V pražském Divadle pod Palmovkou se uskutečnil druhý ročník festivalu, který sliboval „setkání divadel ze střední Evropy“. Hlavním lákadlem byla varšavská inscenace Prokletí režijního provokatéra Olivera Frljiće, po skončení se jako o vrcholu akce hovořilo ovšem spíše …

Na konci minulé sezóny uvedl soubor Lachende Bestien svou zatím poslední premiéru – Sezuan (basierend auf Brecht) v režii Michala Háby. Ambiciózní inscenace se snaží po brechtovsku zkoumat, zda je možné zobrazit současný svět na divadle.

O dosažení závrati usilují derviši i dokolečka se točící děti. Opájejí se změněným stavem vědomí a k tomu jim dopomáhá tanec, ať už je či není spojený s nějakým rituálem. Nejde však o cestu zaručeně bezpečnou – tak jako na jiných cestách k extázi …

Jaké by to bylo, setkat se s téměř dokonalou imitací své zesnulé lásky? Dokázal by se člověk domluvit s diametrálně odlišnou bytostí? René Levínský a Ewa Zembok nabízejí v novém kulturním prostoru DUP39 svou adaptaci poněkud pochmurné odpovědi Stanisława Lema.

Festival …příští vlna/next wave… uvedl čtvrtou část autorského cyklu Písně o zemi Miroslava Bambuška. Svérázná inscenace, která měla naplánovány pouhé čtyři reprízy, si hraje se site­-specific konceptem a balancuje mezi blasfemickou formou a religiózním sdělením.

Miřenka Čechová a Petr Boháč vytvořili k deseti letům existence svého souboru osmdesátiminutovou poetickou skladbu na motivy románu Světlany Alexijevičové, v níž tlumočí sentiment, frustraci, nejistotu i sílící xenofobii v postsocialistické společnosti.

Přetržitost je součástí naší každodenní zkušenosti i jejím rámcem. Také je ale stále obvyklejší charakteristikou současných uměleckých forem. Může být i příslibem, anebo je jen překážkou, zdrojem nestálosti a váhání, které nikdy nedospěje k rozhodnutí? Na tuto otázku hledal …

Inscenace Rilato, uvedená v premiéře na žilinském festivalu nezávislého divadla Kiosk, je koncipována jako přehlídka toho, jak se devět neherců dokáže vyrovnat s různými hereckými cvičeními. Co takto formální představení nabízí divákům?

V září 1940 zahájila činnost československá 311. bombardovací peruť, která měla za úkol provádět noční nálety na střediska německého průmyslu. Jak se výrazné skupině českého alternativního divadla podařilo pracovat s tématem, které může svádět k patosu a falešnému sentimentu?