Základní příběhová schémata a dějové formule populární literatury se ustavily ve dvacátých a třicátých letech minulého století. Dosud nepříliš probádané meziválečné produkci tuzemské žánrové prózy se věnuje rozsáhlá monografie Čtivo. Její autoři se netají osobní fascinací a čtenářům předkládají přehledného a současně zábavného průvodce.
Co mají společného dobrodružný román Lovci orchidejí (1934) Františka Flose, sportovní próza Marie a Marta ve finishi (1934) Lídy Merlínové alias Ludmily Pecháčkové a antisemitský pamflet Karla Rélinka Spása světa (1926)? Anebo: jak spolu souvisí Stáňa Bínová, inspektor Klubíčko a Pilnáčkův kalendář pro české hospodyňky pro rok 1931? Rovnou prozradím, že přímo nijak. Jedna věc ale tato zdánlivě nesouvisející a většinou už zapomenutá díla, autory a postavy přece jen spojuje – jsou to střípky bohatého kaleidoskopu české populární literatury meziválečné doby. Tento pestrý celek se dá trefně shrnout jednoduchým pojmem „čtivo“. A právě tento název zvolili autoři a autorky pro svou kolektivní monografii s podtitulem Díla a kontexty české populární literatury 1918–1939, v níž se potkávají tak různorodé žánry, jako je detektivka, western, fantastika či romance.
Každodenní výbava člověka
Název Čtivo je výstižný zejména proto, že zdůrazňuje spotřební …
