Umění v technocénu
Přeložili Eva Drexlerová, Václav Janoščík a Ondřej Trhoň
Galerie Rudolfinum 2025, 167 s.
Přiznám se, že výstavu Poetics of Encryption (viz A2 č. 6/2025) v Rudolfinu jsem nestihl. A tak jsem si pořídil aspoň knihu, z níž výstava koncepčně vycházela. Britský kurátor a spisovatel Nadim Samman v ní představuje současné umění vytvářené pomocí moderních digitálních technologií nebo na ně reagující. Některé jeho koncepty připomínají práce filosofa Viléma Flussera, který už v době, kdy byl internet v plenkách a AI na houbách, psal o technologických obrazech jako o černé skříňce, kde můžeme registrovat jen vstup a výstup. Samotný proces tvorby je pak věcí techniky, která je nám skrytá a zatemněná. Také názvům jednotlivých kapitol Sammanovy knihy dominují slova „temná“ a „černá“, aby bylo jasné, že světla se jen tak nedočkáme. Hlavními rekvizitami jsou zde tajná datacentra, neproniknutelné digitální systémy a nevyzpytatelné algoritmy umělé inteligence, které čím dál více zasahují do našich životů, a tudíž i do světa umění. V celkovém výčtu mi ale chybí aspoň zmínka o britském konceptuálním umělci Jamesi Bridleovi, jehož kniha Temné zítřky (2018, česky 2020) mě zásadně ovlivnila. Bridle byl totiž jeden z prvních, kdo se začal cíleně zaobírat datacentry, digitální infrastrukturou a skrytou stránkou technologií v kontextu umělecké tvorby. Přesto Poetika kódování nabízí fundovaný vhled do problematiky. Věští nám sice temné časy, ale jak známo, temnota může být i novým úsvitem.