Národní galerie Praha, 30. 5. – 2. 11. 2025
Je možné psát dějiny výtvarného umění bez mužů? Tomuto tématu se věnuje nedávno vydaná kniha anglické historičky umění Katy Hessel (The Story of Art Without Men, 2022), která svým názvem odkazuje na klasický titul Ernsta Hanse Gombricha Příběh umění (1950, česky 1992). Základní východiska kánonu autorka překvapivě příliš nezpochybňuje a její výběr uměleckých děl se pohybuje na tradiční škále „od středověkých klášterů po moderní galerie“. Muži, kteří tomuto prostředí po staletí vládli, jsou prostě jen nahrazeni umělkyněmi, jež bývají v klasickém kánonu přehlíženy. Obdobný přístup zvolila i současná pražská výstava Ženy, mistryně, umělkyně 1300–1900. Projekt kurátorky Olgy Kotkové zrcadlí klasický kánon umění, rozčleněný na dobře známá historická období a žánry, vyřazuje z něj však muže-umělce se záměrem ukázat, že i v patriarchálním světě tvořily ženy stejně kvalitní díla. Výběr vystavených maleb je tedy velmi tradiční. V doprovodných textech sice najdeme zajímavé životní příběhy jednotlivých autorek, kdybychom ale tyto popisky pominuli a jen se procházeli prostorem, možná bychom si ani nevšimli, v čem tkví specifikum výstavy. Tvrzení z doprovodného textu, že gender sice „limitoval možnosti prosazení ženy a jejího vzdělání, ale důležitý je talent a vůle prosadit se v dosavadně mužském světě“, nakonec připomíná především girlboss feminismus, zdůrazňující individuální úspěch. Zůstává otázkou, jak se téma krátkodobé výstavy ve Valdštejnské jízdárně odrazí ve stálých expozicích NGP.