umanitární organizace produkují trička a samolepky s nápisy jako „Einstein was a refugee“, známí emigranti vystupují v televizních kampaních, po každé katastrofě přírodní či politické se zvedne vlna solidarity s těmi, co na útěku přežili. Ale ochota evropských států přijímat ty, pro něž se život ve vlastní zemi stal z mnoha důvodů nesnesitelný, ne-li přímo nemožný, rok od roku klesá. Českou republiku nevyjímaje.
Minulý měsíc vstoupila v platnost již devátá novela zákona o azylu, která oproti předchozí právní úpravě obsahuje přes osmdesát změn. V zásadě má pomoci především přetíženému Nejvyššímu správnímu soudu, jenž je dnes poslední možností pro odmítnuté žadatele o azyl v Česku. Ti mohou dnes po zamítnutí své žádosti Odborem azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra podat žalobu ke krajskému soudu. Pokud ani ten jejich žádosti nevyhoví, má cizinec právo podat tzv. kasační stížnost právě k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.
Vzhledem k obrovskému množství odmítnutých žadatelů o azyl v České republice, kde se svou žádostí každoročně uspějí jen tři procenta utečenců, byl brněnský soud dlouhodobě přetížen a azylové řízení se tak mohlo vléci i několik let. Původní návrh novely z dílny Ministerstva vnitra na danou situaci reagoval tím, že tento možný opravný prostředek rovnou zrušil. Po tlaku zejména nevládních organizací nakonec vznikl kompromis, kdy v zákoně možnost kasační stížnosti sice zůstává, ovšem Nejvyšší správní soud může rozhodnout, zda se jí bude zabývat či nikoli. Nejvyšší správní soud při tom stejně jako krajské soudy nemůže zrušit rozhodnutí Ministerstva vnitra, pouze přezkoumat, jaké kroky k rozhodnutí správního orgánu vedly a do jaké míry byly oprávněné. Šéf Odboru azylové a migrační politiky Tomáš Haišman se domnívá, že se tak výrazně zefektivní průběh celého azylového řízení. Hlavně tím, že by mělo trvat kratší dobu. „Nemůžeme tušit, jak to bude vypadat v praxi, ale pravděpodobné je, že kasační stížnosti nebude Nejvyšší správní soud přijímat, v podstatě je budou zamítat jako nedůvodné,“ komentuje novinku právní poradkyně Magda Faltová z Poradny pro uprchlíky. Většina žadatelů o azyl v České republice v poslední době pochází z Ukrajiny a Slovenska. Podle Haišmana skoro devadesát procent. Někteří z nich požádáním o azyl vlastně jen reagují na velmi restriktivní české cizinecké zákony, které značně komplikují cizincům možnost žít a pracovat v Česku. „Nejvyšší správní soud byl opravdu zavalený případy, ve kterých se jednalo jen o protahování azylového řízení. Azylová procedura neslouží k tomu, aby si někdo nějakým způsobem protáhl pobyt,“ vysvětluje Magda Faltová a dodává: „Kdyby tu ovšem byla taková úprava cizineckého zákona, která by poskytla více možností legálního pobytu, bylo by méně lidí, kteří azylu zneužívají.” Problém nastává ve chvíli, kdy krajský soud nějakým způsobem pochybí nebo nepřijme důvodné argumenty žadatele. „Nyní hrozí, že se jeho stížností nebude Nejvyšší správní soud jako poslední opravná instance vůbec zabývat,“ podotýká Faltová.
Zákonodárci také zvýšili utečencům kapesné v táborech z 12 Kč pro dospělého a 6 Kč pro dítě na osobu a den na jednotný paušál 16 Kč. „Což už bylo rozhodně třeba, neboť tato částka se neměnila několik let,“ říká ředitel uprchlického zařízení v Zastávce u Brna Josef Sekerka.
Kapesné je ovšem vázané na pobyt v táboře. Ti z cizinců, kteří tato pobytová zařízení ministerstva vnitra vymění za takzvaný privát, dostanou od českého státu pouze jednorázový tříměsíční příspěvek ve výši dvanácti tisíc korun. Mění se také logika poskytování služeb žadatelům o azyl. Od nynějška jsou tyto služby poskytovány za úplatu, což znamená, že obyvatelé tábora, jejichž doložitelné příjmy převyšují částku životního minima, se od nynějška podílejí na úhradě nákladů na pobyt a stravu. „112 Kč na den platí za jídlo, 130 Kč za ubytování,“ vypočítává Nataša Chmelíčková z Organizace na pomoc uprchlíkům. Odchod z tábora není pro cizince tak jednoduchý, neboť podle zákona mají první rok azylové procedury doručovací adresu pouze v místě, kde jsou hlášeni, což v praxi znamená pouze azylové zařízení. Navíc žadatelé o azyl nesmějí po dobu prvního roku u nás oficiálně pracovat. Doručovací adresa je pro žadatele klíčový údaj, neboť jen na ni mu Ministerstvo vnitra, popřípadě soudy zasílají úřední rozhodnutí v jeho věci, pozvánky k pohovorům, oznamují termíny řízení či ho na ní kontaktují, potřebují-li si ověřit některé detaily žadatelova života.
„Jen využívali služeb azylového zařízení, nebyli evidenčně podchytitelní, měli volnost pohybu a často pak byli nedosažitelní a celá procedura se tak neúměrně natahovala,“ popisuje Haišman problémy s doručováním uprchlické pošty. Nataša Chmelíčková vysvětluje: „Dříve měli tito lidé možnost dostat propustku na třicet dnů, pak přijít do tábora a získat další, nyní mohou tábor opustit na propustku pouze na deset dnů v měsíci.“ Haišman je přesvědčen, že tato zákonná úprava prospěje žadatelům samotným, neboť tak budou více spolupracovat. „Jestliže zmizí, není možné jim doručit rozhodnutí, ať už kladné nebo záporné,“ říká Haišman. V táborech to podle Josefa Sekerky vypadá následovně: „Pokud klient přijde po deseti dnech, dostane poštu a ví se, že není pozván na pohovor nebo se mu nechystá odbor (azylové a migrační politiky) zaslat nějaké rozhodnutí, může si zažádat o dlouhodobé opuštění azylového zařízení na dobu 30 dnů a na odboru obvykle nic nenamítají.“
Trochu jiný názor má Magda Faltová: „Myslím si, že je to částečně proto, aby měla správa uprchlických zařízení lidi v táborech, musí také vykazovat nějakou činnost, ale to je jen moje interpretace.“ Naráží tím na fakt, že počet žadatelů o azyl v České republice (podobně jako v Evropě) klesá a kvůli malé vytíženosti se uvažuje o zavření některých pobytových středisek nebo alespoň o změně jejich statusu.
„Řekněme to tak: Česká republika se musí stejně jako ostatní země Evropské unie řídit právními úpravami, které jsou pro všechny členy závazné. Některé státy využívají možnosti, které jim to dává při pomoci uprchlíkům, maximálně, některé minimálně,“ shrnuje celou novelu Nataša Chmelíčková.
Autorka je publicistka.