Emilia Konwerska je ve svých básních civilní, občas úsečná, strohá. Pracuje s velmi konkrétními obrazy, předměty a situacemi, které rámuje a zvěcňuje. Nejsou tu žádné dekorativní prvky, žádné formality, žádné zdvořilosti. Přesto – anebo právě proto? – jsou v jejích textech výrazně cítit emoce, napětí. Autorka často pracuje s elipsou, význam má nejen to, co napíše, ale i to, o čem mlčí nebo co nechá mimo záběr. Umí být zároveň drsná i melancholická. Nebojí se témat nemoci, traumatu, křehkosti mezilidských vztahů, odcizené intimity, osamělosti. Pozoruje svět s odstupem, bývá ironická, kritická, zdánlivě chladná, a přesto jemná. Píše o realitě, která je k pláči, ale ráda se u toho zasměje. A my spolu s ní.
Zofia Bałdyga
Příliš mnoho nástrojů
o nejméně jeden nástroj
zeptali se mě, jestli ráda poslouchám cembalo
odpověděla jsem, že se mi zdá, že nemám na výběr
nejsem si jistá, jestli to byla špatná odpověď
nebo nesprávně položená otázka
jistě to záleží na tom, kdo se ptá
a kdo odpovídá
a taky na dni
a nikdy nepřijmu, že afirmovat znamená
pouze uznat, že něco existuje
a s něčím souhlasit
ano znamená ne
čemu nerozumíte?
První cena ex aequo
člověk, který zabil padesát šest žen, tvrdí,
že to bylo
takzvané falešné dilema
nepamatuje si svou otázku, ale odpověď
zněla ano
Už bez názvu
pokud i já
chodím jak prázdnými pokoji
dotýkám se věcí
které znám nazpaměť
a přemýšlím
že nevydržím do konce
co teprve jiní?
Poprosila jsem cizího člověka,
aby mi řekl, co mám dělat, ale odmítl
přemýšleli jsme, jestli …
