Člověk bojuje o holé přežití

1. Změnily se antikvariáty během posledních let? A co bylo hlavní příčinou?

2. Proč má podle vás dnes smysl provozovat kamenný antikvariát?

3. Jak se stavíte k „secondhandovému“ obchodování s knihami typu Knihobot nebo fanouškovské weby jako Trh knih? Jsou výraznou konkurencí, nebo žijete vedle sebe?

4. Přicházejí ještě lidé jen tak nazdařbůh prohlížet tituly v prodejně, nebo dnes chodí hlavně pro online objednávky?

5. Jsou mezi vašimi zákazníky spíše čtenáři, nebo sběratelé? Respektive – jsou dnes vedle „pohledářů“ ještě nějaké výraznější skupiny sběratelů?

6. Jsou pořád ještě výkupy, které vás těší a které nejsou jen „provozní“?

7. Jaký byl váš nejbizarnější, nejlepší nebo nejzajímavější výkup?

8. Má antikvář vlastní sbírky, nebo se snaží nenosit si práci domů?

 

Zuzana Zadrobílková

Trigon, Praha

 

1. Změnily se, jakpak by ne. Nevím, zda během posledních let, ale za těch pětadvacet let, co působím v antikvariátu, se toho změnilo dost. Těžiště prodeje se přesunulo na internet, do kamenné prodejny chodí méně lidí, ale zase expedujeme násobně víc zásilek než dřív. Situace není horší, jen je jiná.

2. Náš antikvariát slouží zároveň jako nakladatelská prodejna Trigonu, prodáváme i nové knihy od dalších malých nakladatelů a pořádáme různé akce (aktuálně výstavu obrazů Vladimíra Kokolii). Ze vzájemné synergie těchto aktivit vzniká prostor, který má smysl provozovat. Alespoň zatím.

3. Knihobot do velké míry obchoduje s jinými knihami, než které zajímají nás: knihy vydané po roce 1990, na které primárně cílí, u nás tvoří jen zhruba třetinu nabídky. Proto Knihobot nevnímáme jako konkurenci – a to žijeme doslova vedle sebe, naše provozovny dělí jen pár ulic. Samozřejmě sleduji také Trh knih. Fascinuje mě, že knihy, které jsme vydali před několika lety a dosud je máme v nabídce, se na těchto platformách nabízejí za několikanásobky původní ceny. Nechápu, proč si lidé nejprve neověří dostupnost hledané knihy u nakladatele, než ji koupí za předraženou cenu.

4. Čím dál častěji přicházejí lidé, jež zajímá především ta část nabídky, kterou nemáme vystavenou online. Hledači, kteří mají čas a chuť zanořit se do regálů s knihami, jsou duší antikvariátu. Kdyby chodili jen vyzvedávači, ztratila by prodejna smysl.

5. Vzhledem k našemu zaměření k nám často chodí lidé, které zajímá literatura z oblasti hermetismu. Jsou mezi nimi i sběratelé, ale je čím dál obtížnější mít jim co nabídnout. Předválečných knih na toto téma je v oběhu málo a jejich prodej se přesunul na různé aukční portály. Každopádně vámi zmínění pohledáři jsou nejen výraznou, ale i dost specifickou sběratelskou skupinou.

6. Výkupy v prodejně většinou nebývají co do obsahu překvapivé, výkupy v terénu jsou v tomto ohledu zajímavější. Nejvíc mě těší práce s knihovními celky po zajímavých osobnostech. Baví mě vidět, co měl dotyčný v knihovně, k jaké literatuře měl vztah, jak měl knihy uspořádané, zda a čím si je zakládal, jestli si do nich psal… Knihovna jako osobitý celek, který svědčí o svém majiteli. A pak se tahle celoživotní mandala rozmetá a jednotlivé svazky se dostávají znovu do oběhu.

7. Těch bylo za ta léta mnoho. Některé výkupy si člověk pamatuje kvůli okolnostem, za jakých probíhaly, jiné díky knihám, které vykoupil. Nezapomenu na svůj první samostatný výkup, který proběhl zcela podle cechovních pravidel – utratila jsem zbytečně moc peněz za prakticky neprodejné knihy.

8. Usilovně se snažím nepodléhat pokušení a netahat domů další knihy. Když neodolám a nějaký poklad si donesu, omlouvám to tím, že je to jen dočasné, jen si knihu přečtu, potěším se s ní, pokochám a zase ji vrátím do prodeje. Jenže jak známo, jednotkou dočasnosti bývá jeden furt…

 

 

Magdalena Dziewiecká

Antikvariát Fryč, Liberec

 

1. Ano, zájem o knihy se dlouhodobě snižuje a provoz se přesouvá na e­-shopy. Se vzestupem molochů jako Knihobot a Avion je navíc pro malé antikvariáty rok od roku těžší se udržet.

2. Z čistě obchodního hlediska jsou kamenné antikvariáty nevýhodné, čtenáři ale rádi hledají v poličkách zapomenuté poklady, případně chtějí odborně poradit nebo o knihách prohodit pár slov, což internetové prodejny nenabízejí. Ač se dnes může jednat o jakési přežitky z doby předinternetové, část čtenářské komunity si na kamenné prodejny potrpí.

3. Weby Knihobot, Trh knih apod. našly díru na trhu a efektivně ji zaplnily. Díky nim mají zákazníci jednoduchý a pohodlný přístup ke knihám. Na druhou stranu nám není sympatické, že se z prodejen vytrácí kouzlo, které známe z dětství, a přicházíme tak o místa jako 

ANTIKVARIÁT

Karel Konrád Koreander

4. Ano, stále ještě se najde pár lidí, které to k nám táhne a rádi si knihy jen tak prohlížejí.

5. Většinu zákazníků tvoří běžní čtenáři. Sběratelé dnes většinou hledají na internetu, ale stále se k nám chodí podívat kromě pohledů i na zajímavá vydání dobrodružných knih, staré tisky, periodika, obrazy nebo plakáty.

6. Nejčastěji se zabýváme pozůstalostmi, které se hemží socialistickou četbou a jinými tituly, jež nevzbuzují nadšení ani u nás, ani u čtenářů. Občas si k nám však najde cestu knihovna po odbornících nebo jiný zajímavý výkup – to se poté hádáme, kdo knihy zpracuje.

7. Jednou se k nám dostal výkup se starou bibliofilií obsahující mimo jiné i rukopis Josefa Váchala, jindy se nám poštěstilo narazit na první číslo Čtyřlístku. Naším nejbizarnějším výkupem je určitě pravidelná cesta na starou faru, kde mnohdy najdeme knihy naskládané až po strop.

8. Vždy záleží na jednotlivci. Někdo se kochá každou knihou a nejradši by si je vzal všechny domů, přestože se – podoben Haňťovi – dávno v knihách topí, jiný si udržuje střízlivý odstup. Většina z nás je někde uprostřed, občas si něco člověk půjčí domů, zaraduje se nad oblíbenou knihou apod. Odpozorovali jsme, že sběratelské sklony převládají spíš u mužů.

 

 

Přemysl Houžvička

Antikvariát Léona Cliftona, Praha

 

1. Antikvariáty se velmi proměnily, důvodem je přesun drtivé části prodejů na internet. Nicméně zatím se daří, abych měl v obchodě jinou nabídku než v e­-shopu.

2. Kamenný obchod jsem po patnácti letech provozu e­-shopu převzal teprve před necelými dvěma lety od antikváře, který ho už nedokázal ekonomicky udržet. Lze říct, že kolega jeho provoz několik let dotoval statisícovými částkami ročně. A to zejména kvůli kombinaci drahé zaměstnanecké práce a dramaticky klesajících tržeb.

Z mé odpovědi je patrné, že jakýsi smysl v tom vidím. Vedle nezbytného sociálního kontaktu s lidmi je zde i čistě pragmatický důvod. Na rozdíl od internetových obchodů lidé přicházejí do prodejen s nabídkou knih k výkupu. Mailem vám toho dnes příliš nenabídnou, případně to nabídnou všem. To je aspoň pro mě zásadní důvod, proč mám a proč se snažím udržet kamennou prodejnu.

Nicméně trend ústupu od klasických antik­variátů je dlouholetý. Na přelomu milénia existovalo například v Praze přes osmdesát kamenných obchodů se starými knihami. Uplynulo pár let a zbyla jich slabá čtvrtina. Ústup směrem k internetovým prodejům je očividný.

3. Už před mnoha lety přítel antikvář Jan Hýsek predikoval, že až někteří obchodníci zjistí, že si lze kousek za Prahou najmout halu a prodávat v ní knihy za pět, deset korun, udělají to a bude konec s antikvařinou. A vida, šlo to docela rychle.

Je to jistě dobrý nápad a oceňuji entuziasmus zakladatelů. S klasickými antikvariáty nemají společného prakticky nic, přesto jsou konkurence. Podobně jako portály, kde si lidé knihy prodávají sami. Špatné by ovšem bylo, kdyby některé konkrétní služby tohoto druhu fungovaly na principu Ponziho schématu, kdy musíte nabírat stále nové a nové klienty, abyste mohli vyplatit ty stávající. To by byl malér.

4. Klientelu tvoří hlavně lidé z ulice, pro internetové objednávky přijde denně pár zákazníků. Mám i pár chronických „obrážečů“ kamenných antikvariátů.

5. Dnes už spíš čtenáři. Sběratelé jsou ohrožený druh, ubývají a nových je minimum. Ostatně – ve čtyřiapadesáti letech jsem nejmladší sběratel staré sci­-fi u nás, i to něco naznačuje. Několik lidí přichází nakupovat vinyly, ty tvoří nezanedbatelnou část tržeb. Ale mám třeba i stálého zákazníka, který chodí výhradně pro básnické sbírky Jaroslava Seiferta, knihy Karla Maye z nakladatelství Olympia, Babičku Boženy Němcové a časopisy Čtyřlístek.

6. Jsou, ale je jich zatraceně málo. Tak dva, tři ročně, ale k normálnímu provozu bych potřeboval minimálně jeden měsíčně.

7. Nejbizarnější byl asi výkup u jistého dů­­chodce ve Slaném, který měl na půdě několik stovek prvorepublikových sešitových edic. Ale než jsme se na tu půdu dostali, musel přistavit žebřík, odklonit okap a udělat ještě asi deset dalších věcí. Celé to trvalo několik hodin, ale výsledek stál za námahu.

Nejzajímavější byl nejspíš výkup sto dvaceti prvorepublikových pornografických tisků (včetně přednostního sešitového vydání prvního ročníku Erotické revue s ručně kolorovanými ilustracemi Toyen), které mi nabídli vzdálení příbuzní původního majitele. Ten se jmenoval Šourek, pěkné nomen omen.

8. Asi jak který, osobně mám pár kousků na horší časy.

 

 

Jiří Mayer

Antikvariát Mayer, Havířov

 

1. Jistě, změnily. Změna přišla s koronavirem, skokovým nárůstem cen energií, válkou na Ukrajině a inflací. Lidé změnili návyky a začali šetřit, méně kupují knihy, takže tržby klesají, zatímco náklady rostou. Je to boj o přežití. Často používám internetový vyhledávač muj­-antikvariat.cz, který zobrazuje nabídku cca 180 antikvariátů. Na jeho stránkách je vidět, kolik přesně zájemců si v daný okamžik nabídky prochází. Před koronavirem to bývalo přes čtyřicet, teď polovina.

2. Spousta lidí chce knihu vidět, prolistovat si ji. Určitá část zákazníků si knihu nikdy přes internet neobjednala. Navíc je to důležité pro výkup knih.

3. Trh knih mi nevadí, Knihobot mi naopak vadí velmi. Likviduje ceny. Relativně novou knihu, která je ještě k dostání v knihkupectvích a která stojí řekněme 400 korun a dá se v antikvariátu prodat za 150 korun, nabízí za 15 až 20 korun, nebo naopak za 500. Naprostá šílenost.

4. Jen tak se kouknout.

5. Spíše čtenáři. K výraznějším sběratelům patří čtyřlístkáři, dále ti, kteří chtějí mít kompletního Foglara, Verna, Kinga. Nebo knihy edice KOD (Knihy odvahy a dobrodružství).

6. Samozřejmě, ale ty tvoří menšinu. Vždycky raději vykoupím Sudka než nějakou detektivku.

7. Nejzajímavější byl v poslední době výkup knih u jednoho profesionálního tenisty žijícího v zahraničí. Prodával tady dům, ve kterém předtím bydlel, a všechny knihy si odvézt nemohl. Profesionální sportovce člověk většinou za velké vzdělance a čtenáře nepovažuje, ale ten pán měl vkus. Krásná literatura, místopis, příroda, historie… Vybral jsem si.

8. Knihy neshromažďuji. Doma mám jen takové, ke kterým se občas vracím. Jedná se o naučnou literaturu, obrazovky (malířství, architektura), knihy o přírodě.

 

 

Jakub Cortés

Antikvariát 11, Praha

 

1. Změna spočívá v nezájmu o knihy. Množství kompenzuje kvalitu. Abyste se uživili, dostali se na stejné peníze jako dříve, musíte knih prodat několikanásobně více. Nezbývá čas na charitu, „pro bono“ projekty či cokoli jiného. Člověk bojuje o holé přežití. Tedy pokud má rád knihy a nechce dělat nic jiného, učit se nové věci. Trh je samozřejmě zcela jasně determinován přesunem do onlajnu.

2. Smysl to má pro toho, kdo má už vyděláno, knihy miluje a nechce se mu do důchodu nebo „do háku“. Je to totiž jedno z nejsvobodnějších povolání. Před listopadem bylo oblíbeno disidenty a ztroskotanci všeho druhu. Podobně jako dnes…

3. Oni knihám vůbec nerozumějí. Naučili se IT a slušně ovládají marketing. Navíc potáhli dva investiční fondy o celkem 140 milionů. V podstatě se jedná o takové letadlo, Ponziho schéma. Deformují trh, věší lidem bulíky na nos. Je to jen dočasná věc, epizoda.

4. Na takové nezbývá čas, chtějí si spíše povídat a udělají vám minimální tržbu, to nechcete.

5. Všichni jsou v podstatě sběratelé. Bez knihy můžete být, ale chcete ji mít – to je materiální hledisko. „Socka“ nebo student, kteří si knihu nemůžou dovolit, si ji někde půjčí nebo stáhnou v libovolném formátu.

6. Každý desátý výkup. Terminologií Ivánka Horníka z Viktorky Žižkov se v případě našeho krásného povolání jedná spíše o tzv. nošení vody.

7. Toho je moc. To je na knihu nebo spíš na několik knih.

8. Antikvář, který si knihy nechává, je „kozel zahradníkem“. Doba je tak bídná, že nejracionálnější je vše hned otočit, aby bylo na nájem a na lidi. Prostě žádná romantika.

 

 

Dita Lonská a Pavlína Kolínová

Antikvariát Poděbrady, Poděbrady

 

1. Ano, dříve bylo víc kamenných prodejen, v posledních letech jich alespoň v našem okolí v Polabí ubylo. Antikvární trh určitě proměnil sílící trend nakupování online na internetu, bez e­-shopu si podnikání lze jen těžko představit. Zavedený e­-shop jsme měli už v době před covidovou pandemií a už tehdy většina objednávek probíhala online. Během covidu se knihy stále prodávaly dobře (tehdy jsme zavedli také službu Dovoz domů), ale v posledních dvou letech si všímáme postupného poklesu v počtu objednávek a musíme více přemýšlet nad obratem knih a skladovými zásobami.

2. Řada zákazníků má zájem prohlédnout si knihy osobně, a navíc jsme v lázeňském městě, kde se průběžně mění hosté a potenciál­ní zákazníci. Zároveň chápeme kamenný obchod jako určitou záruku kvality, v podstatě důvěryhodné místo, kde si lidé mohou knihy osobně prohlédnout. Máme stálé místní zákazníky, kteří využívají možnosti osobního odběru knih, a ze zkušenosti víme, že se pro knihy osobně zastavují i lidé, kteří přes Poděbrady jen projíždějí a mají náš antikvariát prostě po cestě.

3. Knihobot vnímáme jako konkurenci, ale v podstatě mu nemůžeme konkurovat, protože nemáme takové technické vybavení ani zázemí jako oni. Roli hraje i rozdílný přístup k výkupu knih – my jako klasický antikvariát vyplácíme peníze za vykoupené zboží ihned, zatímco Knihobot přijímá knihy do komise. Co nás ovšem bezprostředně ovlivňuje, je objem knih, které Knihobot prodává, a především cenová politika, kterou nastoluje. Snižování cen knih z druhé ruky pak dopadá na celý antikvární trh a je obtížné se s ním neustále vyrovnávat. Na druhou stranu už od začátku působení Knihobotu oceňujeme přístup, s jakým antikvární obor proměnili nebo možná oživili. Vidíme pokrok v tom, jak lidé dnes vnímají prodej starších knih, díky Knihobotu antikvariáty rozhodně získaly větší pozornost.

Platformám, na kterých obchodují s knihami jednotliví čtenáři (ať už je to Trh knih, nebo Databáze knih), se moc nevěnujeme, ale rádi na ně naše zákazníky upozorníme, pokud shánějí titul, který je v antikvariátech nedostupný.

4. Náš poděbradský antikvariát náhodní zákazníci navštěvují, a přičítáme to zejména tomu, že se nacházíme v lázeňském městě. Myslíme si, že lidé stále oceňují možnost osobně si knihu prohlédnout, prolistovat si ji, posoudit její stav, vazbu nebo výtvarné zpracování.

Osobní návštěvu kamenné prodejny se snažíme také aktivně podpořit. V loňském roce jsme navázali spolupráci s Lázněmi Poděbrady a jako lokální partner poskytujeme v rámci věrnostního programu Klub Lázní Poděbrady všem lázeňským hostům slevu na nákup v kamenné prodejně.

5. Řekli bychom, že spíše čtenáři, protože nejsme nijak specializovaní, snažíme se o poměrně širokou nabídku žánrů a odborné literatury z různých oblastí. Zdá se, že sběratelů ubylo, ale z online objednávek to lze jen těžko odhadnout. Spíše než drahé vzácnější tituly se prodávají konkrétní edice (Slunovrat, Knihy odvahy a dobrodružství), případně chodí nakupovat zákazníci zaměření na určitá témata (např. druhá světová válka, motorismus a doprava).

6. Většina výkupů je spíše provozní, se zajímavějšími tituly se setkáváme u pozůstalostí nebo sbírek knih, které jsou zaměřené na nějaké konkrétní téma či žánr.

8. Dlouhodobě sbíráme knihy zaměřené na historii Poděbradska a témata, která nás osobně zajímají. Současně z výkupů vybíráme zajímavé dětské knihy, ze kterých si pak mohou vybrat vnoučata.

 

 

Robert Pelant a Jakub Pelant

Dva antikváři, Praha

 

1. Změnily se výrazně, zásadní je úbytek zákazníků, kteří si vyzvedávají zboží osobně. Obecně úbytek objednávek, velká většina bere i klasický antikvariát pouze jako výdejnu, tedy zdržuje se jen minimálně nezbytnou dobu na vybavení objednávky.

2. Smysl to zřejmě už nemá z hlediska obchodního, náhodní kolemjdoucí tržby zvyšují jen o malá procenta. Ale pokud se týká výkupů, tak to smysl ještě stále má. Ovšem nejdůležitější funkci osobního kontaktu se zákazníky nelze jinak nahradit.

3. Nejvýraznější konkurence, která vnáší korporátního ducha do tohoto podnikání. Bohužel bez znalosti knih samotných.

4. Přicházejí dost zřídka, někteří nám dokážou vylepšit den, zvláště ti, u kterých vidíte, že mají o knihy opravdový zájem a berou toto prohlížení jako dobrodružství. Velké množství náhodných lidí netuší, co se v antikvariá­tech vlastně nachází, a odchází po pár minutách či dokonce během minuty.

5. Spíše čtenáři, žádné velké sběratelské skupiny nejsou – jen občas, pokud máme nějakou neobvykle zaměřenou knihovnu, zjišťujeme specifický zájem.

6. Těchto výkupů je velmi málo, na těšení se z nich už není příliš čas.

7. Asi po překladatelce z francouzštiny, obrovská knihovna – tři a půl patra bez výtahu –, která působila spíše jako výběrové knihkupectví. A také po surrealistovi Pavlu Řezníčkovi či pozůstalost po překladateli Františku Fröhlichovi, v níž se nacházela i jeho korespondence s význačnými představiteli naší a zahraniční kultury.

8. My sbírky nemáme, spíše jen nadstandardní knihovny. Práce by se domů asi nosit neměla, ale pokud na antikvářově knihovně nepoznáte, že je antikvář či milovník knih, je to špatně.

 

 

Stanislav Endr

Antikvariát u kostela, Teplice

 

1. Na antikvárním trhu jsem relativně krátce, patnáct let, tak nemohu hodnotit dřívější dobu. Obecně je ale tento trh v posledních pár letech velmi nevyzpytatelný ohledně cenotvorby. Skutečnost, že si čtenáři mohou své knihy prodávat sami přes různé portály (Aukro, Sbazar…), a hlavně razantní rozšíření platformy Trh knih a Knihobotu prakticky znemožnilo spoléhat se na nějakou relativně stabilní prodejní či výkupní cenu. Není nic neobvyklého, že při výkupu nabídnu zákazníkovi nějakou cenu a pak zjistím, že knihu jinde nabízejí k prodeji pod touto cenou (hlavně v Knihobotu, který ceny ve velké míře deformuje). Nelze tak očekávat, že zákazník nabízející knihy k výkupu obdrží adekvátní výkupní cenu k prodejní ceně, protože prodejní cena je velice nestabilní. Samozřejmě se to netýká všech knih.

2. Provozovat kamenný antikvariát je v dnešní době finančně náročné. Samotná prodejna se dnes spíše neuživí (alespoň v regionech mimo hlavní město), většina tržeb plyne přes e­-shop. Nicméně osobní kontakt má své kouzlo. Je příjemné popovídat si o knihách, hudbě na gramodeskách a potěšit se radostí zákazníka, který koupil knihu, kterou třeba dlouho sháněl. Důležitou „funkcí“ kamenné prodejny je, že jste vidět na trhu, a přes prodejnu také realizujete podstatnou část výkupu knih. Nemít prodejnu, tak mnozí z těch, kteří chtějí udat své knihy, si vás nenajdou a část knih skončí třeba ve sběrně nebo v odpadu ve sběrném dvoře.

3. Antikvární trh je dnes velmi konkurenční, antikvariátů je hodně, navíc si každý může prodat knihy sám přes Trh knih, Aukro atd. a antikvariát k tomu nepotřebuje. S těmito weby se však dá koexistovat, protože jen málokdo chce prodat svou knihu za 5 Kč. Bohužel Knihobot svým obchodováním absolutně ovlivňuje celý antikvární a pravděpodobně i knižní trh, protože nabírá statisíce knih, které pak, pokud se neprodají, zlevňuje k cenám blížícím se nule. Od určité ceny pak zákazníkovi nevyplatí za prodanou knihu vůbec nic, což si standardní antikvář dovolit nemůže. Jako běžný antikvář knihy vykoupím a zákazníkovi za ně hned při výkupu zaplatím.

4. Pro online objednávky si zákazníci samozřejmě chodí, ale větší část se přijde jen tak podívat a vyberou si knihu až v prodejně. Někteří přijdou s tím, že shánějí nějaký konkrétní titul.

5. Jsou čtenáři i sběratelé. Těžko říct, která skupina je větší. Zhruba půl na půl. Jsou různí sběratelé – nejčastěji dobrodružných knih (Verne, May, Foglar), vojenské literatury, sci­-fi.

6. Každý výkup, ve kterém jsou pěkné, méně dostupné knihy, potěší. Provozování antikvariátu je radost a svým způsobem koníček, ale také je to obchod jako každý jiný. Byznys, který by vás měl uživit. Proto se jistě zaradujete, když vykoupíte něco, co pak rychle a dobře prodáte. Jsou samozřejmě i knihy, které máte v otázce asi myšleny jako provozní. Moc na nich sice nevyděláte nebo bude dlouho trvat, než se prodají, ale protože je máte jako položku v e­-shopu a jsou zrovna prodané, tak je potřebujete obnovit, aby se držela široká nabídka a obstál jste v konkurenci.

7. Nejzajímavější byly asi výkupy, kdy jsem z bytů odvážel vyšší tisíce knih. Byly to pěkné sbírky. Ale byla to samozřejmě těžká práce, tuny knih, a to se nedalo zvládnout za jeden den. Nejbizarnější? Spíš smutný výkup než bizarní. Odvážel jsem knihy z pozůstalosti a zjistil jsem, že velká část byla nakoupena u nás v antikvariátu. Zvláštní pocit. Byl to náš zákazník a knihy se vrátily tam, kde si je kupoval.

8. Ano, i já mám svou sbírku. Jedná se o dobrodružné knihy, tzv. kodovky, a také sci­-fi. Ale už ji nijak nerozšiřuji. Doma mám hodně knih, ale další nepřibývají, spíš už některé vracím do antikvariátu. Stačí, že mám knihy v práci. Je třeba je prodat, a ne je schovávat doma.

 

 

Žaneta Valentová

Antikvariát Spálená 53, Praha

 

1. Prodej se z velké míry přesunul na online tržiště, lidé se stávají pohodlnějšími. Některé antikvariáty nabízejí pouze knihy online, k osobnímu odběru si tituly musíte nejdřív objednat. Proměnil se koncový zákazník, mladší generace čtou jiné knihy než prarodiče. Nesouvisí to pouze s cenou, ale také s dostupností momentálně oblíbeného žánru.

2. V lidech je pořád touha objevovat poklady a přehrabovat se ve věcech. Navíc návštěvníci knihkupectví/antikvariátu si rádi osahají knihu, přičichnou k ní… Prostor antikvariátu v mnoha lidech probouzí nostalgii.

3. Každá jiná forma prodeje knih je pro nás konkurence, ale s tím počítáme a žijeme vedle sebe. My máme své výhody, ostatní také. Knihobot ani Trh knih nás neohrožují. Na Trhu knih se setkáváme se zavádějícími cenami, které si vymyslí prodávající a čeká, zda si knihu za takovou částku někdo koupí. V tomto případě je pak těžší při výkupu vysvětlit, jaká je opravdu reálná cena.

4. Ano, lidé k nám chodí jen tak, prohlédnout si, co máme zajímavého, někteří nás objeví omylem. Nejsme čistě výdejna online objednávek, protože mnohem větší výběr máme v prodejně a ne vše se dává na e­-shop.

5. Podle nás převažují čtenáři, ale pochopitelně záleží na tom, co dotyčný sbírá. Sběratelů exilové literatury či Julese Verna je již pomálu. Stálý trend je ve sbírání pohledů i LP desek, které také nabízíme.

6. Výkupy nás také těší, například když zákazník donese knihy z produkce posledních let, máme ale radost i v případě, když se nám do rukou dostane zajímavá bibliofilie.

8. Podobně jako naši zákazníci máme kladný vztah ke knihám a i my máme doma knihovny, které si doplňujeme. Neodoláme knihám, které toužíme mít doma.

 

 

Lenka a Filip Benešovi

Antikvariát Beneš, Plzeň

 

1. Ano. Poměrně rychle se mění trh a konkurence, stejně jako nákupní prostředí a nákupní chování lidí. Posledních pár let je velmi turbulentních i z hlediska geopolitické situace. Zdráhám se říct, co je hlavní příčinou.

2. Z několika důvodů. Tím prvním je možnost osobního kontaktu s lidmi, navazovat a udržovat s nimi obchodní vztahy. To je při online komunikaci mnohem náročnější, v některých případech vysloveně nemožné.

V našem případě je to i historická kontinuita. Náš antikvariát sídlí na stejném místě více než třicet let a pro mnoho lidí z Plzně, ale i širokého okolí je zakotven v jejich mentálních mapách a při návštěvě města jdou tzv. najisto. Ať už k nám jdou knihy shánět, nebo je přinášejí nabídnout k výkupu.

3. Jsou pro nás výraznou konkurencí a bylo by krátkozraké se tvářit, že to tak není. Jejich způsob fungování má z našeho pohledu zásadní vliv zejména na trh s beletrií. Jak už jsme ale říkali, trh se vyvíjí a je potřeba se tomu přizpůsobovat. Z našeho pohledu vzniká díky těmto platformám prostor i pro neopodstatněné navyšování cen, které je jen krátkodobým výstřelkem. Naopak u spousty jiných titulů došlo k naprosté devalvaci jejich hodnoty. To je ale podle našeho názoru problém celého knižního trhu.

4. Vysloveně nazdařbůh chodí lidé výjimečně. Častěji přicházejí s více či méně konkrétním cílem, ať už je to titul, edice knih, nebo téma, které je zajímá.

Nezanedbatelné množství návštěvníků naší prodejny přichází také pro online objednávku. Ostatně my sami k online objednávání zákazníky vybízíme – jednak nehrozí, že jim titul někdo „vyfoukne“ před nosem, zároveň nám to dává šanci knihu připravit ve větším klidu, zejména pokud je uložená ve skladu mimo prodejnu.

5. Obě tyto skupiny jsou vyrovnané. Sběratelé pohlednic jsou jen jednou ze skupin sběratelů. Kromě pohlednic mají naši zákazníci spoustu dalších sběratelských zájmů. Sbírají se knihy dobrodružné – mayovky, verneovky, foglarovky, s ilustracemi Zdeňka Buria­na… Známe sběratele publikací s válečnou tematikou, sběratele regionální literatury a regionálních autorů, sběratele starých tisků a tak dále.

6. Samozřejmě ano. Při výkupech nás lidé často nechávají nahlédnout do svých soukromých životů. Je dobré si to uvědomovat a ke každému takovému výkupu přistupovat s citem. Z těchto setkání získáte mnohem víc než „jen“ zboží pro antikvariát, ať už jsou to znalosti, lepší porozumění, nebo možnost seznámit se s inspirativními lidmi.

7. Bizarní zážitek z poslední doby byl výkup na dvorku, kde na nás doráželo několik psů, a majitelé nám přinášeli knížky v odpadkových pytlích. Poklad jsme neobjevili, nic jsme nevykoupili a majitelé prohlásili, že alespoň mají čím topit.

8. Můj antikvární guru mi vždy radil, ať nikdy nic nesbírám. Pravda je taková, že můj děda měl své sbírky, táta má své sbírky a já je mám také. Díky vášni pro sbírání se dokážu lépe vcítit do našich zákazníků­-sběratelů a jejich potřeb.

 

 

Josef Jindrák

Polí5, Praha

 

1. Všechno se pořád mění, i antikvariáty. Na dvou letech se asi velký rozdíl nepozná, ale od covidu už je posun znatelný. Někdo musel zavřít fyzický krám nebo se přesunul do virtuálního prostředí internetu, a naopak internetových možností snadno využili noví hráči. Do světa zaprášených knih konečně pro­nikl pořádný marketing a začal měnit zvyklosti a nazírání na staré knihy tak, jako bychom tu nikdy neměli žádný antikvární trh, a proto je potřeba zachránit všechny ty nebohé osiřelé tituly.

I když občas navštěvuji i jiné antikvariáty, většinou dřepím hlavně v tom svém, takže nazírat s odstupem příčiny změn celého segmentu je z mé bubliny nemožné. Vnímám, že se mění generační zájmy, zákaznictvo stárne a přichází nové s jinými zvyklostmi. To se dá ale odhadnout v jakémkoliv odvětví. Hodně lidí si navyklo během covidu nakupovat přes internet, takže starým zákazníkům se otevřely jiné světy, ale zároveň i cizím zákazníkům ten náš. Po covidu se ale vše vrátilo zase na staré hodnoty.

Avšak nezměnilo se to hlavní – stále k nám chodí podobné množství lidí, které zajímá literatura a hudba. Asi se prodává méně kusů, ale za vyšší ceny. Takže netrpíme, ale rosteme velmi, velmi mírně.

2. Protože mě to baví. Mám rád, když se lidi potkávají, když ukazují kamarádovi knihu, „která jim změnila život“, tiše s nimi sdílím radost z nalezeného „pokladu“, a pokud chtějí komunikovat, můžeme se dát do řeči. Zákazník se často na něco zeptá, ale většinou jsem obohacen spíš já – ne tím, že něco prodám, ale co mi on sdělí zajímavého. Ekonomický smysl v tom moc není.

3. Obě platformy vyplnily prázdné místo na trhu. Často se stává, že některý typ zákazníka je schopen (nebo ochoten) preferovat jen jednu možnost. Prostě nehledá knihu v normálním antikvariátu a zadá si poptávku na Trhu knih, nebo potřebuje něco efektivně a racionálně prodat a líbí se mu technokratismus Knihobota, protože se nechce dohadovat s „vychytralým“ antikvářem. Samozřejmě je to velká konkurence, ale jejich výhody mají i nevýhody. Odsaje to hlavně zákazníka, který by k nám stejně nepřišel, a běžní zákazníci nakupují tam i u nás. Ale některým je Knihobot protivný, vadí jim jejich „byznys plán“, a než by nechali vydělat investorovi, raději nakoupí u živnostníka, ocení, že si knihu mohou fyzicky prohlédnout, vybrat až na místě. Ovšem antikvariáty jsou specifické v tom, že na rozdíl od knihkupectví od koncového zákazníka i nakupují. A Knihobot je už tak velký, že se k nám čím dál více dostávají zákazníci zklamaní jeho metodami. Původně sice měli vidinu, že za knihy, kde já bych dal pár stovek, oni utrží možná i nižší tisíce. Jenže knihy jim neprodali v časovém limitu, a nakonec byli rádi, že si je nemusí odvézt zpět, a nechali je tam zcela zadarmo „ekologicky zlikvidovat“. A tihle zákazníci, když teď mají na krku pozůstalost po druhém strýčkovi, raději jedou rovnou do normálního antikvariátu.

V praxi to ale pro normálního obchodníka není zase tak odcizené soužití. Na Trhu knih máme svůj profil, dávám tam hlavně sháněné tituly, které se dají prodat za vyšší ceny. Knihobot mi sice není moc milý, ale těmi svými legračními algoritmy nám vlastně pomohl – vyšponoval totiž ceny. Takže často pár blbostí, které jsme dříve ani nevykupovali a oni je prodávají za vysokou cenu, teď stačí vystavit za cenu mírně nižší a vydělám. Nebo u nich naopak nakupuju knihy, které nedokážou rychle prodat, a tak je zlevňují a zlevňují, až jsou za pár korun, ale jde o titul, který prodám každý rok sice jen jeden, ovšem třeba za stovku.

4. U nás to funguje stále klasicky. Zákazníci chodí cíleně i jen tak, ovšem není jich moc, často jen jednotky za den. Ale my jsme nezažili zlatý devadesátý, takže lepší časy neznáme, takto je to celou dobu našeho „podnikání“. Objednávky z e­-shopu jsou významné, ale ani to by nás neuživilo (i když na počet titulů máme stejný sklad jako většina středních antikvariátů), naštěstí ještě máme ve velkém prostoru standardní knihkupectví, a hlavně recordstore s LP a CD.

5. Předpokládám, že převažují čtenáři. Ale ono se to často překlopí i do toho sbírání. Nejdřív čtete Demla, pak ho chcete mít i v prvním vydání, pak i s podpisem…

Sběratelské záběry se mění – vlna sbírání mayovek a Verna už je pryč, i ty pohledy jsou na ústupu, ale zajímaví jsou i minoritní sběratelé – někdo sbírá jen staré dokumenty, filmové plakáty, jiný účtenky z restaurací, někdo knižní edici OKO, je toho hodně a často někdo takový přijde jen párkrát za rok. Leccos máme, sběratelé (a přiznejme, že i snobové) jsou nesmírně důležití, drží tento obor nad vodou, nelze si jich než vážit, většinou tomu rozumějí více než my. Ale moc se na to nespecializujeme, přece jen je mi bližší ten čtenářsko­-posluchačský přístup, kdy zákazník naopak ocení sníženou cenu za chybějící obálku knihy nebo ošoupaný obal LP.

6. Samozřejmě! Jednou za čas se něco zajímavého objeví, třeba likvidace malostranské knihovny, kdy dopředu není jasné, co tam vlastně bude, a už jen pohybovat se v těch budovách je dobrodružství. Ale i z toho běžného provozního výkupu se občas něco zaleskne, když bezdomovec donese mezi hromadou blbostí i nějakou vzácnost a je překvapen, že dostane stovku za něco, s čím ho už odjinud třikrát vyhodili.

7. Největší bizár byl asi jeden z mých prvních výkupů – jel jsem vyklízet byt do letenského Molocháče, prý knihovna velkého sběratele. Ale na místě byly jen stohy edic Gottwalda, Stalina, Lenina, dějiny KSČ, KSSS a další publikace, které si nikdo nekupoval a dostávali je zdarma jen aparátčíci. Nechtěl jsem z toho nic ani zadarmo, ale chudý majitel byl tak upřímně rozčílen, že jsem mu z lítosti (nebo ze strachu, že začne ještě více vyvádět) nabídl pár stovek. Pak jsem to hodinu vynášel z druhého patra bez výtahu a zaplatil dalších pár stovek dopravci. To byl asi nejdražší výkup v historii. Nebo velezajímavá likvidace knihovny překladatele Augustina Paláta – nejdříve obrovské nadšení, je to jen padesát metrů od krámu, prý mi to dá zadarmo –, ale na místě se ukázalo, že už tam pozval pár studentů a přátel, aby si vzali, co by se jim líbilo, odborné věci věnoval nějaké univerzitní knihovně, a zbytek ať si odnesu. Neměl jsem to srdce mu říct, že to asi nemá smysl, a začal nakládat krabice. Když jsem byl konečně hotov (samé očtené detektivky, desítky jazykových učebnic, ale 70 let starých, snad stovky běžných turistických map atd.) a vyčerpaný jsem to odtahal pěšky až do krámu, řekl mi, že další knihovny jsou i v ostatních pokojích. Ale za to vyprávění, třeba jak spolupracoval s Hrubínem, to stálo, dodnes lituju, že jsem si to hned nezapsal. A když jsem nakládal poslední krabici nějakých výstřižků v domnění, že to půjde hned do sběru, Palát v ní zalovil a upozornil na „takový historický zápis, co někde dostal“ – šlo o renesanční italský majetkový zápis na pergamenu, ten mám dodnes schovaný.

Slovy klasika: takových příhod mám na tisíce.

8. Sbírku (ve smyslu ucelené kolekce, kterou se snažím kompletovat) nemám, této obsese jsem ušetřen. Spíše naopak. Když jsem prodejnu otevíral, manželka byla na mateřské, takže doma a bez prostředků. Proto jsem vše cenné natahal z domova do krámu, abych měl nějakou zajímavou nabídku. Ve chvíli, kdy se sbírky člověk jednou takto zbaví, tak zjistí, že se dá žít i bez toho, takže jsem se to pak už nikdy nesnažil dát zase dohromady. Ale mám staré věci rád, ostatně jich mám plný krám (než je prodám, jsou moje a mohu se jimi těšit). A taky se časem doma zase nashromáždilo něco jiného – dorazí první vydání Jiřího Koláře, předtím jsem to nikdy neměl v ruce, prodat se to dá maximálně za pár stovek, no tak si to raději nechám, nebo svázaný časopis Slovan Havlíčka Borovského – to nemá smysl prodávat, moc se na tom nevydělá, budu čekat tři roky na kupce za lepší cenu? Doma mě to potěší víc, když si tím občas zalistuju. Ale netřeba se obávat, i když jsem nevyjmenoval všechno, nejsem zavalen, doma mě hlídají, jen co něco přinesu, hned stejné množství vyhodí.

 

Anketu připravili Michal Jareš a Karel Kouba.