Nizozemsky hovoří bezmála 24 milionů mluvčích a nizozemskou literaturu rozhodně nelze považovat za okrajovou. Přesto řada tuzemských čtenářů tápe v tom, jaký je její vztah k literatuře vlámské. Lze stále vysledovat protiklad mezi protestantskou strohostí a katolickou opulentností, jenž obě literární tradice podle obecné představy tradičně odlišoval? A kdo jsou současní přední autoři a autorky píšící v nizozemštině?
Pro začátek si ujasněme pár pojmů. V českém prostředí se pravidelně setkáváme s předpokladem, že Holanďani mluví holandsky a Vlámové vlámsky, přestože se na třech českých univerzitách studuje nizozemština. Povědomí o tom, že Nizozemsko a vlámská část Belgie tvoří jednu jazykovou oblast, u nás stále chybí. Nizozemština totiž není jen úřední jazyk Nizozemského království (17 milionů mluvčích plus asi čtyři sta tisíc v bývalé kolonii Surinam), ale také vlámské části Belgie (6,5 milionu mluvčích). Nizozemsky tudíž píší jak Nizozemci, tak Vlámové. Dá se tedy případně mluvit o „nizozemské“ a „vlámské“ literatuře, nicméně termín „nizozemsky psaná“ zastřešuje obě tyto odnože.
Strohost versus rozevlátost
Mezi nizozemskou a vlámskou literaturou jsou sice rozdíly, ale nizozemská jazyková oblast je silně propojená. Projevuje se to třeba v tom, že se laureáty nizozemských literárních cen stávají i Vlámové, a naopak. Nejvýznamnější Cenu nizozemského …
