Slavná politická filosofka 20. století se zapojovala i do dobových polemik. Tři eseje a jeden rozhovor zahrnuté do souboru Krize republiky vznikly na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století a jejich tématy jsou vietnamská válka, občanská neposlušnost nebo politické násilí.
V polistopadovém českém prostředí byla v disentu intenzivně čtená díla Hannah Arendt začleněna do liberálně-konzervativního konsenzu. Ať už byla vnímána jako na slovo vzatá liberálka, nebo jako myslitelka spíše konzervativní, shoda panovala na tom, že její antitotalirismus představuje odmítnutí utopických aspirací politiky. Přitom se Původ totalitarismu (1951, česky 1996) často četl bez zřetele k druhé knize věnované imperialismu a podobně výběrová byla o dekádu a půl recepce knihy O revoluci (1963, česky 2012). Nově přeložený soubor Krize republiky, jenž anglicky vyšel v roce 1972, nicméně ukazuje slavnou filosofku spíše v poloze zdatné publicistky, která stojí mimo obě zmíněné pozice a pod praporem vlastní utopie politiky sveřepě – občas i nespravedlivě – rozdává rány na všechny strany.
Obraz všemohoucnosti
Hned na prvních stránkách eseje Lhaní v politice, věnovaného takzvaným Pentagon Papers, je zřejmé, že nepůjde o abstraktní filosofickou …
