Film začíná námětem. Nový ročník soutěže My Street Films hledá nadšence, kteří chtějí realizovat svůj námět na krátký dokumentární film.

V těchto dnech startuje už devátý ročník úspěšné filmové soutěže My Street Films. Vítězové se zúčastní unikátních workshopů s profesionálními dokumentaristy a dostanou šanci svůj výsledný film dostat až na mezinárodní filmový festival. Zájemci mohou své náměty posílat do 17. dubna 2022.

„Je skvělé každoročně objevovat témata, na kterých účastníkům našich workshopů skutečně záleží. Film je úžasné médium nejen proto, že má schopnost naše motivace dobře prověřovat, ale že ve výsledku promlouvá i směrem ven. Loňský ročník měl v tomto ohledu opravdu velmi vysokou úroveň,” říká dlouholetá lektorka workshopů a programová manažerka Viola Ježková. 

Filmová soutěž My Street Films otevírá možnost k natočení krátkého dokumentu i lidem, kteří dosud nemají žádnou zkušenost s psaním námětu, scénáře nebo se samotným natáčením. Ve spolupráci s profesionálními dokumentaristy budou mít tak účastníci šanci svůj námět rozpracovat a následně i realizovat. Mezi lektory patří například Zuzana Piussi, Marika Pecháčková, Martin Dušek nebo Adam Ol'ha. Workshopy bude doprovázet i program pro širokou veřejnost. Unikátní masterclassy povedou držitelky Českého lva Adéla Komrzý a Diana Cam Van Nguyen nebo oceňovaný režisér Francesco Montagner.

Zaslané náměty mohou být na jakékoliv téma. Vítězové loňského ročníku ve svých filmech například zkoumali genderové nerovnosti v české společnosti, komunikaci mezi matkou a dcerou, environmentální žal nebo úzkost z celosvětových lockdownů. Na webu My Street Films bude od 25. března k dispozici i exkluzivní online přehlídka s názvem Umění čelit v nichž se představí autoři, kteří prostřednictvím filmů překonávají vnitřní a vnější konflikty.

Filmové náměty je možné poslat prostřednictvím webu www.mystreetfilms.cz, a to nejpozději do 17. dubna 2022.

Kontakt pro novináře:

Adam Hříbal - 721 980 077 - [email protected]

Společnost Jindřicha Chalupeckého ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy představuje ve výstavních sálech Městské knihovny jednu z hlavních událostí svého letošního programu – výstavu věnovanou dílu a životnímu odkazu uměleckého a literárního kritika, teoretika a kurátora, který významně ovlivnil nejen české moderní i současné umění. Jindřich Chalupecký (1910–1990) začal psát v době mezi dvěma světovými válkami, kdy byl novinkou surrealismus, a žil tak dlouho, aby stačil referovat o postmodernismu provázejícím konec 20. století. Jeho kritický záběr zahrnoval dění na české, potažmo československé i mezinárodní scéně a jeho vliv (nejen) na místní kulturu je možné sledovat i dnes. Na výstavě se setkávají díla více než šedesáti umělkyň a umělců několika generací, jejichž tvorbu Chalupecký přímo i nepřímo ovlivnil.

Chalupecký celoživotně propagoval a obhajoval nové formy umění a zajímal se o obecné otázky umění, především o smysl umění v moderní společnosti. Byl obráncem propojování umění a života. V dnešních termínech bychom si snad mohli dovolit použít termín aktivistického či angažovaného umění. Nevěřil v pouze estetickou funkci uměleckého díla a kultury obecně. Šíře zájmů a vlivu Jindřicha Chalupeckého zaručuje, že se divačky a diváci výstavy v určité podobě střetnou s podstatnou částí české a potažmo mezinárodní kulturní a intelektuální historie 20. století. Výstava zahrnuje široké spektrum děl – od prací autorek a autorů českého poválečného umění přes díla ruských autorů, jako je např. Ilja Kabakov až po reflexe současných umělkyň a umělců, jako jsou Anežka Hošková nebo Václav Magid. 

„Výstava v Galerii hlavního města Prahy je výsledkem tříletého výzkumu a příprav. Jejím záměrem není vytvořit Chalupeckému pomyslný pomník, ale naopak skrze dialog historických děl a práci současných umělkyň a umělců, literátů, filozofek a dalších osobností reflektovat, co z Chalupeckého myšlenek a aktivit je relevantní pro současnost a co nám může být nápomocné v umělecky, politicky i lidsky nelehkých dobách,“ říká k záměru výstavy kurátorský tým – Tereza Jindrová, Karina Kottová a Tomáš Pospiszyl.

Abstrahovaný byt, čítárna a obrazárna
Rozmanitost a bohatost života a díla Jindřicha Chalupeckého určuje formát výstavy: prostory druhého patra Městské knihovny na Mariánském náměstí jsou rozděleny do několika zdánlivě samostatných sekcí, odlišných nejen tematicky, ale i formálně. Najdeme zde pohled do Chalupeckého bytu ve Vršovicích, kde visí na stěnách obrazy, jimiž žil obklopen spolu se svou ženou, literátkou Jiřinou Haukovou. V „čítárně“ se u velkého stolu setkáme s více než třiceti vybranými texty, které se věnují tvorbě i životním příběhům Chalupeckého oblíbených autorek a autorů. „Čítárna“ sousedí s „obrazárnou“, obsahující kanonická i neprávem zapomenutá díla českého a slovenského umění druhé poloviny 20. století, která mají návštěvníci možnost shlédnout nejprve jen skrze průhled ve stěně jako jakési reference k Chalupeckého textům, než k nim přijdou blíž skrze další výstavní sekce. Impozantně pojatý prostor výstavy navrhlo architektonické studio Richarda Loskota, významného českého vizuálního umělce.

Od Duchampa ke Kabakovovi
Prominentní místo je na výstavě věnováno Francouzi Marcelu Duchampovi, který byl pro Chalupeckého nejdůležitějším umělcem dvacátého století. V roce 1969 se mu podařilo zorganizovat výstavu Duchampových konceptuálních děl v pražské Galerii Václava Špály. Na základě Duchampova ikonického díla známého jako „Velké sklo“ a Chalupeckého skic pro možnou rekonstrukci jeho nedokončené části vznikla na aktuální pražské výstavě unikátní světelně-prostorová instalace od Richarda Loskota.

Sekce věnovaná ruskému umění představuje další bod výstavy s mezinárodním přesahem. Od roku 1965 až do druhé poloviny 70. let Jindřich Chalupecký opakovaně navštěvoval SSSR, hlavně Moskvu a Leningrad, kde navázal kontakt především s aktérkami a aktéry neoficiální nebo polooficiální kulturní scény. Návštěvnice a návštěvníci Světů Jindřicha Chalupeckého uvidí práce, které tehdy Chalupecký viděl nebo potenciálně mohl vidět v navštívených ateliérech. Součástí této sekce je také unikátní album kreseb, které Chalupecký dostal ke svým sedmdesátým narozeninám od šesti moskevských umělců včetně Ilji Kabakova nebo Viktora Pivovarova.

„Chalupecký do Sovětského svazu přivážel svoji představu a fundované informace o dění v mezinárodním kontextu současného umění. A odvážel si fascinaci originálním uměleckým projevem řady místních umělkyň a umělců, stejně jako inspirativní poznatky o ruské avantgardě nebo úvahy o podmínkách tvorby v kulturním undergroundu,“ dodává kurátor expozice ruského umění Tomáš Glanc.

Vzhledem k aktuálně probíhajícímu válečnému napadení Ukrajiny ze strany Ruska se Společnost Jindřicha Chalupeckého rozhodla nerealizovat plánovanou zápůjčku uměleckých děl z Moskevského muzea moderního umění a sekci realizovat z lokálních, potažmo evropských sbírek. Organizátoři zároveň vyzvali ukrajinské a ruské umělkyně a umělce působící v České republice, aby se volně pojatým příspěvkem na výstavě vyjádřili k otázce, jak aktuálně přistupovat k prezentaci ruského umění a k tamějším kulturním institucím – co od nich jako umělecká komunita můžeme očekávat a požadovat.

Současné reakce na expresionismus, feminismus nebo zahraniční korespondenci
V takzvaných „kabinetech”, tedy řadě menších výstavních místností, se střídají archivní materiály s reakcemi a intervencemi současných umělkyň a umělců. Najdeme zde například sekci věnovanou autorům Skupiny 42, na niž navazuje záznam site-specific inscenace uvedené v pražském hotelu Opera. Inscenace vznikla na základě odpovědí současných autorek a autorů na Chalupeckého kanonický text Svět, v němž žijeme. Umělkyně Anežka Hošková svou instalací kombinující odkazy k historické ornamentice i současným neoromantickým subkulturám reaguje na Chalupeckého publikaci Expresionisté, věnovanou jeho oblíbeným spisovatelům: Richardu Weinerovi, Jakubovi Demlovi, Ladislavu Klímovi a Jaroslavu Haškovi. Série akvarelů Václava Magida je reakcí na specifický formát alba, rozšířený mezi moskevskými umělci, se kterými byl Chalupecký v kontaktu, a zároveň cituje jeho článek Moskevský deník z roku 1973.

Jindřich Chalupecký byl jediným teoretikem umění, který se v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století snažil uchopit a reflektovat „ženské umění“. Ve svých úvahách o umění svých současnic nicméně nezastíral skepsi k feministickému umění. Součástí nově vzniklých děl pro výstavu je film francouzské umělkyně Julie Béna s názvem Letters from Prague. Autorka, která dlouhodobě působí v Praze, v díle humorně a současně břitce reaguje na to, jak se i dnes patriarchální společnost staví k umělkyním.

Unikátní příspěvek na výstavu připravilo také americké kurátorsko-umělecké duo Triple Candie (Shelly Bancroft a Peter Nesbett). Na základě dochované korespondence s americkým slavistou Williamem Harkinsem a členem hnutí Fluxus Dickem Higginsem vznikla instalace, která ilustruje Chalupeckého intenzivní zájem o dění na mezinárodní umělecké scéně a současně těžkosti doby, ve které se snažil tento zájem udržet a naplnit – řada dopisů a zasílaných materiálů ze zámoří totiž opakovaně k českému adresátovi nedorazila.

„Výstava se pokouší neortodoxními způsoby pracovat s formami dokumentace a současného čtení historických událostí a umělecké tvorby a ukázat Chalupeckého jako stále živou osobnost české kultury,“ dodávají kurátorky a kurátoři projektu.

Světy Jindřicha Chalupeckého
Místo konání: Galerie hlavního města Prahy – Městská knihovna, 2. patro, Mariánské
náměstí 1, Praha 1
Zahájení výstavy: úterý 15. 3. 2022
Termín konání výstavy: 16. 3. – 19. 6. 2022 
Vystavující umělkyně a umělci: Natalja Abalakova, Jiří Balcar, Václav Bartovský, Eva Bednářová, Julie Béna, Zdeněk Beran, Vladimír Boudník, Ivan Čujkov, Jiří David, skupina Dviženije, Michail Grobman, Jiřina Hauková, Anežka Hošková, František Hudeček, František Gross, Dalibor Chatrný, Vladimir Jakovlev, Vladimir Jankilevskij, František Janoušek, Věra Janoušková, Magdalena Jetelová, Ilja Kabakov, Olga Karlíková, Eva Kmentová, Jiří Kolář, Milan Knížák, Stanislav Kolíbal, Jan Kotík, Alena Kučerová, Kamil Lhoták, Richard Loskot, Václav Magid, Mikuláš Medek, Jan Mlčoch, Alex Mlynárčik, Karel Nepraš, Ladislav Novák, Lev Nusberg, Petra Oriešková, Theodor Pištěk, Viktor Pivovarov, Naděžda Plíšková, Vlasta Prachatická, Milan Ressel, František Ronovský, Zdeněk Rykr, Jan Ságl, Zorka Ságlová, Zora (Járová) Smetanová, Ülo Sooster, Adriena Šimotová, Eduard Štejnberg, Petr Štembera, Triple Candie (Shelly Bancroft&Peter Nesbett), Jitka Válová, Květa Válová, Jaroslav Vožniak, Ladislav Zívr, Jana Želibská, Anatolij Žigalov

Pořadatelé: Galerie hlavního města Prahy a Společnost Jindřicha Chalupeckého 
Kurátorský tým: Tereza Jindrová, Karina Kottová, Tomáš Pospiszyl
Kurátor expozice ruského umění: Tomáš Glanc 
Výstavní architektura: Studio Richard Loskot
Grafické řešení: Marek Nedělka a Anežka Minaříková

Výstava se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky, Magistrátu hlavního města Prahy, Státního fondu kultury a Statutárního města Brna.

Kompletní seznam dlouhodobých partnerů Společnosti Jindřicha Chalupeckého naleznete na webových stránkách: https://www.sjch.cz/o-nas/.

Ruinu je improvizační trio z okruhu vydavatelství Klang-und-Krach. Jan Klamm a Patrik Pelikán používají kytaru, respektive saxofon způsobem, který je pro nástroje ponižující: hrají na ně, jako by je odhazovali. Pomocí diktafonů fragmentarizují vznikající zvukovou matérii, zatímco perkusista Ondřej Parus se svými údery snaží zakopat do země vše, co Klamm s Pelikánem rozloží, a když už se to dál nedá vydržet, všichni tři se začnou řídit heslem „nejrychlejší přežije“. Existence kapely tak není závislá na souhře, nápadech nebo energii, ale spíš na tom, jestli je ještě co odhazovat, rozkládat, zakopávat a před čím utíkat. Od roku 2007 vydali řadu nahrávek, naposledy kazetu Left Behind (2021), spolupracovali například s vokalistou skupiny To Live & Shave in LA Tomem Smithem nebo s improvizátorem Martinem Klapperem.

https://ruinu.bandcamp.com/

Skupina Pretty Old Sound hraje destruktivní rock. Destruktivní ne proto, že by jako mnoho současných kytarovek nostalgicky snila o dobách, kdy (sebe)ničení bylo základním rock’n’rollovým modem vivendi, ale kvůli tomu, že jediný stálý člen kapely, původem bulharský kytarista a zpěvák Dimitar Dimov kolem sebe udržuje konstantní destrukční pole. To způsobuje, že Pretty Old Sound – ať už je aktuální složení jakékoli – prakticky nejsou schopni odehrát koncert, o kterém by se dalo říct, že byl průměrný; reakce jsou zpravidla buď nadšené, nebo naopak zcela znechucené, navíc se často prolínají.

"Nikki Sudden se snaží umírat na způsob Johnnyho Thunderse, za tu dobu už hodně zhrubnul."

https://prettyoldsound.bandcamp.com/

Hudba Hothouse vzniká na průniku nihilismu a prvotního post-punku. Energicky zahraná instrumentální část celku odkazuje k počinům jako například The Birthday Party, Violent Femmes či Iceage, zatímco floutkovský vokální projev dotváří vizi zakouřeného klubu v Londýně na přelomu osmdesátých a devadesátých let

https://hothouse.bandcamp.com/

Katedra alternativního a loutkového divadla zahajuje přijímací řízení do dvouletého mezioborového magisterského programu Alternativní a loutkové divadlo.

Co kurz nabízí?

Cílem studia je rozvoj kreativních, uměleckých osobností a jejich tvorby v oblasti alternativních divadelních forem, tedy těch, které nevychází z tradiční interpretace dramatického textu. Soustředíme se na divadlo loutkové, objektové, intermediální, dokumentární, imerzivní, improvizační, fyzické, participační, ekologické, divadlo ve specifických skupinách, site-specific, performance, atd.

Kdo se může přihlásit?

Program je otevřen všem uchazečům s ukončeným bakalářským studiem, upřednostnění budou uchazeči s alespoň minimální divadelní/performativní zkušeností a potřebou hledat vlastní divadelní jazyk a strategie.

Na jakých principech je studium postaveno?

Program reflektuje současný vývoj divadla, jakožto uměleckého útvaru, který přesahuje žánry, v němž divadelní tvůrce existuje jakožto všestranná entita, která se neomezuje na jedinou roli (režisér, herec, scénograf,…). Studijní plán magisterského programu Alternativní a loutkové divadlo se silně odvíjí od studentovy vlastní tvorby skrze individuální pedagogický přístup a ateliérovou výuku.

TERMÍN PODÁNÍ PŘIHLÁŠEK PRO NAVAZUJÍCÍ MAGISTERSKÝ PROGRAM:
12. března 2022

Více informací o studiu na KALD DAMU http://bit.ly/studiumKALD.

Ačkoliv euforie odezněla, PAF Olomouc dokázal následujících dvacet let zkoumat, prohlubovat a do jisté míry i definovat současnou uměleckou scénu, která se kontinuálně mění a vyvíjí – nebo ne?

Současnost je formována především životní provázaností – pokud chce jedinec nebo kolektiv přežít, musí nutně nahlížet i do okolních dvorků a nespokojit se pouze s tím, co se mu urodí na vlastní zahrádce. V průběhu dvaceti let se PAF Olomouc stal prostorem pro prolínání teritorií obrazu a jeho hybnosti v galeriích, klubech nebo na konzolích, společně se zvukem a vnímáním skutečnosti. Právě tato mezioborovost a morfóza, do té doby naoko nesourodých množin oborů, umožnila festivalu PAF Olomouc konzistentně přinášet i bořit nové pohledy na umění jako celek i na jeho dílčí části.

Dalšími kroky zdravého vývoje jsou retrospektiva a na ní založená introspekce – skutečně byl počátek třetího milénia zlomovým bodem v nahlížení na svět? Lze skutečně definovat, co je a co není uměním třetího tisíciletí? Existuje vůbec umění třetího tisíciletí nebo kromě mezioborovosti musíme přijmout i mezičasovost? Dají se naše odpovědi spojit s určitými styčnými body, na které vítězoslavně ukážeme prstem a bouřlivě zajásáme jako na začátku milénia?

Znamená akronym PAF skutečně to, co je veřejně prezentováno nebo se v něm skrývá naprosto jiná šifra? Vidělo někdy vaše dítě sníh? Uvidí ho v Olomouci mezi druhým a pátým prosincem? Zablokuje pohyblivý modul cyklostezky olomouckých parků?

Odpovědí se dobereme ve filmových sálech, galeriích nebo ve skleníku olomoucké Flory.

PAF Olomouc 2021: PASSION AND FEELINGS. THIRD MILLENNIUM

2.–5. 12. 2021Olomouc+FB

Soutěžní sekce 8. ročníku 3KinoFest

Letošní 8. ročník bude potřetí ve své historii soutěžním festivalem. Mezinárodní odborná porota letos opět udělí ceny ve třech kategoriích.

Porota

Sonia Bohosiewicz – herečka (PL)

Vica Kerekes – herečka (SK)

Beata Parkanová –  scénáristka, režisérka (CZ)

Peter Dubecký – generální ředitel Slovenského filmového ústavu (SK)

Tomasz Kolankiewicz – umělecký ředitel Gdynia Film Festival (PL)

  Ocenění

Best Film Award – cena za nejlepší celovečerní hraný film

Best Debut – cena za nejlepší celovečerní hraný debut

Special Award – zvláštní cena poroty

Českými a slovenskými zástupci v soutěži jsou filmy Okupace - Michala Nohejla, Prvok, Šampon, Tečka a Karel - Patrika Hartla, Marťanské lodě - Jana Foukala, Zátopek - Davida Ondříčka, Zpráva - Petera Bebjaka, Muž se zaječíma ušima - Martina Šulíka a film Atlas ptáků Olma Omerzu.

Maďarskou kinematografii zastupují snímky Prasklina - Balázse Krasznahorkaie,  Spirál - Cecilie Felméri, Jiná smečka - Hajni Kis, Éden - Ágnes Kocsis a Jsi tak perfektní! - Így vagy tökéletes Pétera Varsicse.

Za Polsko soutěží filmy Každý má svoje léto - Tomasze Jurkiewicze, 25 let neviny - Jana Holoubka, Mistr - Macieje Barczewského, Jednoduché věci - Grzegorze Zariczného, Černá ovce  - Aleksandra Pietrzaka, Bůh internetu - Joanny Satanowské, Nezanechat stopy - Jana P. Matuszyńského, Sněžit už nikdy nebude - Małgorzaty Szumowské, Magnezja - Macieje Bochniaka a Bílý potok - Michała Grzybowského. Komletní program na: www.3kino.cz

Do letošního programu jsou díky spolupráci se Solanin Film Festiwal uvedeny snímky v rámci cyklu “Generace Kolumbů” v zemích Visegrádu – mýtus vlastence a hrdiny, který byl realizován mj. díky podpoře Institutu Adama Mickiewicze.

Kromě soutěžních filmů festival divákům nabídne sekci Vizionáři střední Evropy, ve které se věnuje představení významných osobností. V rámci této sekce se diváci mohou těšit na dosud největší retrospektivu zfilmovaných děl polského spisovatele Stanisława Lema. Z New Yorku přiletí na festival Shalom Tomáš Neuman, výtvarník zastoupený v prestižních galeriích po celém světě, jehož životním tématem je ekologický pop-art. Setkání s autorem obvzláštní projekce krátkého dokumentu o jeho tvorbě.

Mezi vizionáře také patřil George Stephenson, kterého zmiňuje krátkometrážní film Parní nostalgie, který nabízí umělecky natočený příběh parních lokomotiv.

V rámci doprovodného programu proběhne výstava autorských plakátů studentů Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem (UJEP) na téma nový vizuál festivalu 3KinoFest očima studentů grafického designu, výstava soutěžních komiksů na motivy Stanisława Lema Budoucnost v bublinách a výstava plakátů ke 30. výročí vzniku Visegrádské skupiny.

Podrobný program a akreditace naleznete na www.3kino.cz

Festival se koná pod záštitami

Ministra kultury Lubomíra Zaorálka

Primátora Hl. m. Prahy Zdeňka Hřiba

Polského ministra kultury, národního dědictví a sportu prof. Piotra Glińského

O festivalu 3KinoFest

Mezinárodní filmový festival 3KinoFest byl založen v roce 2013 v Praze. V následujícím roce pak proběhl první ročník, který představil 28 filmů ze čtyř středoevropských zemí – z Polska, Slovenska, Maďarska a České republiky. Festival od samého začátku klade důraz na setkávání a propojování středoevropské kultury, především prostřednictvím filmů. Festival patří mezi největší kulturní akce v Praze věnované kultuře zemí visegrádské čtyřky.

Každý rok na podzim do Prahy zavítá řada významných zahraničních umělců. Kromě filmových projekcí je v rámci festivalu připraven doprovodný program zahrnující odborné přednášky, divadelní představení, workshopy a koncerty. Za více než šest let své existence přivezl festival 3KinoFest do České republiky více než 260 filmů a hostil více než 100 významných osobností středoevropské kinematografie.

Již od prvního ročníku je stálým partnerem festivalu Polský institut v Praze. V následujících letech byl 3KinoFest podporován také polským Institutem Adama Mickiewicze v rámci programu Nezávislá a Polským filmovým institutem PISF.

Kontakty: www.3kino.cz , Facebook 3Kino, Instagram 3Kino,  YouTube 3Kino

Letošní Ji.hlava začíná za šest týdnů, po roční pandemické pauze se opět vrací do kinosálů. „Těšíme se zpátky do kina! Na setkávání a inspirativní diskuse. Festival dává filmům tváře svých diváků a divákům společný intenzivní zážitek,“ říká ředitel Ji.hlavy Marek Hovorka. I proto jedno z festivalových kin nabídne výběr z filmů uvedených v loňském roce. „Tvůrci na tuto nabídku reagovali nadšeně, na ji.hlavské publikum se moc těší,“ dodává. Ji.hlava ale nerezignuje ani na online prostor. Po skončení živého festivalu v ji.hlavských kinech naváže 1. listopadu čtrnáctidenní festival online. „Každý prostor – fyzický i digitální – má svá specifika, a proto se filmový program obou podob festivalu bude lišit. Některé filmy poběží jenom v kinech, internet zas nabídne bonusy, které v kinech neuvidíte,“ dodává Hovorka. Akreditace, které jsou nyní v prodeji, zajišťují přístup jak na fyzickou, tak online verzi festivalu.

A jaký bude mít pětadvacátá Ji.hlava program? Jako tradičně nabídne klasický i experimentální autorský dokument a tematické retrospektivy plus řadu nesoutěžních programových sekcí.

Česká radost zveřejňuje první filmy!

Sekce Česká radost, která cílí na český dokument, letos nabídne například zamyšlení nad zdejší politickou krajinou. Film Hlasy pro prezidenta aneb Pokus o kontrarevoluci režiséra Martina Kohouta zachycuje společenské a politické dění před prezidentskými volbami 2018. „A zamýšlí se přitom nad obecnějšími důvody toho, proč po třech desetiletích od listopadu 1989 volíme představitele, kteří se vymezují proti ideálům, na nichž naše demokracie vznikala,“ říká režisér. Kohout se ve své filmové analýze opírá o výpovědi intelektuálů, politiků a dalších osobností veřejného života, ale i „obyčejných lidí“. „O význam odkazu sametové revoluce se tak střetnou ti, kdo mluví o ideálech demokracie, o morálce, osvětě a individuální odpovědnosti, s těmi, kdo mluví o nízkých důchodech, mzdách, rozkradeném státě a ztrátě vlastní důstojnosti,“ uzavírá režisér.

Dokumentarista Jan Látal pozve diváky do světa stárnoucího písničkáře Jana Nedvěda. Film Tahle doba není pro nás sleduje populárního hudebníka na jeho možná posledním turné. „Mám rád rozporuplné osobnosti. Tou je i Honza Nedvěd. Půlka lidí jeho tvorbu miluje, ta druhá se jí směje. Zajímalo mě, kým je Honza Nedvěd ve skutečnosti,“ říká režisér.  „Snímky, které o něm vznikly do dnešní doby, šly hlavně po bulvární rovině. Mě zajímala především hudba a jeho současný život. Nejvíc nás překvapil svou otevřeností, která snad promlouvá i skrze film,“ dodává.

Česká radost letos nabídne také animovaný dokument Milý tati režisérky Diany Cam Van Nguyen, jejíž předchozí studentské filmy Malá nebo Spolu sami zazářily na domácích i zahraničních festivalech. „Film Milý tati je založený na dopisech, které mi napsal můj táta v letech 2004 až 2005, když byl rok ve vazební věznici Plzeň-Bory. Dopisy jsou plné lásky, která jako by se vytratila… Jako dospělá dcera mu tak na dopisy odpovídám a reflektuji náš vztah,“ přibližuje snímek režisérka.

Jane Birkin a pracující třída

V sekci Souhvězdí, která vybírá to nejlepší ze světových festivalů za poslední rok, se mohou diváci těšit například na snímek Jane by Charlotte. Britská herečka Charlotte Gainsbourg přibližuje ve svém režijním debutu komplikovaný vztah s vlastní matkou, herečkou, zpěvačkou a módní ikonou sedmdesátých let Jane Birkin. „Bylo to složité. Nechtěla jsem být nijak brutální nebo provokativní. Prostě jsem se jí chtěla zeptat na spoustu otázek,“ uvedla režisérka po premiéře na festivalu v Cannes.

Historii pracující třídy pak přiblíží snímek Returning to Reims francouzského režiséra Jeana-Gabriela Périota. Filmová adaptace memoáru Didiera Eribona s názvem Návrat do Remeše, která česky vyšla předloni, se zamýšlí se nad současnou nedůvěrou v intelektuální elity, ve vládnoucí třídy a proevropskou politiku.

LSD a meditující mnišky

Příběh amerického psychologa, filozofa a popularizátora LSD Timothyho Learyho, kterého Richard Nixon nazval „nejnebezpečnějším mužem v Americe“, nabídne soutěžní sekce Svědectví. Dokument My Psychedelic Love Story oscarového dokumentaristy Errola Morrise nahlíží Learyho očima jeho milenky Joanny Harcourt-Smith. „Film je vlastně příběhem holčičky, která se zamiluje, a stane se tak součástí noční můry,“ řekl režisér filmu britskému deníku The Guardian.

Sekce nabídne také dokument čínského filmaře Jina Huaqinga s názvem Dark Red Forest, který zachycuje klášterní život na náhorní plošině v provincii Sečuán. Jednou za rok se tu sejde deset tisíc buddhistických mnišek, postaví si malé dřevěné boudy a v nich stráví sto nejchladnějších dní v roce – a hledají osvícení.

Karol Plicka i Rumunsko

Rovněž retrospektivní přehlídky jsou nabité. Diváci se mohou těšit například na rozsáhlou přehlídku slovensko-českého etnografa a filmaře Karola Plicky. Ta nabídne patnáct děl, včetně slavného snímku Zem spieva (1933). Filmy se budou promítat z klasického pětatřicetimilimetrového kinofilmu. „Osobnost Karola Plicky je pro nás nevyčerpatelným zdrojem inspirace a pohledem na česko-slovenské tradice a folklor. Výběr filmů představuje jedinečnou přehlídku antropologického dokumentu, který vznikal v první polovině 20. století za velmi nepříznivých finančních podmínek,“ říká o retrospektivě programová manažerka Ji.hlavy Adriana Belešová. „Avšak Plickova práce pro Matici slovenskou a různé instituce v Čechách představuje velké filmové dědictví, na které by se nemělo zapomínat. Na retrospektivě jsme spolupracovali s Národním archivem Slovenského filmového ústavu a českým Národním filmovým archivem, a také díky tomu můžeme divákům ukázat snímky, které nebyly minimálně půl století promítány veřejnosti,“ uzavírá Belešová.

Ji.hlava mění ocenění!

Velkou letošní novinkou je změna v nastavení ji.hlavských ocenění. „Po letech příprav překreslujeme podobu soutěžních sekcí, způsob sestavování porot i udílená ocenění,“ říká Hovorka.  Kromě hlavní Ceny pro nejlepší film vyberou porotci i nejlepší kameru, střih nebo zvuk, stejně jako vyzdvihnou výjimečné formáty, například nejlepší filmovou esej. Sedmičlenná porota udělí také cenu nejvýraznějšímu debutu i filmu z regionu střední a východní Evropy.

Novinkou pětadvacátého festivalového ročníku je dále Cena za nejlepší dokumentární knihu. „Ji.hlava tradičně zkoumá dokumentární východiska nejen ve filmech, ale i v rozhlasové tvorbě, počítačových hrách, virtuální realitě nebo divadelních projektech. Od letošního roku se zaměřujeme rovněž na literaturu, která má silný dokumentární náboj a přispívá jak k reflexi doby, tak k přemýšlení o minulosti,“ vysvětluje vznik ceny Hovorka. Ze tří stovek přihlášených knih bylo vybráno devět nejlepších. „Vybrané tituly představují pestrou škálu přístupů, které mohou vytvářet dokumentární dílo: od prózy, přes fotografickou publikaci až po antropologickou studii a true-crime investigativu. Myslím, že to dobře ukazuje, jak rozdílnými žánry a postupy lze ‚myslet knihou‘,“ říká režisér a scenárista Lukáš Senft za porotu, ve které zasedají nakladatelka a spisovatelka Tereza Horváthová, dramaturgyně Ji.hlavy Andrea Slováková, dokumentaristka a novinářka Apolena Rychlíková a literární a výtvarný kritik Radim Kopáč. Vítěz bude slavnostně vyhlášen na pětadvacáté Ji.hlavě a obdrží finanční odměnu 30.000 Kč.

Hudba letos intimně

A co nabídne hudební doprovodný program? „Intimita je tématem, které se letos neformálně prolíná doprovodným hudebním programem na experimentální scéně i v tradičním večerním stanu,“ uvádí ji.hlavský dramaturg Pavel Klusák. „Martin Kyšperský bude zpívat vždy pro jednoho posluchače v situaci odhalující umělce i návštěvníka stejnou měrou. Midi Lidi představí písně z letošních dvou alb, jimž dala pandemie právě intimnější rozměr při vzniku i ve výpovědi. Sólový elektro-dark-pop Josefiny Dusk a post-punk ženského tria Bibione patří k čerstvým radostem domácího popu, stejně jako take-no-prisoners rap dua Matka, vyhledávajícího při své smršti intimní blízkost publika,“ pokračuje Klusák.

Formy intimity přinese i experimentální scéna v kostelíku svatého Ducha. Jedno z prvních vystoupení mezinárodního Quiet Music Prague Ensemble představí soudobé skladby tíhnoucí k zvukové úspornosti a postcageovské práci s tichem. Živě vystoupí zásadní slovenský expert zvukových experimentů Fero Király a také autor hudebních brut videí Petr Válek, s nímž festival mohl v loňském pandemickém ročníku pouze natáčet. Běloruská umělkyně Maria Komarova rozehraje svou zvukovou krajinu malých objektů "555 BUGS". Performovat bude Lenka Klodová, zakladatelka Festivalu nahých forem. Hudební dramaturg Ji.hlavy Pavel Klusák uvede blok Play Rehberg: poslechovou poctu vídeňskému noisemakerovi a vydavateli Peteru Rehbergovi, který před svou letošní předčasnou smrtí stihl koncertovat na Ji.hlavě 2015.

V tradiční hudební sekci Zkouška sirén uvedeme vtahující a překvapivou cestu do epicentra černého afroamerického popu Summer of Soul, neodolatelnou lekci z osmdesátkové popkultury Italo Disco, ale také film A Symphony of Noise o britském producentu Matthewu Herbertovi a jeho cestami za samplingem zvuků s politickými konotacemi. Ženské průkopnici elektronické hudby je věnován film Delia Derbyshire - the Myths and the Legendary Tapes. Seminář Gott. Československý příběh s raritními ukázkami z Gottovy tvorby v ČSSR a NSR jsou audiovizuálním komplementem k nové stejnojmenné knize Pavla Klusáka.

Inspirační fórum zve na ženská práva i klima

Pětadvacátá Ji.hlava nezapomíná ani na Inspirační fórum, které letos proběhne pojedenácté. Návštěvníky čeká pět dní živých diskusí a přednášek, na které naváže online program. „Inspirační fórum propojuje filmový a nefilmový svět a může být místem pro objevování a iniciování nových námětů pro dokumenty,“ říká dramaturgyně Inspiračního fóra Tereza Swadoschová. „Letos se budeme zabývat duševním zdravím, vztahem člověka k přírodě, rovností a také tím, jak mohou digitální technologie pomoci vytvořit férovější svět,“ dodává. Online program se pak bude věnovat výzvám, kterým bude Česko v povolební době čelit.  

Na jaké hosty se těšit? Například na polskou ženskoprávní aktivistku Martu Lempart, která spoluzaložila hnutí Celostátní stávka žen. Hostem bude také americký psychiatr Bruce D. Perry, podepsaný pod oceňovanou knihou What Happened to You? (2021), který promluví o dopadech traumatu na jednotlivce i společnost. „Se spoluautorkou Oprah Winfrey zkoumají, jak nás ovlivňují zážitky v raném dětství,“ říká Swadoschová. Digitálním technologiím se bude věnovat kanadský filozof a spisovatel Nick Srnicek, jehož kniha o budoucnosti práce s názvem Vynalézání budoucnosti (2015) vyšla i v češtině.  A nebudou chybět ani tuzemští hosté. Například o sociálních sítích budeme diskutovat s antropoložkou Marií Heřmanovou, která se ve svém výzkumu věnuje digitální antropologii, online identitám a komunitám, kultuře influencerů a genderovým nerovnostem v online prostředí.

25. MFDF Ji.hlava proběhne 26.–31. října 2021. Z každé akreditace zakoupené do 20. září věnuje festival 50 Kč na obnovu tornádem zničené Základní školy Hrušky. Za akreditaci, která nyní vyjde na zvýhodněných 650 korun, je možné zaplatit i více. Vše nad 600 korun poputuje na konto sbírky. Další informace na www.ji-hlava.cz a také na festivalovém Facebooku a Instagramu.

CENA ZA NEJLEPŠÍ DOKUMENTÁRNÍ KNIHU - NOMINACE

1) Smolen, Štěpán: Cikánský evangelia

2) Sodomková, Magdalena: Matematika zločinu

3) Shanfeldová, Yveta: Americký román

4) Nevrlý, Miloslav: Zašlá chuť morušek

5) Hečková, Michaela; Chabera, Matěj: Možnosti vesnice

6) Jančařík, Zdeněk: Ty jsi kněz navěky: rozhovor s Ludmilou Javorovou

7) Lochmannová, Alena: Tělo za katrem

8) Fojtík, Libor: Trampové

9) Špitálníková, Nina: Svědectví o životě v KLDR

HOSTÉ INSPIRAČNÍHO FÓRA

Bruce D. Perry (USA)

Neurolog a psychiatr. Posledních třicet let působí jako učitel, lékař a výzkumník v oblasti duševního zdraví dětí a neurověd. Jeho práce v oblasti dopadu zneužívání, zanedbávání a traumatu na vývoj mozku ovlivnila klinickou praxi a lékařské programy a koncepce po celém světě. Svým dílem zásadně přispěl ke zmapování vlivu zážitků v dětství, včetně zanedbání a traumatického stresu, na biologii mozku – a tím i na zdraví dítěte. V roce 2021 vyšla jeho nejnovější kniha What Happened to You? Conversations on Trauma, Resilience, and Healing, kterou napsal společně s Oprah Winfreyovou.

Nick Srnicek (Kanada)

Přednáší digitální ekonomiku na King’s College v Londýně. Jeho nejnovější kniha Platform Capitalism nabízí klíč k pochopení inovací v oblasti velkých digitálních společností, jako jsou Google, Amazon a Alibaba. Popisuje rovněž nové trendy v současné ekonomice v důsledku rozvoje digitálních platforem. Ve svém díle se významně zabývá i dlouhou tradicí protipracovní politiky. Jeho první kniha Inventing the Future, kterou napsal společně s Alexem Williamsem, představuje pokus o zpracování protipracovní politiky v kontextu moderních technologických změn. Ve své připravované knize After Work, jejíž spoluautorkou je Helen Hesterová, se snaží rozšířit protipracovní politiku i do oblasti sociální reprodukce, jelikož zkoumá možnosti uznání, přerozdělení a omezení často neplacené práce jako je úklid, vaření a péče o rodinu.

Marie Heřmanová (ČR)

Sociální antropoložka a publicistka. V současné době působí na Sociologickém ústavu Akademie věd a na Fakultě humanitních studií UK. Ve výzkumu se věnuje digitální antropologii, online identitám a komunitám, kultuře inflluencerů a genderovým nerovnostem v online prostředí, zaměřuje se také na šíření hate speech a konspiračních teorií v online prostoru a politické radikalizaci skrze sociální sítě. Je členkou studia aplikovaného antropologického výzkumu Anthropictures a pravidelně píše pro různá česká média.

Marta Lempart (Polsko)
Polská ženskoprávní aktivistka. V roce 2016 se podílela na vzniku hnutí Celostátní stávky žen (Ogólnopolski Strajk Kobiet), jenž se stal jedním z hlavních aktérů polských protivládních protestů, které se rozhořely v říjnu roku 2020 po rozhodnutí ústavního soudu o zákonu o potratech. Hnutí mimo jiné usiluje také o větší práva pro ženy a LGBT+, nezávislost soudů, svobodu projevu a shromažďování a dostupnost lepší zdravotní péče.

Fotografie Fridy Kahlo objevené v roce 2003 jsou poprvé představeny v Praze.

Výstavu organizuje Terra Esplendida, portugalská agentura, která ji od roku 2009 představila na mnoha místech obou amerických kontinentů a v několika zemích Evropy. K dnešnímu dni ji mělo možnost vidět více jak milion návštěvníků. Agentura nás oslovila před třemi lety na základě zkušeností s výstavou amerického fotografa Sama Shawa, která proběhla v Domě fotografie GHMP na přelomu let 2016–2017.
Výstava Frida Kahlo – Fotografie otevírá nový pohled na bouřlivý život jedné z nejtajemnějších a zároveň nejviditelnějších postav umění Latinské Ameriky. V Galerii hlavního města Prahy proběhne od 15. října 2021 do 16. ledna 2022. Diego Rivera, Fridin manžel věnoval po její smrti v roce 1954 Modrý dům Mexiku a jeho lidu. To byl počátek dnešního Muzea Fridy Kahlo, jednoho z nejpopulárnějších muzeí na světě. Osobní archiv, zahrnující přes šest tisíc fotografií, výkresy, dopisy a typickou Fridinu garderobu, byl však otevřen teprve v roce 2003 a tehdy začalo jeho zpracování. Přestože pro Fridu měla fotografie velký význam, větší část její sbírky zůstala na přání Diega Rivery před veřejností skryta po dobu 50 let. K nalezeným fotografiím byl pozván přední znalec a historik Pablo Ortiz Monasterio, který uspořádal výsledný výběr a rozčlenil jej do šesti tematicky ucelených kapitol, které dnes tvoří tuto výstavu.
Ta přináší 241 dosud neznámých fotografií, které zachycují různá období ze života Fridy, její rodiny, blízkých přátel, obdivovatelů a osobností, kterých si sama vážila. Kapitoly nesou názvy Původ; Modrý dům; Politika, revoluce a Diego; Rozbité tělo; Lásky a Fotografie. Kromě historické a umělecké hodnoty vystavených fotografií jsou některé z nich cenné i tím, že byly pořízeny slavnými fotografy, kteří se s Fridou přátelili, jako byli Man Ray, Martin Munkácsi, Edward Weston, Brassaï, Tina Modotti, Pierre Verger a Lola Manuel Álvarez Bravo. Všechna díla zahrnutá do výstavy a mnoho dalších naleznete v katalogu k výstavě Frida Kahlo – Fotografie, který je výsledkem pečlivého výběru

Galerie hlavního města Prahy je jednou z nejvýznamnějších galerií v České republice, která se ve své výstavní činnosti zaměřuje zejména na moderní a současné umění. Shromažďuje, ochraňuje a odborně zpracovává umělecké sbírky hlavního města Prahy. V současné době GHMP vystavuje v sedmi objektech: v Domě U Kamenného zvonu, v Městské knihovně – 2. patro, v Colloredo-Mansfeldském paláci, v Domě fotografie, v Bílkově vile, v Zámku Troja a
v Domě Františka Bílka v Chýnově. Z tisíce různorodých fotografií (momentálně je katalog rozebrán, připravuje se jeho dotisk, který bude dostupný ještě během naší výstavy v listopadu). Fotografie provázela Fridu od dětství. Její dědeček i otec byli profesionální fotografové a ona sama se fotografii intenzivně věnovala. Během svého života také nashromáždila velkou sbírku daguerrotypií a pohlednic z 19. století, fotografií rodiny a přátel, působivých portrétů sebe sama včetně fotografií, do nichž všelijak zasahovala, upravovala je vystřihováním a vpisovala do nich různé dedikace, aby zdůraznila svůj osobní vztah k jejich obsahu. Pro Fridu byla fotografie nejen dokladem prožitých událostí, představovala pro ni trvalý kontakt s blízkými a mnohdy sloužila jak výchozí materiál pro její malbu.
Právě po objevení archivu Fridy Kahlo se jasně ukázalo, že mnoho jejích děl má svůj původ ve fotografiích. Klíčovou roli v její tvorbě sehrála například její inspirace otcovými fotografickými autoportréty. V interview pro CBC Radio připomněl Pablo Ortiz Monasterio, že samotná sbírka fotografií, způsob, jakým byla shromážděna a jak se s ní pracovalo, vytváří intimní, avšak v mnoha ohledech barvitější a úplnější obraz malířčiny osobnosti. Ať vědomě, či nikoliv nám ) umělkyně díky úžasné rozmanitosti pečlivě uchovaných fotografií odhaluje složitou strukturu vlastní identity, kterou jsme dosud znali výhradně z řady více jak 50 malířských autoportrétů, v nichž otevřeně odhaluje své nitro, vždy s hrdostí a důstojností navzdory všem strádáním a fyzickému utrpení. Výstava je pohledem za zrcadlo těchto autoportrétů.

Komentované prohlídky:
st 10. 11. 2021, 18 h
komentovaná prohlídka výstavy v českém jazyce s Pavlem Štěpánkem
st 24. 11. 2021, 18 h
komentovaná prohlídka výstavy v anglickém jazyce s Markétou Ježkovou
st 8. 12. 2021, 18 h
komentovaná prohlídka výstavy ve španělském jazyce s Pavlem Štěpánkem
st 12. 1. 2022, 18 h
komentovaná prohlídka výstavy v českém jazyce s Pavlem Štěpánkem

Přednášky:
út 16. 11. 2021, 18 h
Frida Kahlo – tíha života a umění; přednáška Pavla Štěpánka, historika umění a specialisty na umění Španělska a Latinské Ameriky

Filmový výběr:
Kurátorský výběr dokumentárních filmů, který představuje silné ženské osobnosti výtvarného umění, jako jsou Frida Kahlo, Peggy Guggenheim, Toyen a další. Sledujte online na streamovacím portálu DAFilms: https://bit.ly/filmyGHMP

Nad událostí převzali záštitu ministr zahraničních věcí ČR Jakub Kulhánek a ministr zahraničních věcí a evropských záležitostí SR Ivan Korčok.

Výběr Divadla Aréna není náhodný. V roce 2002 převzal Divadlo Aréna jako ředitel herec Juraj Kukura. Jeho příchod s pětiletou zkušeností z německého divadelního prostředí znamenal obohacení slovenského divadelního a společenského prostoru o do té doby opomíjenou problematiku historického vědomí.

Divadlo Aréna během pěti večerů představí osobité inscenace z originálního Občanského cyklu. Ten je zaměřený na historická témata a společensky angažované výpovědi, přičemž inscenátoři uplatňují kritický a nepřikrášlující pohled a moderní inscenační postupy. Jak řekla ředitelka Slovenského institutu, teatroložka Ľubica Krénová, „Divadlo Aréna pod vedením herce Juraje Kukury jako první na Slovensku přineslo občansky uvědomělý divadelní program se zaměřením se na přehodnocující a objektivizující pohled do minulosti – do slovenských, resp. česko-slovenských dějin. Krátce na to se z něho vyprofiloval Občanský  cyklus, tudíž cyklus inscenací, který již téměř dvě desetiletí představuje úctyhodnou dramaturgickou osu Divadla Aréna, a který mezičasem do sebe organicky pojal i témata nad rámec národních historií, s důrazem na oživování vědomí univerzálních hodnot lidské civilizace a jejich kulturní všeplatnost.“ Divadlo Aréna se v minulosti proslavilo inscenacemi jako např. Tiso (v titulní roli s Mariánem Labudou st.), Dr. Gustáv Husák - Vězeň prezidentů, Prezident vězňů nebo Komunismus, z nichž některé reprezentovaly slovenskou kulturu a divadlo i na mezinárodních divadelních festivalech v České republice.

Všechny hry Občanského cyklu byly napsané přímo na objednávku Divadla Aréna.

Nyní diváci v pražském Divadle Hybernia uvidí inscenace Jánošík – příběh vraha?, Tiso (ve ztvárnění Mariána Labudy ml.), Holokaust,  #dubček, zcela nový pohled na osobnost česko-slovenských dějin, aktéra Pražského jara Alexandra Dubčeka, jehož sté výročí od narození si připomeneme v listopadu. Přehlídku inscenací Občanského cyklu uzavře jedinečná hudebně-divadelní a výtvarná performance Bible – čte Juraj Kukura (a hraje Slovenský komorní orchestr).

PROGRAM:

11. říjen v 19:00

Jakub Nvota: JÁNOŠÍK – příběh vraha?

Režie: Jakub Nvota

Účinkují: Richard Autner, Ondrej Kovaľ, Kamil Mikulčík, Juraj Loj, Roman Pomajbo, Elena Podzámska, Broňa Kováčiková

Příběh vraha? Dobrá otázka a nebude jediná.

Jak vnímali Jánošíka slovenští štúrovci?

Kolik sil je stálo vytvořit ze zbojníka legendu?

Hra Jakuba Nvoty, napsaná na objednávku Divadla Aréna, ve spolupráci s Historickým ústavem Slovenské akademie věd, představuje osudy slovenského národního hrdiny Juraje Jánošíka v novém světle, na základě autentických dobových materiálů. Vystřízlivění z mýtu o Jánošíkovi přináší velkolepá moderní inscenace s živou hudbou.

12. říjen v 19:00

Rastislav Ballek: TISO

Režie: Rastislav BallekÚčinkují: Marián Labuda ml., Martin Hronský, posluchači Konzervatoře v Bratislavě a pěvecký sbor Technik

Monologmuže, který je považován za nejtragičtější a nejkontroverznější postavu slovenských dějin. Zpověď jediného prezidenta satelitního tzv. slovenského státu, který se jménem svého ideálu spojil s fašisty, nechal okrást 72000 slovenských židů, zbavit je občanských a lidských práv a deportovat je zahranice. Většina z nich byla zavražděna v koncentračních táborech. Před národním soudem, který ho odsoudil k trestu smrti, odmítl odpovědnost, necítil vinu a neprojevil lítost.

13. říjen v 19:00

Viliam Klimáček: HOLOKAUST

Režie: Rastislav Ballek

Účinkují: Milan Ondrík, Barbora Andrešičová, Dana Košická, Anežka Petrová, Polina Nikolaevskaya, Katarína Šafaříková, Edita Koprivčevič-Borsová, Martin Hronský, Matej Marušin, Gregor Hološka, Jana Černá

Příběh o nejhlubších jizvách, které vznikly při vytváření novodobé slovenské společnosti, a na který by Slovensko nejraději zapomnělo. Tvůrci zobrazují historické období, evokované názvem hry, kontroverzním a moderním způsobem. Inscenace vychází ze vzpomínek Hildy Hrabovecké, která přežila první dívčí transport z území fašistické Slovenské republiky do Osvětimi (1942). První část hry se odehrává v dobové kavárně a druhá kdesi mezi nebem a zemí, dávno poté, kdy hrůzy spojené s holocaustem slovenských židů odezněly a jsou téměř zapomenuty.

14. říjen v 19:00

Viliam Klimáček: #dubček

Režie: Michal Skočovský

Účinkují: Matej Marušin, Juraj Bača, Matúš Kvietik, Marián Chalány, Alexandra Palatínusová

Hra si připomíná Alexandra Dubčeka, výraznou osobnost česko-slovenských dějin, aktéra Pražského jara, profesionálního politika, představitele socialismu s lidskou tváří. Alexander Dubček, Antonín Novotný, Ludvík Svoboda, Leonid Iljič Brežněv, Gustáv Husák a Vasil Biľak ožívají prostřednictvím generační výpovědi pětice mladých performerů v moderním příběhu o historii, která se udála dřív, než se narodili.

15. říjen v 19:00

Bible – čte Juraj Kukura

Režie: Rastislav Ballek

Účinkují: Juraj Kukura a Slovenský komorní orchestr pod vedením Ewalda Danele

Výjimečná hudebně-dramatická báseň, dějiny člověka od stvoření světa až po vzkříšení Krista. Vybrané příběhy ze Starého zákona a Nového zákona, které kladou nadčasové otázky o morálce, svědomí, víře a síle duchovna v době, kdy se základní pilíře naší evropské společnosti zmítají v pochybnostech. Scénické čtení biblických příběhů v podání herce Juraje Kukury vzniká jako koncept hudebně-divadelního, ale i výtvarného performance, jedinečného projektu, který vzniká v koprodukci se Slovenskou filharmonií, konkrétně Slovenským komorním orchestrem.

Festival KOMA je nezávislou kulturní platformou, která umožňuje setkání domácích i zahraničních komiksových tvůrců a ilustrátorů a odborné i širší veřejnosti se zájmem o současné podoby výtvarného umění. Hlavní programovou linii festivalu tvoří výstavy. V letošním roce tu budou představeny komiksové romány Návrat krále Šumavy (Karel Osoha, Ondřej Kavalír, Vojtěch Mašek) a Štefánik (Václav Šlajch, Gabriela Kyselová a Michal Baláž) v sekci Historie jinýma očima, dále komiks Juliány Chomové Spiritistky, Jarmil in India od Marka Rubce, postapokalyptická trilogie Radiator a Recyklator Petra Korunky, série autorských plakátů na téma sociálního vyloučení pod hlavičkou časopisu FŮD či Jágr, legenda Lukáše Csicselyho a Vojtěcha Šedy. Architekt Osamu Okamura představí knihu Město pro každého: Manuál urbanisty začátečníka, výtvarnice Vendula Chalánková projekt Bulbem záchranáře. Svoje nové projekty představí také kreslíř Richard Fischer a
ilustrátor Nikkarin.
Zvláštní zvědavost budí výstava s názvem Octobriana žije!: 50 let legendy českého komiksu. Octobriana a ruský underground je knihou, která přesně před padesáti lety svým obsahem šokovala politickou scénu na obou stranách železné opony. Jádrem výstavy je pohled na tento fenomén českého komiksu optikou
současné generace mladých umělkyň a umělců. Tuto výzvu přijali Kamila Brůčková a Lukáš Valíšek, Lena Sara Grochowiecová, Nikola Logosová, Eva Jaroňová, Štěpánka Jislová, Marie Butula Cichá, Petr Novák (Ticho 762), Klára Štefanovičová (SK), Dan Černý, Tomáš Motal a Ondřej Malina. Součástí letošního ročníku festivalu KOMA je také prezentace věnovaná dvacátému výročí existence legendárního komiksového sborníku AARGH! za účasti jeho zakladatelů.

Festival KOMA stejně jako v minulých letech představí také komiksové tvůrce zahraniční. K vidění budou například feministicky laděné komiksy švédské kreslířky
Liv Strömquist, výtvarné práce v Keni narozeného amerického ilustrátora Conrada Erica Armstronga, díla kanadské ilustrátorky Marlene Yuen. Nakladatelství Trystero představí trilogii Bludiště Američana Charlese Burnese. Speciálním hostem festivalu bude také legendární britský komiksový kreslíř, výtvarník a autor murálů, Aidan Hughes aka Brute!.
Slovenskou komiksovou scénu na festivalu zastupuje Matej Mazák (Matje!) s komiksem Malá Hvězda a Komiksový příběh Lasici a Satinského z časů, které
humoru nepřály Ďuro Balogha. „Festival KOMA zároveň realizuje řadu přednášek, diskusí a workshopů, kde se diváci mohou s ilustrátory a ilustrátorkami přímo setkat,“ dodává jeden ze zakladatelů festivalu, kurátor Tomáš Řepa. Tradičním hostem je hvězda tuzemské scény, výtvarnice Toy_Box, která si letos připravila masterclass o finanční gramotnosti pro ilustrátory. Rodiny s dětmi mohou navštívit například workshop kaligrafie s japonskou ilustrátorkou Saki Matsumoto, dílnu sprejování přes šablony se slovenskou výtvarnicí Juliánou Chomovou nebo minikurz filmové animace. Festival doprovodí koncerty AVA kolektivu, pražské formace Mutanti hledaj východisko, Haze djs a další. Po celou dobu festivalu probíhá také živé malování, vzniklá díla jsou dražena v následné benefiční aukci. Výtěžek letošní festivalové benefice bude (i vzhledem k lokalitě brněnské Káznice, v níž se festival již druhým rokem odehrává) věnován neziskové organizaci VERDA, která se zabývá podporou vzdělávání romské komunity a v letošním roce oslaví dvacet let své existence.

Festival proběhne v souladu s vládními opatřeními vztahujícími se k epidemii koronaviru. Více o programu aktuálního ročníku naleznete na webu www.festivalkoma.cz a na facebookových stránkách festivalu https://www.facebook.com/festivalKOMA

Mezinárodní komiksový festival KOMA 2021 / UPGRADE
7. – 10. 10. 2021, Brněnská káznice, Bratislavská 68