Dobrovolné aktivistky z organizace Machsomwatch hovoří o situaci na izraelsko-palestinské hranici po palestinských volbách.
Změnil se po vítězství Hamasu režim na přechodech?
Sylvia: Ano, k horšímu. Tlak od voleb vzrůstá, vidíme to jak na přechodech, tak na výstavbě bariéry a nových „apartheid roads“.
Adi: Myslím si, že nejdůležitější je, že se zrychluje výstavba zdi. Odpovídá to plánu strany Kadima dokončit ji co nejrychleji. Má to velký dopad zvláště na okolí Jeruzaléma. Zeď rozděluje východní Jeruzalém, kde žije čtvrt milionu Palestinců, od zbytku Západního břehu.
Sylvia: Vzrůstá tak mimo jiné nedostupnost lékařské péče. Ve východním Jeruzalémě jsou palestinské nemocnice, jako Augusta Victoria nebo Muqassed, kde jsou palestinští lékaři a sestry. Lidé z okolí však zjišťují, že je čím dál obtížnější se do nemocnic dostat. Dříve jsme se jim pokoušeli pomáhat a vyřizovat povolení k přechodu zdi. A nějak to šlo. Nyní je jedinou odpovědí izraelské administrativy zamítnutí těchto žádostí.
Adi: Jenom zhruba čtyři procenta obyvatel Palestiny mohou nyní získat povolení k přechodu checkpointu na izraelskou stranu. Ale čím dál méně lidí dostává i ostatní druhy propustek. Říká se, že do dvou let nebudou vydávána žádná povolení pro Palestince ke vstupu na izraelské území. Mnoho lidí o ně dokonce nemůže žádat už dnes, protože jsou takzvaně pod kontrolou izraelských bezpečnostních služeb Shabak. Týká se to asi třiceti procent obyvatel Palestiny.
Sylvia: Domníváme se, že jen toto opatření se přímo či nepřímo dotýká asi 200 000 lidí. Po určité době lze zažádat o změnu tohoto statutu. My se snažíme lidem pomáhat a psát za ně žádosti, protože víme, co mají obsahovat. Většina z nich ale dostává negativní odpověď. Uvnitř Palestiny žije také mnoho křesťanů, kteří rozhodně nemohou být považováni za nějaké teroristy, přesto jsou postiženi stejně. Předpokládám, že je to způsob, jak získat lidi ke spolupráci s izraelskými bezpečnostními silami.
Jak se promítá výstavba „apartheid roads“ na omezení pohybu lidí v Palestině?
Adi: Je jasné, že cílem politiky izraelské armády a vlády je kompletně oddělit pohyb židovských a palestinských obyvatel na Západním břehu. Pro Palestince se nyní staví něco jako tunely, které vedou pod cestami pro židovské osadníky. Nehledě na to, že to stojí hrozně peněz, je to hodně zvláštní řešení celé situace.
Sylvia: Ale i v těchto nově budovaných tunelech, které mají umožnit volný pohyb Palestincům, je přítomna izraelská armáda. Působí to jako trest za to, že Palestinci volili Hamas.
Adi: Na mapě je jasně vidět, že jde o proces totální separace palestinských území od židovských osad. Tato území by pak připadla Palestině a území židovských osad na Západním břehu Izraeli.
Tvrdíte, že hlavním cílem checkpointů a zdí je učinit život v Palestině tak obtížným, jak je jen možné. Myslíte si, že tento názor získává podporu izraelské veřejnosti?
Sylvie: Ne, dokonce ani když jsou známa fakta o tom, co se v Palestině děje.
Adi: Podle průzkumů jde podpora zdi napříč izraelskou společností. Výstavbu podporuje 85 procent lidí. Lidé věří, že je to konečné řešení bezpečnostních problémů, a jako řešení se chápe úplná separace od Palestiny a přerušení veškerých kontaktů s Palestinci.
Sama jsem viděla, že na mnoha místech lze přes zeď nelegálně přejít, myslíte si, že tedy zeď skutečně funguje v bezpečnostním slova smyslu?
Sylvia: Zeď ještě není úplně dokončena. Čas od času je možné ji překročit, aniž by tam byla pohraniční policie přítomna. Tresty za překročení jsou ovšem stále tvrdší.
Kde je řešení?
Sylvia: Jediná cesta, jak z toho ven, je podle mě tlak Evropy a vůbec mezinárodního společenství na změnu.
Jak si myslíte, že zeď ovlivňuje mentalitu lidí na obou stranách?
Adi: Nevím, jaké je to na druhé straně. A to je symbolické. Lidé spolu nemají žádný kontakt, neznají se, což dává velký prostor k dehumanizaci druhé strany. Většina Izraelců slyší o Palestině jen v souvislosti s terorem. Nevidí a neznají obyčejné Palestince, kteří chtějí jen nějak přežít. Myslím, že tato vzájemná izolace je velmi nebezpečná.