Kniha Inge si pomyslela, že je to vlastně smutné, prozaický debut Xerodotha Sigmiuse, doposud spojovaného převážně se slam poezií, nás zavádí do chaotického a groteskního světa, který však není o nic nadějnější než ten náš. Titulní hrdinka, jež má nejkrásnější ušní lalůčky na světě, pomýšlí na řadu smutných věcí překvapivě vtipným způsobem.
Xerodoth Sigmius, svérázný básník publikující verše v mnoha tuzemských literárních časopisech a autor sbírek poezie Tak akorát čas jít domů a Lidi, nebuďte kreténi!, které vyšly v roce 2023, loni vydal svou první prózu s názvem Inge si pomyslela, že je to vlastně smutné. V novele popisuje cestu fantaskním prostředím na jednu vzdálenou louku – ale také je možné, že nás vede reálným, a přece šíleným světem někam mnohem blíž.
Všechno je k smíchu
Díky svému kapesnímu formátu by se kniha dala zařadit do knihovny hned vedle autorových sbírek poezie. Nicméně formát rozhodně není jediným rysem, který Sigmiusova novela sdílí s jeho básnickými knihami. Jazyk ani témata nezapřou autorův volnomyšlenkářský přístup k popisování reality, jeho sarkastický suchý či hořkosladký humor či sklon k výrazné lyrizaci textu.
Vševědoucí vypravěč nám v er-formě v osmnácti kapitolách – přičemž některé tvoří jen několik veršů – předkládá obraz surreálného světa, který …
