V nových básních Milana Ohniska se snové situace prolínají s absurdně komickými momenty, latentní erotické ovzduší střídají násilné výjevy či tísnivé introspekce a povrch věcí se deformuje vnitřním napětím: „V růžovém oparu / dojila tam nahá žena býka / V lodičkách a boa vypadal jako bůh“.
V dětství
V dětství pil jsem otrávenou vodu
tváře mi hořely
ruce krvácely
sádrový anděl nad mou hlavou
byl dutý jako všechno ostatní
musel jsem jít
jít, jít
Moje matka
Moje matka byla démon
můj otec byl námořník
bába byla stará kurva
a já běhal kolem vody
Nejsi normální! křičeli lidé
bzikalo mi v mozku
běžel jsem čím dál rychleji
až jsem je všechny doběhl
Betty přináší dort
Betty přináší dort, v jehož středu
trčí jako buřt zázračný šampón
proti lupům, a říká: Zvířata
při páření nedělají chyby
* * *
Pomalým krokem
jsem přešla k němu
Vypadal ustaraně
Plivla jsem mu do tváře
a řekla: „Ráda tě vidím!“
Cukal se, jako by jím
projížděla elektřina
Povolala jsem osla
V nozdrách měl sádru
a hýkal jako zvíře
Je to můj miláček:
perversně hubený
s růžovými …
