Tradiční olomoucká událost nabízí to nejzajímavější ze světa nezávislé knižní tvorby a zaměřuje se především na autorské a umělecké publikace. V
průběhu dvou dnů proběhne také doprovodný program plný workshopů pro děti i dospělé, výstav, prezentací, divadla či čtení pro děti nebo koncertů. V neděli 2. října se pak otevřou dveře do olomouckých kreativních studií v rámci druhého ročníku Open Studios Olomouc.

Veletrh proběhne v prostorách bývalého jezuitského Konviktu v Uměleckém centru Univerzity Palackého v přízemí a prvním patře, a to v pátek 30. září od 11:00 do 20:00 a v sobotu od 11:00 do 19:00.

„Podtitulem letošního ročníku je ‚Holy Paper‘ – téma reaguje na současnou krizi nedostatku papíru a hledá nové, alternativní možnosti využití a výroby, tisku či zpracování papíru. Téma udržitelnosti je čím dál důležitější a odrazilo se také v našem vizuálu a tiskových výstupech, které tematizují recyklaci papíru – plakáty jsou bez tisku a z konopného papíru, návštěvníci si budou moci výrobu našeho plakátu sami vyzkoušet,“ charakterizuje letošní LITR jeho
ředitelka Nela Klajbanová.

Tvůrčí dílny pro děti i dospělé – grilování knih, malování na textil nebo papírové knihy V průběhu pátku a soboty se návštěvníci mohou zúčastnit řady kreativních workshopů na téma papír a knihy. V pátek se odehraje tvůrčí dílna s ilustrátorem Markem Cinou, kde si návštěvníci vyrobí vlastní papírové masky, na workshopu s ROE si barvami na textil vylepší své kousky v šatníku, na parkánu si pak budou moci otestovat, zda je možné ugrilovat na
knize pokrm. V sobotu se bude vyrábět vlastní razítkový erb inspirovaný olomouckými domovními znameními s ilustrátorkami Nikolou Logosovou a Dariou Filippovou, bude možné vytvořit si společně s p a p i d u jedinečné album ze zbytkových materiálů na Instax fotky, s Dorotou a Adamem Krátkými proběhne tvorba papírové pop-up knížky s vyřezanými obrázky. Kdo bude chtít, vystříhá si i malé papírové loutky a knížku oživí divadelním
představením!

Dětský program – pohádka o těstu, autorské čtení v knihkupectví Zlatá velryba

Všechny workshopy kromě grilování knih jsou určeny pro malé i velké. Speciálně pro děti je však kromě workshopů připraveno ještě sobotní ranní autorské čtení a beseda Lenky Rožnovské ke knize Smutno se musí vyšeptat, které LITR pořádá ve spolupráci s celorepublikovým projektem Děti, čtete?!. Beseda proběhne v knihkupectví Zlatá velryba. Sobotní odpoledne pak bude patřit zábavnému divadelnímu představení Otěstánek, pohádce o těstu, chlebu, zadělávání, pečení a žraní inspirovaná K. J. Erbenem. V průběhu návštěvy veletrhu mohou rodiče své děti vzít do herny, která bude otevřena po celou dobu konání veletrhu.

Výstavy – papír a ilustrace, stavba zdi a to nejkrásnější z českých knih
Výstavní program letošního ročníku se letos primárně soustředí na médium papíru v několika podobách. Galerie XY zahájí vernisážový program výstavou tvorby amerického komiksového tvůrce Noaha Van Scivera. „Autobiografické“ výstavy NUDNÝ se kurátorsky ujal grafik, ilustrátor a nakladatel Jindřich Janíček, který také pokřtí v češtině vydaný komiks Noaha Van Scivera NUDA. Vitrínové galerie Véčka a Vitrína Deniska představí tvorbu dvou ilustrátorek a letošních LITR rezidentek Nikoly Logosové a Darii Filippové. V Galerii PAF se pak odehraje jediná výjimka vybočující z papírového programu letošního LITRu. V malé galerii v ulici Ztracená připravuje Patrik Pelikán instalaci Dovnitř, jejíž dominantou je samotný prostor, jenž je tematizován monumentální stavbou, která vzniká deset intenzivních dní.

LITR prezentuje to nejlepší z nejkrásnějších českých knih, které v poslední době vznikly. V průběhu veletrhu si tak kromě krásných výtvorů všech nakladatelů budou moci návštěvníci prohlédnout výstavy vítězných knih ze soutěže Nejkrásnější české knihy a Zlatá stuha nebo
animované upoutávky na nominované knihy Magnesia Litera.

Večerní program plný hudby a hanácká Napeča Koláča
Sobotní večer bude patřit prezentaci Napeča Koláča, hanácké variaci na světoznámý formát PechaKucha, kde svou tvorbu představí nakladatelé a výtvarníci.

Večery budou v pátek i sobotu patřit hudbě. V letošním roce LITR spojil síly s lokálním kolektivem HLUBINA, který připravil sérii koncertů. V pátek večer zahraje Jack The Hipper, dissipativ, Body of Pain, Laokoon. Sobotní večer bude patřit Jack Rabbit's Palace, Raw Deal, Hospital Brut a Císařpancíř, po půlnoci pak zakončí noc DJ/ka New Magic Media.

Den otevřených studií

V neděli pak na LITR naváže projekt Open Studios Olomouc, kdy několik kreativních studií a dílen otevřou své dveře dokořán a vybídnou veřejnost k nahlédnutí pod pokličku své tvorby. V rámci druhého ročníku Open Studios budou moci návštěvníci navštívit studia graficke-papiry.cz, Rootscollective – Monika Poljaková, Knihařka, Jan Skácelík, mimokolektiv, Jitka Králová, Tomáš Kubíček Keramika.

Vstupné na veletrh je 70 Kč, děti mají vstup zdarma. Vstupenka se platí na místě v hotovosti a platí na celý víkend a celý program kromě vybraných workshopů, které jsou zpoplatněny částkou 70 Kč.
Seznam nakladatelů a tvůrců:
Angry Albatros, ArtMap, Bylo nebylo, Bohdan Heblík – Najekni, Carcosa, Centrala, Dočasný tetovačky, Dynastie, Edice PAF, graficke-papiry.cz, Chaos company, Chytamlelky, Ilustrace Neobara, Ivana Svobodová, Jaroslav Irovský, Katzie/Kateřina Janků, Knihařka, Knižní design FU OU, Liška Rezatá, LUX, Makkemaky, Markét ilustrace, Meander, Mon Pol, MORIBUNDUS books, Nakladatelství anarchistické federace, Nakladatelství Medusa, Nakladatelství
Pampeliškov, NAMU, OPAK, p a p i d u, Papyrus, Pink box, Pírko, Poketo, Prakosti, ROE, Sedmá generace, SEZÓNA, STELLION, Štěpán Adámek, Take Take Take, TEARS IN RAIN, Vladislav Hroš, Xao

8 LITR – Knižní veletrh autorských a uměleckých publikací
30. 9. – 1. 10. 2022
Umělecké centrum Univerzity Palackého (Konvikt), Univerzitní 3, Olomouc
Pro více informací můžete sledovat naše internetové kanály:
Web: www.litrolomouc.cz
Facebook: www.facebook.com/litrolomouc
Fb událost: https://www.facebook.com/events/589210449508547
Instagram: www.instagram.com/litr_olomouc
Kompletní program najdete na webu www.litrolomouc.cz nebo tady.
Partnery projektu jsou: Statutární město Olomouc, Ministerstvo kultury ČR, Olomoucký kraj, Státní fond kultury, Univerzita Palackého v Olomouci, Kreativní Olomouc, PAF, graficke-papiry.cz, Státní fond kinematografie, Fond na podporu umenia, literarnyklub.sk, Hlubina,Děti, čtete?, Památník národního písemnictví, Magnesia Litera, Zlatá stuha, AniPromítačka, Druhý domov, Vitrína Deniska, Galerie XY, Galerie Véčko, ArtMap, jlbjlt.cz, A2 – kulturní čtrnáctideník, Full Moon, Swine Daily, iUmeni.cz, KONVIKT bistro & bar, Ground Sound, Hnutí DUHA – Sedmá generace, Olomoucký deník, Čtenář, iLiteratura.cz, Jsem z Olomouce

DUASsEMIcOLCHEIASiNVERTIDAS (P)Experimental - Futuristic - Improvisation - Noise - Jazz - Punk - Rock - Lisboa

Lisabonští dSCi spolu už od roku 2007 produkují osobité variace noise-rocku, post-rocku, post-punku nebo free-jazzu. Tuhle čtveřici trefně označili jako mix Black Flag se Soft Machine. Za patnáct let existence odehráli víc než 400 koncertů na nejrůznějších místech, za prapodivných okolností a situací, s mnoha rozmanitými kapelami a hudebními projekty. Objeli bezpočet festivalů a v rámci svých turné odehráli koncerty od Španělska po Rusko. dSCi jsou členy Associação Terapêutica do Ruído (ATR), kolektivu, který stojí za stovkami uspořádaných kulturních akcí a projektů (nejen) na lisabonské scéně.

TURBOHALER (NO/TR)

Power duo ovlivněné grindcorem i harshnoisem, ale s kořeny zapuštěnými v jazzu a sound artu. Hrajou rychle a hlasitě, jmenujou se po léku na astma a vznikli v roce 2015 v Norsku. Ve stejném roce vydali nahrávku "Why Aren´t We Friends Anymore?" V roce 2017 si střihli turné po Japonsku a loni jim vyšla kazeta se záznamem dvojkoncertu na německém labelu Econore. Turbohaler tvoří Eirik Havnes (kytara a elektronika, Norsko) a Utku Tavil (bicí a elektronika, Turecko) a hlásí se k odkazům kapel jako MoHA!, Lightining Bolt, Napalm Death a dalších.

PAREGORIK (CZ)

Celý ten bordel podpoří a podrhne českému publiku velmi dobře známý a oblíbený Paregorik. Bude to harsh noise, bude to zeď, bude to nahlas, bude to vyháněčka, nihil.

FB událost: https://www.facebook.com/events/1289583071915569

VSTUPNÉ: 250 - 300,- Kč dle vašeho uvážení a možností.Předprodej vstupenek není.

Info: [email protected]

Výbor pro Cenu Václava Buriana a Muzeum umění Olomouc pořádají sedmý ročník Ceny Václava Buriana Olomouc.

Výběr ze soudobé lyriky z Česka, Polska, Slovenska, Německa a nove také Běloruska přináší mezinárodní porota ve složení Zofia Bałdyga, Petr Borkovec, Lena Dorn, Mária Ferenčuhová, Sjarhej Smatryčenka a Tomáš Tichák.

V kategorii Za poezii jsou nominováni: polská básnířka Anna Adamowicz (1993), slovenská básnířka a prozaička Dominika Moravčíková (1992), český básník a slamer Tim Postovit (1996), německý básník Christian Filips (1981) a běloruská básnířka Maryja Martysevič (1982). Cenu v kategorii Za kulturní přínos ke středoevropskému dialogu převezme slovenský spisovatel a publicista českého původu Martin M. Šimečka (1957).

Hlavní program – básnické čtení účastníků soutěže a debata porotců – se koná tradičně na sv. Václava v Olomouci a je součástí programu Středoevropského fóra. Letošní ročník se uskuteční v Besedním sále Muzea moderního umění. Zahájí ho provedení skladby Poème Symphonique pro 100 mechanických metronomů (1962) maďarsko-rakouského skladatele György Ligetiho v podání pražského experimentálního orchestru Berg. Performance se odehraje v Trojlodí Muzea moderního umění ve 14.30, v 15.00 bude následovat čtení nominovaných básníků, debata poroty a debata s laureátem ceny Za kulturní přínos ke středoevropskému dialogu.
------------------------------------
Cena Václava Buriana Olomouc navazuje na odkaz olomouckého novináře, polonisty a básníka Václava Buriana (1959–2014). Porota nominuje pět básníků z Polska, Slovenska, Česka, německojazyčné Evropy a od roku 2022 také Běloruska.. Po autorském přednesu následuje veřejná diskuze a hlasování o vítězi, který získává brož a 1000 eur. Prvním laureátem v kategorii Za poezii se roku 2016 stal český básník Milan Děžinský, cenu v kategorii Za kulturní přínos ke středoevropskému dialogu získal polský bohemista, překladatel a publicista Aleksander Kaczorowski. V roce 2017 si ceny odnesli polský básník a překladatel Tomasz Różycki a slovensko-maďarský vydavatel a publicista László Szigeti. V roce následujícím byly uděleny dvě ceny Za poezii (Polákovi Jarosławu
Mikołajewskému a Slovákovi Michalu Habajovi), v druhé kategorii uspěl polský bohemista, překladatel, disident a novinář Andrzej Jagodziński. V roce 20219 získali ocenění berlínský básník a performer Max Czollek a ukrajinský romanopisec, novinář, rocker a bojovník za ukrajinskou demokracii a svobodu Jurij Andruchovyč. V pandemickém ročníku 2020 byly oceněny německá básnířka polského původu Dagmara Kraus a polská spisovatelka a nakladatelka Monika Sznajderman.

Loni v kategorii poezie zvítězil český básník a performer Ondrej Macl a laureátem v kategorii kulturní přínos ke středoevropskému dialogu se stal rakouský spisovatel a polonista Martin Pollack.

David Voda, předseda Výboru pro Cenu Václava Buriana, z. s.
Zofia Bałdyga, programová ředitelka Ceny Václava Buriana
Alexandr Jeništa, vedoucí produkčního oddělení Muzea umění Olomouc

e-mail: [email protected]
https://cvbo.cz/
https://www.facebook.com/cenavaclavaburiana/

Tiskovou zprávu ke kampani #NaPrekladuZalezi si můžete také stáhnout a přečíst zde.

EN: Please download and read our Press Release about the Campaign here.

Poslední roky se v literárních kruzích hojně hovoří o postavení literárních překladatelů. Jejich práce je pro čtenáře neviditelná, pro vydavatele nezbytná a pro šíření světové literatury zásadní. Podmínky, za nichž čeští literární překladatelé pracují, jsou však často nevýhodné. Tento stav podrobně a s oporou konkrétních čísel zachytili v rámci projektu podpořeného z grantu Fondů EHP 2014–2021 Překladatelé Severu spolu s českými a severskými partnery. Sešli se též u kulatého stolu s nakladateli, a otevřeli tak dialog o aktuální situaci obou stran, uspořádali mezinárodní konferenci, na níž si překladatelé vyměňovali příklady dobré praxe se severskými partnery, a přidali i workshopy pro překladatele ke zlepšení jejich kompetencí nebo manažerské workshopy pro vedení profesních spolků. Projekt, příznačně nazvaný Překladatelská posilovna, teď završí kampaň, která by měla roli a podmínky překladatelů přiblížit čtenářům.

Za jakých podmínek tedy čeští literární překladatelé pracují? Na základě dotazníkového šetření, do nějž se v říjnu a listopadu 2021 zapojilo 330 překladatelů z více než 30 jazyků, vznikla publikace Mapování smluvních podmínek a výše honorářů českých literárních překladatelů. „Mezi zjištění, která lze shrnout do jedné věty, patří například to, že literárnímu překladu se u nás ze tří čtvrtin věnují ženy, že více než třetina respondentů pracuje se dvěma či třemi jazyky a že jen pro čtvrtinu respondentů představuje literární překlad hlavní zdroj příjmů,“ říká Kateřina Krištůfková, předsedkyně spolku Překladatelé Severu. Podle výsledků analýzy medián honorářů v letech 2019 a 2020 činil 180 Kč za normostranu, přičemž z odpovědí týkajících se času stráveného nad jednou normostranou textu vyplývá, že její překlad včetně následných úprav trvá v průměru hodinu. 

Překládání beletrie je přitom vysoce odborná práce, kterou by překladatelé neměli dělat pouze z lásky k literatuře. Parafrází slov portugalského nositele Nobelovy ceny za literaturu Josého Saramaga můžeme říct, že zatímco jednotliví autoři tvoří národní literatury, překladatelé vytvářejí literaturu světovou. Právě literární překladatelé zprostředkovávají krajanům cizí kulturu, a to pohledem zasvěceného čtenáře i znalce původních reálií. „Literární překladatel není jen někdo, kdo se naučil cizí jazyk. Je to pozorný čtenář, který dílo přečte několikrát a interpretuje ho na vícero úrovních. Je to znalec kultury i prostředí, v němž originální dílo vzniklo,“ dodává Kateřina Krištůfková.

„Naší snahou je práci literárního překladatele více zviditelnit. V tomto směru se mnohé zlepšuje, některá nakladatelství už například uvádějí jméno překladatele na obálce knihy, nemusíme je tak hledat až v tiráži,“ vysvětluje překladatel z finštiny a předseda Skandinávského domu Michal Švec. „Čtenáři možná ani netuší, že překladatel je spoluautorem daného díla, že jeho práce podléhá autorskému zákonu. Přeložené dílo je tedy jeho vlastnictvím, s nímž podle práva nakládá, například uděluje licenci k jeho vydávání a zveřejňování.“

Překladatelé Severu nyní zahájili kampaň na podporu zájmu o práci překladatele, jejíž hlavní body shrnuli na webové stránce https://prekladateleseveru.cz/naprekladuzalezi/.

„Chystáme se především do knihoven dodat letáčky upozorňující na práci překladatele, na to, proč se vyplatí sledovat kvalitu přeložených knih – například prostřednictvím překladatelských cen i anticen. Chtěli bychom s knihovnami zavést dialog o tom, jakými kritérii by bylo vhodné se řídit při nákupu nových knih a jakou roli hraje i kvalita vydání a překladu. Rádi bychom také,

aby lidé, kteří doporučují knihy nebo o nich píšou na sociálních sítích či hovoří s kamarády, nezapomínali zmiňovat i autory překladů. Při zveřejňování recenzí na sociálních sítích mohou používat hashtag #NaPrekladuZalezi, který jsme si zvolili jako motto kampaně. Na překladu totiž opravdu záleží. A na překladatelích možná ještě víc,“ uzavírá Kateřina Krištůfková.

Hlavní body kampaně #NaPřekladuZáleží

Víte, že literární překladatel:

je spoluautor díla a překlad podléhá autorskému zákonu

je mezikulturní zprostředkovatel, seznamuje nás s kulturou, prostředím, zvyklostmi a reáliemi dané země

pro vytvoření překladu potřebuje víc než jen jazykové znalosti

dokonale ovládá mateřštinu

překládané dílo čte mnohokrát, interpretuje ho na několika úrovních

dohledává, ověřuje, konzultuje s odborníky

pracuje průměrně za 180 Kč na hodinu*

přeloží ročně kolem 500 stran, přesto musí mít obvykle i další práci*

* Podle dotazníkového šetření, do nějž se v říjnu a listopadu 2021 zapojilo 330 překladatelů z více než 30 jazyků

Rádi čtete a hodně vás baví zahraniční literatura? A napadlo vás někdy, že na překladu opravdu záleží? 

Všímejte si kvality překladových knih, zajímejte se o překladatele a v komentářích, recenzích, poznámkách, doporučeních i v instagramových či facebookových postech zmiňujte i je. 

Sledujte ocenění za překladovou literaturu:

Cena Josefa Jungmanna

Magnesia Litera

Zlatá stuha

Státní cena za překladatelské dílo

A sledujte také anticenu Skřipec udělovanou Obcí překladatelů!

Ať už se v překladech nesetkáváme s pověstným generálem Attorneym místo vrchního státního zástupce, s bulharským parfémem, když je myšlen parfém Bvlgari, či s tričky z banánových republik, která ve skutečnosti nesou značku Banana Republic . Ať nemusíme číst podobné skvosty:

První film, který viděl, byla Snow Whiteová. Dokázal ho odvyprávět od otevření úvěru až po odjezd Snow Whiteové s princem do růžové budoucnosti a nevynechat jedinou podrobnost. (Pat Conroy, Hudba na pláži)

Zdědil statek v Sødlimě. Nechce se věnovat hospodářství, ale je tam přirostlý. Nejde s ním hnout. / Teprve až si na maličké toaletě opláchl z rukou dieselový zápach, chyběly tam papírové kapesníčky a role toaletního papíru se povalovala na zemi, koupil si noviny. (Torkil Damhaug, Slepá skvrna)

Půjdu domů. Postarat se o svou bolest hlavy. (Joy Fielding, Dej mamce pusu)

Od doby, co Becker přestal soutěžit, strávil v pozdních devadesátých letech většinu svého života jako podnikatel ve fúzích a koupích podniků. V čase, který věnoval tenisu, byl spíše televizním učencem. Složitosti jeho soukromého života, které zahrnovaly i otcovství dítěte z jedné noci v londýnské restauraci (…), které ho proslavilo stálými diskuzemi a spekulacemi, ale sotva to byl někdo ze sportovních hybatelů. (Chris Bowers,  Novak Djokovič — sportovní velvyslanec Srbska.)

Kampaň #NaPrekladuZalezi vznikla v rámci projektu Překladatelská posilovna, realizovaného pod oficiálním názvem Posilování kapacit oborových organizací českých literárních překladatelů a jejich členů v rámci programu Kultura, který je spolufinancován z Fondů EHP 2014-2021.

Literární procházka po Pardubicích usiluje o to propojit zážitek z konkrétních míst v městském intravilánu se zážitkem z literárních textů autorů, kteří jsou svou tvorbou s Pardubicemi spojeni (Jaromír John, Vladimír Vokolek, Jiří Gruša, Jiří Pištora, Petr Kabeš). Nejde ani tak o to nacházet “autentická” místa, jež tvoří materiální předobrazy literárních textů nebo se váží ke konkrétním životním epizodám zmiňovaných autorů, ale pokusit se pomocí společného průchodu městem za doprovodu koláže složené z krátkých literárních ukázek poukázat na paralely mezi faktickým místopisem Pardubic a fiktivní topologií vybraných literárních děl.

Sraz ve 14 hod ve vstupní hale Hlavního nádraží v Pardubicích pod horoskopem.Délka trasy cca 8 km, trasa je vhodná pro kočárky.

Kapacita: 25 osob. Vstupenky v ceně 200 Kč v prodeji na e-shopu A2:Vstupenka nezahrnuje jízdenku do Pardubic a MHD.

Facebooková událost: https://fb.me/e/3IBBFBZVJ

Projekt vznikl za podpory Ministerstva kultury České republiky. 

V prostorách Mezaninu Veletržního paláce mají od dnešního dne divačky a diváci možnost navštívit přehlídku 33. ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého.
Výstava s názvem Vše pevné se spojuje ve vzduchu poprvé v historii Ceny zahrnuje příspěvky také od umělkyň a umělců, které nevybrala odborná porota. Na základě iniciativy externího kurátorského dua ve složení Anetta Mona Chișa a Jaro Varga doplní umělecké projekty letošních laureátek a laureátů nejvýznamnějšího českého ocenění pro vizuální umělkyně a umělce do třiceti pěti let také společná instalace dalších, kteří se do letošního ročníku hlásili. Vedle Olgy Krykun, Davida Přílučíka, Vojtěcha Radakulana, Martiny Drozd Smutné a Ezry Šimek tak svá díla v podobě tisků na textilu bude v Praze vystavovat dalších 51 umělců, a to až do 8. ledna 2023. Ve stejném termínu probíhá také výstava dvou imerzivních filmů zahraničního hosta Korakrita
Arunanondchaie.

Cena Jindřicha Chalupeckého 2022: Vše pevné se spojuje ve vzduchu Národní galerie Praha – Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47, Praha 7 Laureátky*i 33. ročníku: Olga Krykun, David Přílučík, Vojtěch Radakulan, Martina Drozd Smutná, Ezra Šimek

Vystavující: Tomáš Absolon, Markéta Adamcová, Néphéli Barbas, Zuzana Bartošová, Radoslav Bigoš, Tomáš Blažek, Radka Bodzewicz, Antonín Brinda, Nela Britaňáková, JaCobra & Baďa Diaby, Michal Čeloud Šembera, Markéta Filipová, Dominik Forman, Matěj Frank, Markéta Garai, Ishmat Muhammad Habib, Filip Hauer, Matěj Hrbek, Barbora Kachlíková, Magdaléna Kašparová, Deana Kolenčíková, Šárka Koudelová, David Krňanský, Jan Matýsek, Milan Mazúr, Lucie Medřická, Jozef Mrva, Barbora Myslikovjanová, Anna Nerušilová, Martin Netočný, Karolína Netolická, Ondrash & Kašpárek, Lukáš Prokop, Lea Petřiková, Tereza Příhodová, Jasmin Schaitl, Lukáš Slavický, Tatiana-Sofiia Sorokina, Dominik Styk, Eva Škrovinová, Sofie Tobiášová, Natália Trejbalová, Andrea Uváčiková & Ondřej Vicena, Adam Vít, David Vojtuš, Václav Voleský, Martina Koblic Walterová, Sara Wollasch, Aleš Zapletal

Kurátorský tým: Anetta Mona Chișa a Jaro Varga
Termín konání výstavy: 23. 9. 2022 – 8. 1. 2023
Vernisáž: 22. 9. 2021, 19:00

Sympozium Jury Meeting: 2. – 3. 12. 2022
Zahraniční host: Korakrit Arunanondchai
Kurátorka: Tereza Jindrová
Letošní 33. ročník nejprestižnějšího tuzemského ocenění za mimořádně výraznou tvorbu v oboru výtvarného umění pro autorky a autory do 35 let se po krátké pauze vrací do Národní galerie Praha. „CJCH jsem měla možnost vidět v Moravské galerii v Brně v roce 2021 a jsem velmi ráda, že nyní představujeme pražskou edici. Rok 2022 je v Národní galerii hodně zaměřen na současné umění a laureáti Ceny

Jindřicha Chalupeckého nesmí chybět. Věřím, že se zde CJCH cítí jako doma,“ říká Alicja Knast, ředitelka Národní galerie Praha. Již tradičně mohou v letošním roce návštěvníci a návštěvnice zhlédnout nová umělecká díla vytvořená speciálně pro tuto příležitost. Pětice mladých umělkyň a umělců pod vedením externího kurátorského dua vystavuje své propracované projekty v řadě médií, od malby přes prostorové instalace až po video nebo virtuální realitu. Kurátorské duo Anetta Mona Chișa a Jaro Varga, oba etablovaní na česko-slovenské i mezinárodní umělecké scéně, vytvořili v prostoru Mezaninu pomocí architektonické intervence v podobě „koridoru“ tajuplné prostředí uzavřené pohledu zvnějšku. Po vstupu do tohoto podloubí se před zraky návštěvnic a návštěvníků postupně ve vzájemné interakci odkrývá pět unikátních instalací, které reprezentují výrazné hlasy současné mladé umělecké scény a odrážejí důležitá témata dneška – pokud by bylo možné je obecněji shrnout, pak se jedná především o téma vlastní identity nebo specifické pozice na pozadí dnešních lokálních i globálních konfliktů – ať už je to válka na Ukrajině, energetická krize nebo možnosti a těžkosti ohleduplného soužití s ostatními lidmi, planetou Zemí a dalšími bytostmi, které ji obývají.

Laureátské projekty
Olga Krykun vystavuje sérii maleb stylizovaných pomocí vyřezávaných dřevěných rámů do podoby oken s výhledem. Ten autorka divákům předkládá s jasným režisérským záměrem, s nímž připravila také doprovodnou performance k instalaci. Přestože se nové malby námětem v podobě antropomorfizovaných květin zásadně neodlišují od dřívější autorčiny práce, těžiště jejich obsahu je výrazně pochmurnější. Významem se přesouvají ke stále probíhající tragické ruské
válce v Ukrajině, jež se Olgy Krykun a mnohých dalších autorek a autorů pocházejících z Ukrajiny a žijících a tvořících v Praze dotýká. Svou aktuální tvorbu proto Krykun vnímá jako prostředek k tomu, aby upozornila západního diváka na reálný svět a zároveň se umožnila vyrovnat s jeho prožíváním z pozice člověka z Ukrajiny.  

Umělecké projekty Davida Přílučíka se opakovaně zabývají zkoumáním přírody, živočichů a vztahů lidských a mimolidských bytostí. V širším měřítku lze hovořit o komplexním výzkumu na téma etické a ohleduplné existence člověka ve světě a soužití s dalšími tvory, kteří jej spolu s ním obývají. Pro výstavu CJCH 2022 Přílučík připravil nový film, navazující na jeho dvě předchozí výstavy v Čechách a na Slovensku. Ve fiktivním příběhu Plemeno se setkáváme s chovatelem československých vlčáků, který zvažuje, zda by se plemeno nemělo vyvíjet jiným směrem, čímž se dostává do konfliktu s ostatními chovateli.
Vojtěch Radakulan (roz. Rada) připravil multimediální instalaci kombinující fyzické prostředí a objekty vyprodukované pomocí 3D tiskárny se zážitkem virtuální reality v projektu nazvaném Období osamělých směn, aneb nejdražší muzeum na světě. Výchozí inspirací pro něj byla bezprecedentní situace z rakouského Zwentendorfu, kde byla v 70. letech 20. století postavena kompletní jaderná elektrárna, jež ale vlivem tlaku místní společnosti na politiky nikdy nebyla uvedena do provozu.

Martina Drozd Smutná vystavuje formou závěsné instalace v prostoru rozsáhlý výběr maleb různých formátů. Jak je pro tvorbu Drozd Smutné typické, návštěvnice se setkají s náměty vycházejícími z feministického přemýšlení a výzkumu, který kriticky přehodnocuje historické i současné otázky genderu, třídního uspořádání, sociálních nerovností a souvisejících mocenských struktur. V motivech, které zde autorka prezentuje, jsou čitelná mj. témata domova,
rodiny či reproduktivní práce a kritiky heteronormativních genderových rolí. Ezra Šimek, který*která ve své práci dlouhodobě zkoumá téma (vlastní) nebinární identity, představuje nový film a prostorovou instalaci. Hlavním hrdinou je tady Trans* tulák, který se vydává na cestu srze opuštěná důlní města starého Divokého západu až do stálezelených plání čarodějnic, zámků a jeskyň symbolizujících tvrdě potlačené sny. Film balancuje mezi úzkostí z vlastní ztracenosti a nemožnosti najít záchytné body pro svou orientaci ve světě, a nadějí, že někde před vámi jsou přece jen téměř ztracené stopy, po kterých je ještě možné se vydat. Projekt uměleckým jazykem komentuje problematiku gatekeepingu v kontextu zdravotní péče pro trans* lidi v rámci tranzice nejen v České republice.

Levitující výstava
Kromě prostorově provázané prezentace děl laureátek a laureátů CJCH 2022 ovšem mají návštěvníci výstavy možnost vidět také speciální instalaci zdánlivě levitující ve vzduchu v Malé dvoraně Veletržního paláce. Na lanové konstrukci jsou umístěny umělecké příspěvky ve formě tisků na textilu, kterými se na výzvu kurátorského týmu rozhodlo zareagovat 51 umělkyň a umělců (z celkového počtu 79) přihlášených do letošního ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého. Kurátorský počin tak opět posunul vývoj posledních let v organizaci a pravidlech konání Ceny, která letos již třetím rokem má pět laureátek a laureátů, namísto
tradičního jednoho „vítěze“. „Prešli sme si portfóliá všetkých prihlásených umelcov*kýň a vyvstala v nás potreba znova uviesť do pohybu to, čo bolo arbitrárne vylúčené: vystaviť aj tých*ie, ktorí*é by mohli vyhrať za iných okolností, pri inom zložení poroty, v inej nálade, za iného počasia. Všetkých 79 prihlásených sme pozvali, aby sa zúčastnili výstavy, ktorá by mala vzniknúť ako rozvetvenie prezentácie laureátov*iek,“ popisují svou motivaci k unikátnímu rozšíření výstavy CJCH Anetta Mona Chișa a Jaro Varga. „Týmto gestom sme dúfali v demokratickejší a inkluzívny dialóg. Naším zámerom bolo iniciovať vznik organickej štruktúry, v ktorej budú paralelne koexistovať odlišné výtvarné pozície, a rozšíriť kontext mladej generácie o náznaky rôznorodých obsahov a nálad, ktoré táto generácia prináša,“ dodává kurátorské duo.

Výstava zahraničního hosta – mystické příběhy z hliněné jeskyně
Výstava mezinárodně etablovaného thajského umělce Korakrita Arunanondchaie nazvaná Konečnost našich písní proti nekonečnosti času a prostoru je první
prezentací tohoto multimediálního umělce v České republice a zároveň dává poprvé do souvislosti jeho starší film With History in a Room Filled with People with Funny Name 4 (S historií v místnosti plné lidí s legračními jmény, 2017) s jeho nejnovějším snímkem Songs for Dying (Písně k umírání, 2021). Obě videoeseje spojuje téma vzájemného prolínání života a smrti, které je pojednáno z nanejvýš osobní perspektivy, ale také z perspektivy historicko-politické a univerzální. Příběhy duchů a předků nám pomáhají rozlišovat rozdíly mezi dobrou a špatnou smrtí a umělcův emotivní, makro- i mikroskopický pohled na předivo života nám zase připomíná roviny existence, které nás přesahují – jako jednotlivce i jako lidskou společnost. Arunanondchai nás pobízí přemýšlet o tom, jaké příběhy si vyprávíme a jakým písním nasloucháme. Koneckonců, nejvytrvalejší smysl, který umírajícího provází až do poslední chvíle, je právě sluch. 

Pořádá: Společnost Jindřicha Chalupeckého
Spolupořadatel: Národní galerie Praha
Hlavní partneři: Ministerstvo kultury ČR, Magistrát hl. m. Prahy
Partneři: Magistrát města Brna, Státní fond kultury ČR, Městská část Praha 7, Trust for Mutual Understanding, Moravská galerie v Brně, PLATO Ostrava, Česká centra, Institut umění – Divadelní ústav, Centrum a Nadace pro současné umění Praha, Residency Unlimited, MeetFactory, Fair Art, Biofilms
Mediální partneři: Art+Antiques, Artyčok.tv, ArtMap, Artalk.cz, Radio Wave, Art Viewer, A2, Flash Art, Railreklam, GoOut
Speciální partneři výstavy CJCH 2022: Gestor, Rotorama, Textile Mountain, Zlatá loď
Výstava a vydání katalogu Ceny Jindřicha Chalupeckého 2022 se uskutečňují za finanční podpory Ministerstva kultury, Magistrátu hlavního města Prahy a
Ochranného svazu autorského GESTOR. 
–––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––
Materiály k letošnímu ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého najdete na našem
úložišti: http://bit.ly/press_CJCH  (složka Česká média – 2022 – Cena Jindřicha
Chalupeckého)

Dagmar Filípková, Šárka Hojaková, Dominik Jirsa, Jarmila Jandová, Marie Kohoutková, Václav Kuklík, Marie Kůsová, Lorenzo, Karel Pajma, Lukáš Paleček, Vojtěch Proske, George Radojčič, Iveta Riminka Fillí, Ladislav Svoboda.

Galerie Art Brut první výstavní prostor v Praze zaměřený výhradně na tvorbu autorů, kteří se z různých důvodů nemohou nebo nechtějí vřadit do běžného výtvarného provozu.

https://www.artbrutpraha.cz

Letošní setkání divadelní, hudební, taneční, literární, výtvarné a jiné alternativy se bude konat ve dvou městech – v Praze ve dnech 21. až 28. září a v Brně od 7. do 9. října. V rámci festivalu bude uvedeno osm nových projektů a přes čtyřicet představení, nebudou chybět ani dvě debaty – o undergroundu a angažovaném divadle.

Motto si pořadatelé festivalu vypůjčili z Tylovy Fidlovačky, odkazují tak na českou hymnu a národní hrdost, mírně ho ironizují použitými cibulákovými vzory letošního vizuálu. Motiv domova, který máme, ztrácíme, znovunalézáme i nabízíme, prochází mnohými projekty – ať už poeticky, satiricky, anarchisticky či apelativně.

„I letos uvedeme projekty na ne-divadelních místech, respektive v prostorech a objektech, které mají či měly jinou primární funkci. Dokumentární performance s názvem Hranice. Co chtějí? Co chceme? vypráví o dění u bělorusko-polských hranic, proto jsme ji umístili na veřejné prostranství, kde dennodenně procházejí a střetávají se lidé různých vyznání a názorů. Uvidíte také intimní představení Nidos a Moetivi Karavan ve dvou obytných karavanech, které zaparkujeme na náplavce, či Kabinet přátelství a naděje ve stanu, který postavíme ve foyer divadla Komedie. Začátek projektu Language barrier equal, jejž vytvořili čeští a ukrajinští studenti, se bude odehrávat v pražské a brněnské pasáži, důležitý je totiž pohyb více lidí či určitá nehostinnost a neintimita prostředí, aby pak performeři a diváci mohli společně prožít setkání u kávy,“ přibližuje netradiční festivalová místa kurátorka festivalu Lenka Dombrovská.

Na Nextce samozřejmě nemohou chybět divadelní projekty progresivní formy a aktuálních témat. O paměti a rodině bude vyprávět Spielraum Kollektiv v projektu Odkaz, což je subjektivní konfrontace Lindy Straub s audiovizuálními nahrávkami příslušníků tří generací její rodiny. Mladí tvůrci z Dočasné Company artikulují environmentální úzkost v pohybové inscenaci Our Land We Plant. Participativní performance a muzeální expozice Anety Fodorové s názvem Očitá svědectví bude na festivalu uvedena ve dvou blocích, jelikož se nejprve diváci stanou spoluúčastníky představení a poté budou moci sledovat, jak se jejich přítomnost stala exponátem. Bratislavský nezávislý soubor Uhol_92 si v inscenaci s živou hudbou Isobutane klade otázku, která nesnesitelně rezonuje právě v těchto týdnech a měsících: „Jak lehko se z ponížených stanou krvelační“?

Také letos budou uděleny Pocty za alternativní umění, slavnostní večer budou tentokrát uvádět umělci z queer platformy PiNKBUS a mezi poctěnými se zaskví underground. Snad dojdeme vzájemnému pochopení, jelikož obě skupiny se zasazovaly a zasazují o upřímnější svět. Před udílením Poct bude mít v prostorách divadla Komedie koncert Vratislav Brabenec a uskupení Pal-Post Unit.

Více informací naleznete na stránkách: www.nextwave.cz

Jaké filozofické a společenské perspektivy si dnes spojujeme s veřejnou kulturní institucí, jako je zřizované divadlo, a může pro ně jako kompas posloužit iniciativa Nový evropský Bauhaus? Jaké argumenty pro udržení veřejných kulturních institucí obstojí v současných krizích, a jak by se v ideálním světě mělo doplňovat zřizované a nezávislé divadlo? Jak může být potenciál kulturních institucí lépe využit městy a komunitami, a s jakými ekonomickými a legislativními překážkami se potýkají? Odpovědi na výše naznačené otázky bude hledat Fórum o budoucnosti kultury Praha s podtitulem Veřejná kulturní instituce 21. století, které se bude konat v Divadle pod Palmovkou.

Fórum o budoucnosti kultury Praha vzešlo z iniciativy polského divadla Teatr Powszechny, které roku 2017 uspořádalo první Fórum o budoucnosti kultury, jako reakci na sílící snahy o centralizaci kultury ze strany aparátu národního státu. Toto divadlo je také partnerem pražského fóra a jeho zástupci se aktivně budou podílet na diskuzích. Dalším zahraničním partnerem je ukrajinské Jam Factory Art Centre ze Lvova. Fórum je bezpečným prostorem pro vytváření vize otevřené, rozmanité a inkluzivní kultury, která reaguje na výzvy 21. století. Iniciuje spolupráci s umělci, aktivisty, vědci, politiky a veřejnými činiteli, tedy s lidmi, kteří utvářejí společenskou představivost prostřednictvím kritické analýzy reality. Jeho hlavním cílem je podporovat společenskou rozmanitost a občanskou kulturu. Krize v podobě pandemie SARS-CoV-19 zdůraznila roli a význam kultury nejen v rovině její imanentní hodnoty, ale také například její funkce
terapeutické a sociální.

Program dvoudenní konference zahájí 20. září Mária Beňačková Rišková, která přednese úvodní příspěvek na téma Nový Evropský Bauhaus a veřejné kulturní instituce. Následovat bude panelová diskuse s tématem: Jakým výzvám čelí divadlo jako veřejná instituce 21. století? V tomto bloku od 10:30 budou diskutovat Stanislav Moša (Asociace profesionálních divadel), Lenka Havlíková (Divadlo X10), Pawel Lysak (Teatr Powszechny) a Michal Lang (Divadlo pod Palmovkou). V odpoledním bloku od 12:00 potom budou z obecnější perspektivy kulturních politik i dalších oborů diskutovat Václav Janoščík (AVU), Jiří Sulženko (ředitel odboru kultury a cestovního ruchu hl. m. Prahy), Olga Škochová (ONplanlab) a Maté Gáspár (Budapest Brand Nonprofit P. L. C.). První den konference pak bude zakončen představením Divadla pod Palmovkou romeo&julie2022 od 19:00 hodin. Ve středu 21. září bude fórum pokračovat diskusními skupinami. Jedna z nich se zaměří na podmínky, překážky, naděje a vize v oblasti ekonomiky zřizovaných divadel, druhá se bude zabývat legislativou. Oba dny budou provádět programem moderátoři Jan Jiřík a Martina Pecková Černá.

„Praha vede živý dialog s kulturním sektorem, ať už v rámci Pražského kulturního fóra nebo při přípravě kulturní politiky. Jsem rád, že Divadlo pod Palmovkou jako instituce intenzivně zapojená do evropské spolupráce, nám dává další příležitost pro diskusi, navíc na tak aktuální témata,  jako je

Nový evropský Bauhaus a role kulturních institucí. Je to dobrá zpráva o tom, že pražské kulturní „příspěvkovky“ fungují jako katalyzátor změn v
sektoru a ne jako zastaralé setrvačné organizace,“ říká Jiří Sulženko ředitel odboru kultury a cestovního ruchu Hlavního města Prahy.
„Asociace profesionálních divadel České republiky vítá možnost vést debatu k tématům, která vesměs negativně ovlivňují uměleckou práci v oblasti živého umění v České republice. Od začátku devadesátých let jsme nuceni improvizovat v legislativním chaosu, který naši činnost významně determinuje. Očekáváme zásadní systémové změny,“ říká Stanislav Moša, předseda Asociace profesionálních divadel a ředitel Národního divadla Brno. Ředitel Divadla pod Palmovkou Michal Lang za pořadatele dodává: “Jsme součástí Evropy, a proto považuji za důležité si vzájemně vyměňovat zkušenosti a společně přemýšlet o směřování evropské kultury.”

Dvoudenní program s mnoha mluvčími a diskuzemi přinese možné odpovědi na otázky o odpovědnosti a místě kulturní instituce ve 21. století, zejména divadel, a to jak nezávislých, tak zřizovaných státem. Během Fóra o budoucnosti kultury Praha se společně se zástupci veřejné správy i kulturních institucí z ČR i zahraničí zaměříme na společenskou roli a hodnotu veřejných kulturních institucí v 21. století a ekonomické i legislativní podmínky jejich fungování.

Na fórum se můžete registrovat prostřednictvím formuláře: https://docs.google.com/forms/d/1w8VQkgYrgZaK2ojjzWGXjOca_-5ULqrjRtcJcWujhp8/edit
Informace o Fóru o budoucnosti kultury Praha včetně programu najdete na stránkách https://www.podpalmovkou.cz/forum-o-budoucnosti-kultury a na facebookové události.

Mistrovství světa ve veslování v Račicích, událost, na kterou veslařská obec čekala 29 let. U veslování to ale tentokrát nekončí. Organizátoři se rozhodli propojit s platformou Sport in Art a poprvé v historii tak bude mistrovství světa doprovázet výstava současného umění. Díla inspirovaná veslováním lze vidět v pop-up galerii Sport in Art. Výstava s názvem ROW ROW ROW RAČICE bude otevřena od 18. do 25. září přímo v areálu Národního olympijského centra
vodních sportů a představí významné české i světové výtvarníky.

Návštěvníci se mohou těšit na díla více než dvaceti umělců s českým imezinárodním zastoupením. Prim hraje malba, ale chybět nebudou ani velkorysé
sochy, grafiky nebo videoart. Na jednom místě tak bude možné obdivovat díla Aleny Anderlové, Marka Číhala, Romana Franty, Jiřího Hauschky, Lukáše Havrdy,Karla Jerieho, Davida Mazance, Jitky Petrášové, Sarah Emily Porter (GB), Julia Reichela, Michaela Rittsteina, Frithy Strand (USA), Barbory Šlapetové, Pavla Šmída, Karla Štědrého nebo Susan Wood (USA). Představí se sochaři Milan Cais, Jakub Flejšar nebo Paulina Skavová, grafik Michal Cihlář či vizuální umělkyně Zuzana Bahulová. Všechna díla jsou inspirována veslováním a některá vznikla přímo pro tento sportovní svátek na vodě.

“Sport in Art propojuje umění a sport komplexně a systematicky. Tématická sportovní výstava v tomto rozsahu je světový unikát a skvělou prezentací umění ve sportovním prostředí. V podobných projektech bude Sport in Art pokračovat. Výtvarné umění a sport mají tolik společného - emoce, krása, poznání - že by bylo škoda se nesnažit je ještě více propojit. Výstava ROW ROW ROW je skvělým příkladem, jak se mohou oba světy vzájemně doplňovat a inspirovat,” přibližuje platformu Sport in Art její ředitel a spoluzakladatel, Jan Dvořák.

Kurátorem výstavy není nikdo jiný než Petr Volf, teoretik umění a výtvarný kritik, který se mimo jiné podílel také na předchozí výstavě platformy Sport in Art ke
kultovnímu veslařskému závodu Primátorky. K výstavě říká: „Vnímáme snahu zachytit atmosféru závodů i zklidněné, až meditativní veslování vodním korytem, kde je podstatný kontakt člověka s přírodním živlem. Jsme svědky vášně, odhodlání stejně jako ironického odstupu. Autoři po svém navazují na mistry devatenáctého století, jakými byli Gustave Caillebotte, Alfred Sisley nebo Thomas Eakins.”

Stejně jako v případě výstavy ROW ROW ROW na smíchovské náplavce u příležitosti 109. pražských Primátorek, tak i nyní se prostoru chopila Mariana Hanková, která je nejen architketkou expozice, ale také vášnivou veslařkou. A není jediná! Fotografka a malířka Susan Wood, která v Račicích představí své akrylové malby, je zároveň trenérkou amerického národního veslařského týmu.
„Závodně vesluji od roku 1979. Právě v tomto sportu jsem našla nejen hlubší spojení s umělcem v sobě, ale také nejčistší formu krásy... takovou, která v sobě spojuje čistý adrenalin s neokázalou ladností.”, vyjadřuje se o svých největších vášních Susan.

Pop-up galerie Sport in Art, která vyroste v areálu Národního olympijského centra vodních sportů, bude postavena z osmi designových kontejnerů Koma City Modul. Návštěvníkům se tak nabízí nejen netradiční výstavní prostor, ale také exkluzivní výhled na veslařské souboje, která na světoznámém račickém kanálu budou po celý týden probíhat.
Příznivci sportu i umění si díky výstavě mohou rozšířit své umělecké sbírky, ROW ROW ROW RAČICE totiž bude nakloněná prodeji. Výstava bude otevřena denně od 18. do 25. 9. bezplatně všem návštěvníkům Mistrovství světa, a to v tomto čase: 18.–⁠22. 9. (ne–⁠čt): 11–⁠15 hod, 23.–⁠25. 9. (pá–⁠ne): 10–⁠16 hod. Vernisáž výstavy se přitom uskuteční 23. 9. v 16:30.

Sport in Art je vůbec první platformou, která propojuje světy umění a sportu a shromažďuje to nejzajímavější s důrazem na českou i zahraniční výtvarnou scénu. Veřejné výstavy však nejsou jediným počinem platformy. Díky kurátorsky vedené galerii si na webu sportin.art můžete rozšířit svou sbírku o nová umělecká díla nebo si přečíst rozhovory a články o současném výtvarném umění. Postupně se také rýsuje myšlenka mezinárodní umělecké soutěže.