Bez očního kontaktu

Nad knihou o českém shoegaze

Zrak hráčů a hráček upřený na špičky bot – to je rys, který dal jméno jednomu ze subžánrů alternativního rocku. Shoegaze se zrodil na přelomu osmdesátých a devadesátých let v Británii a výraznou stopu v něm zanechaly i české kapely. Právě na ty se zaměřil Miloš Hroch v knize Šeptej nahlas.

Kdokoli se alespoň trochu zajímá o současnou českou hudební žurnalistiku, nemůže neznat jméno Miloše Hrocha. Jeho texty se objevují nejen v A2, na webu Radia Wave a v dalších českých tištěných i online periodikách, ale také v zahraničních médiích, jako jsou The Wire nebo The Quietus. Před mnoha lety byl například jedním z prvních, kdo v češtině psali o dubstepu. Nedávno svou pozornost zaměřil na první třetinu devadesátých let, období tekutých významů a nových hodnot, které měly českou kulturu a společnost poznamenat na dlouhou dobu dopředu, a výsledkem je publikace Šeptej nahlas. Český shoegaze mezi Východem a Západem.

 

Hudba z jiného světa

Kniha mapuje polozapomenutou kapitolu dějin české populární hudby, vlnu kytarovek zahalených do oparu efektů a doprovázených éterickými vokály. Shoegaze je hudba jakoby z jiného světa. Jeho čelní interpreti a interpretky (žen figurovalo v tomto žánru poměrově více než v mnoha jiných scénách) už nenavazovali oční kontakt s publikem, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě