Maďarská literatura oplývá historickými náměty. Nalezneme v ní sociografické romány, rodinné ságy či společenské fresky, příběhy lidí, kteří jsou dějinami válcováni, i těch, kdo jimi hýbou. Obrazy výjimečného národního osudu nyní nahrazují spíše alegorické poukazy na vztah mezi uměním a mocí.
Specifičnost maďarské kultury v rámci střední Evropy je přirozeně do velké míry dána už tím, že se opírá o jeden z ugrofinských jazyků, jejichž kolébka je vzdálena tisíce kilometrů na východ. K jazyku lze přidat celou paletu různých kulturních rozdílů a hned je zaděláno na to, aby se mentální svět maďarského společenství významně soustřeďoval na otázku vlastní výjimečnosti a speciálního národního osudu. Intenzivní potřeba sebereflexe maďarské společnosti se nakonec přetavuje i do hojného zpracování historických témat v oblasti umělecké, potažmo literární produkce. Podobně jako ostatní středoevropské literatury i ta maďarská si prošla vývojem, při němž se její tematické i estetické preference výrazně proměňovaly. Zatímco romantická literatura devatenáctého století se podílela na vzniku a utvrzovaní národní symboliky a tradic, maďarská moderna přinesla výrazné zpochybnění narativu o národní výjimečnosti a otevřela prostor pro integraci vícera pokrokových tendencí a intenzivní …
