Nizozemský spisovatel Rob van Essen ve svém filosofickém románu K tomu se ještě vrátím postupně nahlodává realistické východisko vyprávění, z něhož se stane fantastický příběh o cestování časem s cílem vrátit se do minulosti a napravit své největší selhání.
Chlápek natírá zábradlí mostu. Přesněji řečeno: ocelové zábradlí podél cyklostezek vedoucích přes most. Vlastně jsou to dva mosty, Amsterdamský a Schellingwoudenský, které na sebe navazují a překlenují vodní plochu IJe.
Chlápek začne na straně od města, u vjezdu na Amsterdamský most, vpravo, po směru provozu.
Příčky, opěrky, vodorovné trámy – všechno dostane novou vrstvu nátěru.
Vytrvale natírá, pomalu po mostě nahoru, pomalu z mostu dolů, podél zatáčky u výjezdu z mostu. Když dojde na konec, odtlačí vozík s lakýrnickými potřebami přes Zeeburgský ostrov a začne se zábradlím u vjezdu na Schellingwoudenský most, pomalu po mostě nahoru, pomalu z mostu dolů, až se dostane na konec dlouhého výjezdu do čtvrti Amsterdam-sever.
V tom bodě překročí vozovku a začne natírat na protější straně, zase po dvou mostech, zpátky k městu.
Než dokončí i tu stranu, uplyne tolik času, že může začít znovu. A tak přejde na protější cyklostezku a začne znovu.
Tak pokračuje …
