Festival Antická Štvanice, Vila Štvanice, Praha, premiéra 1. 9. 2025
Už deset let patří závěr léta na pražském ostrově Štvanice antickému divadlu. Letos festival, pořádaný souborem Tygr v tísni, uvedl novinku Marie Novákové, inspirovanou klasickými texty i prozaickým podáním Roberta Gravese. Autorka sleduje setkání části účastníků slavné argonautské výpravy. Iáson do ztrouchnivělého trupu lodi Argó svolává Akasta, Hérakla, Orfea a také jedinou ženu, bojovnou Atalantu. Režisérka Zuzana Burianová usadila diváky do dvou řad naproti sobě, evokujících rozestavení veslařů. Symbolika rozpadající se lodi spolu s výstředními plaveckými kostýmy a líčením zdůrazňuje, že na jevišti nestojí heroické postavy, nýbrž vyšinutí jedinci, kteří se za svou slavnou minulost spíše ukrývají. Motiv odhodlání pokračovat navzdory bolesti podtrhuje refrén „musíme dál“. Nováková bájné argonauty demytizuje: slavná výprava za Zlatým rounem přinesla nejen cennou trofej, ale také násilí a utrpení. Ačkoliv lze inscenaci číst prizmatem současné krize maskulinity, akcentuje spíše obecnější otázky: jak se vyrovnat s traumatem nebo proč si idealizujeme minulost. Náročná témata bohužel místy narážejí na přehnaně vulgární jazyk, který má být zdrojem ironického humoru. O to působivěji vyznívají meditativní polohy: tři ohniště, jež jsou během představení téměř jediným zdrojem světla, vtahují diváky do recitace klasických veršů a umocňují chvíli klidu a soustředění. Právě tento jednoduchý scénický prvek hned na začátku sezóny připomíná, v čem spočívá síla divadla.