 hektarů, čímž se vlastníkům otevírá možnost zřídit si vlastní honitbu, nejsou-li spokojeni s tím, jak na jejich pozemcích myslivci se zvěří nakládají.
Jestli však vládní novela bude mít dostatečnou oporu v koaličních poslancích a poslankyních, není vůbec jisté. Rozpolcenost názorů je vidět i v komentářích, které k věci zveřejnili na stranickém webu Starostové a nezávislí: zdá se, že co politik, to názor. Není ale pochyb o tom, že naše lesy změnu potřebují. A právě nastavení nových pravidel v oblasti myslivosti považují mnozí lesníci za zásadnější pro další vývoj než novelu lesního zákona. I tu bude Poslanecká sněmovna brzy projednávat – a jistě stejně vášnivě.