Jak se v průběhu staletí proměňoval spánek a jak došlo k tomu, že kapitalismus kolonizoval i noc? Nevyspalost a únavu často považujeme za individuální selhání, i když jde o reakci na systémové zrychlení. Spánek je dnes nejen předmětem kontroly a disciplinace, ale také obchodu – takzvaného spánkového byznysu.
Spánek máme tendenci považovat za něco daného, neměnného a osobního. Historik Roger Ekirch však upozorňuje, že v předindustriální Evropě noční spánek nepředstavoval jednolitý blok, jak jej známe dnes, ale měl dvoufázový charakter: lidé usínali brzy večer, probouzeli se kolem půlnoci a následně trávili jednu až dvě hodiny vzhůru, často rozjímáním či modlitbou při drobných domácích činnostech. Tento rytmus začal ustupovat teprve během 18. století a později, když rozšíření umělého osvětlení umožnilo prodloužit denní režim hluboko do noci, což vedlo ke konsolidaci souvislého, jednofázového spánku. Paralelně probíhala zásadní proměna temporální logiky společnosti: přirozené cykly dne a noci i střídání dlouhých období práce a nečinnosti v závislosti na ročním období byly potlačeny ve prospěch homogenního a měřitelného času podřízeného požadavkům industriální výroby.
Tělo jako nástroj
Pracovní den se tak proměnil v časový blok řízený hodinami, v němž se každá pauza, včetně …
