Literatura jako wellness

Ve švýcarském literárním dění představuje mezinárodní festival v lázních Leukerbad, který se letos v červenci konal již podesáté, nejmenšího, ale osobitého konkurenta renomovaných festivalů v Solothurnu a Basileji. V atraktivním přírodním prostředí alpské vsi v jihošvýcarském kantonu Wallis vytváří útulnější, méně formální prostředí pro setkávání autorů se čtenáři. Duší akce je místní rodák, knihkupec a nakladatel Ricco Bilger, předpokladem sponzoři (mj. nadace Pro Helvetia a logicky místní turistický svaz) a kvalitní dramaturgie ozvláštňující klasickou formu autorského čtení všemožnými místními specialitami. Je to dobře vymyšleno: požitek je umocněn, a pokud četba neplní zcela vaše očekávání, můžete se posilovat či napájet z jiných zdrojů. Zatímco zdejší hotely nabízejí oblíbené balíčky kombinované péče o tělo (a duši), mohli jsme sami na sobě vyzkoušet blahodárné účinky prolínání slova s přírodou. Tak jsme se ponořili do termální lázně při poslechu poněkud zdlouhavější milostné historky či se nechali o půlnoci vyvézt lanovkou na průsmyk Gemmi a ve výšce 2400 metrů nad mořem se smáli historkám ze světa byznysu Martina Sutera, švýcarského autora bestsellerů, na něhož jsme prve trochu zahlíželi. Mohli jsme i balancovat na úzkých lávkách nově zbudované turistické cesty nad kaňonem ledovcové bystřiny, odměněni nejprve čtením P. K. Wehrliho, posléze i walliským vínem a sýrem. Když k tomu všemu organizátoři přizvou přes třicet autorů z jedenácti zemí – od veteránů jako Lars Gustafsson či Adam Zagajewski, neodolatelného Frankoameričana židovského původu Raymonda Federmana, početnou skupinu beatnických básníků, fotografů a filmařů až po generaci střední (Gert Jonke) a mladší (Jenny Erpenbecková, Terézia Moraová či Margret Kreidlová) – a jednotlivá čtení situují tu do hotelového baru, tu do stylově renovované budovy starého nádraží, bývalé plovárny či tělocvičny, protentokrát přejmenované na „Beat-Garage“, nemohou si na nezájem posluchačů stěžovat. Počet prodaných, nikterak levných permanentek rok od roku stoupá. Literatura je pro někoho lék, pro někoho zábava, pro jiného smrtelně vážná věc či výlučná záležitost hrstky vyvolených. V Leukerbadu mi najednou připadá, že může spojovat i víc funkcí najednou a že nelze automaticky akceptovat jen tu s nejvyššími nároky. Zde to aspoň tak nefungovalo. A že nepřijela očekávaná Ilse Aichingerová ani Peter Bichsel a rovnou tři autoři si zlomili nohu? Psaní je mimo jiné přece také hazard.