S lačnými ňadry stojí touha vedle dřezu,
líbá semeno rajských jablek, vidí, jak se vzdouvá
nákyp pod vlhkou utěrkou. Rukou laská
svíčku mladého býka, jeho chtivý jazyk
je pro ten její jako stvořený, blaženě mu shladí
koule na pánev. Vášeň
je princeznou kuchyně s kůží k omakání,
poddajná jako těsto, voňavá jako máslo, bezbranná
vykostěná kachna, co chce být nahá
jako oliva v oleji, broskev ve šťávě.
Chce se naporcovat na řeznickém špalku, být osahána
hltavými prsty a za žhava spolykána.
Být rybou plovoucí na smetaně
houpanou, poznanou, touženou, vychutnanou.
Báseň v překladu Veroniky ter Harmsel Havlíkové vybral Michal Špína
