Přeložil David Bernstein
Argo 2025, 185 s.
Bulharský romanopisec, básník a od roku 2023 držitel Bookerovy ceny Georgi Gospodinov se ve své poslední knize opět vrací k otázkám paměti a nostalgie, tentokrát ale nikoli skrze spletitý fikční příběh, nýbrž intimním líčením posledních měsíců života svého otce. Jelikož už samotné téma smrti blízkého člověka svádí k myšlence, že autor vstupuje na pole dnes tak módní autofikce, hned na začátku se z této škatulky obratně vyvlékne. Prolínání domnělé skutečnosti a smyšlených příběhů i otázka jejich věrohodnosti se nicméně táhnou celou knihou – zejména se jedná o skečovité historky otce-zahradníka, který je známý svým bavičstvím, ale také tendencí zveličovat. Jeho příběhy v knize fungují jako jakési pojítko mezi současností a minulostí, bolestivou nejistotou a útočištěm v dávných, mnohdy zkreslených vzpomínkách na dětství a dospívání v komunistickém Bulharsku. Ačkoli se nemoc a očekávaná smrt nad vyprávěním neustále vznášejí, díky jazykové hravosti, lehkosti a esejistickým vsuvkám netvoří jedinou tematickou linku. Prostor dostává také milovaná zahrada, ale i tradice a folklor, které udávají rytmus života starší generace. V textu figurují botanické metafory, jež poeticky a citlivě zprostředkovávají pocity smutku, provinilosti či bezmoci a zároveň vypravěči pomáhají se s těmito emocemi vyrovnat a otce si po jeho smrti symbolicky znovuzpřítomnit. Útěcha nicméně není zdaleka to jediné, co próza Zahradník a smrt nabízí.