Přeložil Jakub Němeček
Laser 2024, 464 s.
„Tato kniha je nemastná neslaná, chybí ji zápletka,“ píše se v lakonické recenzi Nespoutaných na nejmenované internetové knižní databázi. Ačkoli jde o hodnocení velmi nevstřícné, zčásti je oprávněné. Knize skutečně chybí zápletka, aspoň ve smyslu tradiční výstavby děje směřující od expozice přes krizi ke katarzi. Podobně jako v Levé ruce tmy i zde Le Guin předkládá čtenáři spíše než zápletku situaci, která umožňuje rozehrát konfrontaci radikálně odlišných pohledů na svět. Nespoutaní jsou ale o poznání méně dramatickým dílem, a tak občas působí nikoli jako román, ale jako imaginativní lekce z politické filosofie. Geniální fyzik Ševek se přesouvá z anarchistické společnosti na Anarresu, nehostinném měsíci planety Urras, do urraského kapitalistického státu A-Lo. Hledá větší badatelskou svobodu a možnost myslet mimo schémata kolektivistického Anarresu. Kapitalistická a sexistická společnost v A-lo jej ale záhy odpuzuje daleko víc než anarreská rigidnost. Ačkoli Le Guin v předmluvě k vydání z roku 2017 napsala, že chtěla vytvořit „anarchistickou utopii“, kniha není utopickým textem v pravém slova smyslu. Prostřednictvím Ševeka americká spisovatelka rozvíjí kritiku kapitalistické i anarchistické společnosti zároveň. Nejutopičtější je nakonec sám hrdina, který věří v anarchistické ideály, ale vidí i jejich stinné stránky a je ochoten vůči nim revoltovat. Nespoutaní by mohli být jistě kratší a jako román občas klopýtají, ukazují však, jak fantastická literatura dokáže rozvíjet politickou imaginaci.