To se takhle zvířátka vydala do světa, plná ideálů a dobrých úmyslů, až potkala lidské zmije. Naivně uvěřila jejich lichotivým řečem o solidaritě, vyšším poslání, empatii. Jestlipak nám ale to nekonečné válčení o spravedlnost a světové dobro někdy nepřerůstá přes hlavu? Zvířátka, sežvýkaná a semletá lidským zábavním průmyslem a následně zneužitá lidským aktivismem a pokrytectvím, nakonec nacházejí útěchu ve společné tvorbě.
Polská básnířka, performerka a buřička Alex Freiheit alias Siksa v bajce Za tajemstvím pohádek nevybíravě a rozkošnicky střílí do vlastních, lidských řad. Na začátku bajky přichází kůň pohovořit si v jednom lidském kolektivu zastávajícím se práv zvířat. Jak tato návštěva dopadne, uvidíte sami.
Alžběta Knappová
Kůň:
Poslední dobou jsem, sám nevím proč,
ztratil veškerou radost ze života.
Nebaví mě lidi – ani žádný muž,
ani žádná žena.
Ani žádná žena.
Zapomněl jsem létat.
Ani žádná žena.
Zapomněl jsem létat.
Redakce:
A můžeš se nám představit? Nejlépe
se svými zájmeny?
Kůň:
Jsem kůň. Prostě. Nikdy jsem se nad tím
nezamýšlel,
ale jestli je to nutný, můžu to zkusit.
Redakce:
Můžeš taky říct, že jsi zvíře
identifikující se jako kůň, jestli nemáš nic
proti, pro potřeby setkání tohohle kolektivu.
Kůň:
Hu, zkusím to, ale. Tolik let žiju a nevím.
Myslel jsem, že
tu mám prostě vyprávět svůj příběh,
chtěl jsem se
o něj podělit, protože jste říkali,
že můj příběh je součástí
týhle posraný země a tohohle
posranýho světa, a to
mě přesvědčilo. Dlouho jsem neslyšel nic tak
lákavýho a dost mě to oslovilo,
tak bychom to prostě
možná mohli zkusit a vy si to pozdějc
klidně …
