Se znalcem historie brazilského popu jsme mluvili především o hnutí tropicália, které koncem šedesátých let přišlo s odvážně inovativní tvorbou, a přesto dokázalo strhnout davy. Stranou ale nezůstaly ani afrobrazilské kořeny samby nebo represe, jimž hudební scéna čelila za vojenské diktatury.
Právě jste se vrátil z Brazílie, kam léta jezdíte jako průvodce. Jaká hudba je dnes běžně slyšet ve veřejném prostoru? Drží si přes padesát let staré písně ze „zlaté éry“ brazilské populární hudby (música popular brasileira, MPB) pořád silnou pozici?
V Brazílii teď zrovna bylo období karnevalu, takže na ulici znějí spíš tanečnější písně, často vzniklé speciálně pro karneval. V Riu de Janeiro slyšíte hlavně karnevalové samby, což je něco jako sambový pochod, případně píseň, v níž daná sambová škola ztvárňuje nějaký příběh. Letos byla například v sambové extralize škola, která zpracovala poctu vynikajícímu a dosud žijícímu hudebníkovi Miltonu Nascimentovi – a skutečně jste ho pak mohli vidět, jak jede na alegorickém voze po Niemeyerově sambodromu. Stejně tak jste tam mohli zahlédnout třeba slavnou zpěvačku Marii Bethânii.
Hudba ale dnes ve veřejném prostoru zní o něco míň než dříve – jednak jsou všude televize, ve kterých většinou běží fotbal, jednak …
