Jarboe

Krvácející, přesto stále živá

Osudy hudebníků jsou různé. Někteří mají jasno již od raného věku, jiní si svůj životní směr uvědomí až pod vlivem zkušeností, shodou určitých okolností. Jarboe náleží ke skupině druhé. Jako vysvětlení, proč se rozhodla věnovat hudbě, udává jakési zjevení, které ji zastihlo při stereotypní chvilce strávené s manželem v rodinném domku. Se zjevením přišla potřeba změny a touha vydat se na objevnou pouť světem hudby.

Do širšího povědomí se zapsala jako součást avantgardních hlučitelů Swans, vedených Michaelem Girou (o jeho spolupráci s formací Akron/Family jsme psali v minulém čísle), kde působila třináct let a podílela se na vydání více než dvaceti alb. Potřeba absolutní seberealizace ji však přiměla k odchodu a zahájení sólové dráhy. Natáčí vlastní prvotinu Thirteen Masks, jejímž leitmotivem je používání masek v lidském chování. Jedinečná kombinace elektro-industriální hudby s Jarboeiným uhrančivým zpěvem vyvolává zasloužený zájem a o Jarboe později vycházejí články například v The New York Times, Rolling Stoneu či Melody Makeru. Jarboe neustává v pilné práci a kromě několika vedlejších projektů, respektive menších výpomocí (v současné době jich má na svědomí více než padesát) vydává ve spolupráci s Larrym Sevenem album Beautiful People. Na rozdíl od svého předchůdce přímočařejší a navíc celé nahrané analogovým způsobem. Následuje album Anhedoniac, což je psychologický termín pro neschopnost dosáhnout radosti, a název přesně vyjadřuje jeho náladu. Sama Jarboe pracovně označila Anhedoniac za album svých chorob, a protože choroby je třeba léčit, přišla o něco později řada na uzdravující materiál – desku Disburden Disciple.

Před dvěma lety uskutečnila Jarboe jedinečný plán a za doprovodu stone-rockových králů Neurosis vydala blíže nepojmenované album. Spojením čarodějnicky prezentovaných experimentálních textů s neurotickou zvukovou povodní nezaměnitelných mistrů temna vznikla deska, která rozšířila hranice hudební ponurosti o další stupeň deprese. Jen doufejme, že spolupráce bude pokračovat.

Letošní novinkou je The Men Album. Sbírání a příprava materiálu zabrala Jarboe šest let života a celkový výsledek obsáhl dvacet skladeb rovnocenně rozdělených na dvou discích. Jako vždy se jedná o autorčinu osobní záležitost. Tentokrát se zaměřuje, jak lze poznat z názvu, na své zkušenosti s muži. Intimitu alba také umocňuje absence textů v bookletu (více na www.thelivingjarboe.com). Přestože většina skladeb patří autorsky Jarboe, objevuje se na albu velké množství hostujících muzikantů. Seznam je to věru impozantní: Blixa Bargeld (Einstürzende Neubauten, Nick Cave & The Bad Seeds), Chris Connelly (Revolting Cocks, Ministry, Pigface), David J (Bauhaus, Love & Rockets, The Jazz Butcher), Steve Von Till (Neurosis), dokonce Mika Vainio z  finských experimentátorů PanSonic a mnoho dalších.

Přesto výsledek vyznívá poněkud rozporu­plně. Téma partnerských vztahů je pro Jarboe natolik osobní, že důvod vzniku alba je spíše jakousi formou katarze a možnost hlubšího ztotožnění se s problémem je v tomto případě blízká nule. Nezbývá tedy než se kochat jednoduchými akustickými nápady (disk první), které zvolna přecházejí do tanečních rytmů (disk druhý), a především zaostřit slechy na Jarboein životními útrapami poznamenaný zpěv. Přestože z tvůrčího hlediska Jarboe nelze desku označit za nijak převratnou, určitě stojí za bližší pozornost a vzhledem k autorčině hudební povaze je velmi pravděpodobné, že do budoucna je stále na co se těšit.

Autor je hudební publicista.