Rozsáhlá básnická skladba Rozsvícený dům z roku 1949 představuje v díle španělského básníka Luise Rosalese předěl. Existenciální rozjímání nad všedností, smutek z neustávající stejnosti i vzpomínky na mrtvé tvoří pozvolně ubíhající, téměř hypnotický proud obrazů.
I
Slepý z vůle osudu i své vlastní
Protože všechno je stejné a ty to víš,
došel jsi do svého domu a zavřel dveře
stejným gestem, s jakým se zahazuje den,
s jakým se vytrhává zastaralý list z kalendáře,
když všechno je stejné a ty to víš.
Došel jsi do svého domu,
a když jsi vstoupil,
pocítil jsi podivnost svých kroků,
které už se rozléhaly v chodbě dřív,
než jsi přišel,
a rozsvítil jsi světlo, aby ses znovu ujistil,
že všechny věci jsou přesně na tom místě,
kde budou i za rok,
a potom
ses vykoupal, uctivě a smutně,
jako se koupá sebevrah,
a podíval ses na své knihy, jako se stromy
dívají na své listí,
a cítil ses osamělý,
lidsky osamělý,
definitivně sám, protože všechno je stejné
a ty to víš.
Došel jsi do svého domu
a teď bys rád věděl, k čemu je dobré sedět,
k čemu je dobré sedět jako ztroskotanec
mezi svými ubohými každodenními věcmi.
Ano, rád bych teď věděl,
k čemu je kočovnický …
