S trutnovským rodákem Josefem Mühlbergerem (1903–1985), jehož Dějiny německé literatury v Čechách 1900–1939 doufejme brzy poznáme z českého překladu, seznamují Souvislosti č. 3/2005 ukázkou tří jeho literárních portrétů a úryvkem z doslovu, který do německého vydání Mühlbergerových Dějin (München 1981) napsal Michael Berger.
Znechucení z hry Ludvíka Aškenazyho Host (1960) neskrýval – poté, co zhlédl v televizi Vávrovo filmové zpracování této hry – Viki Shock v literární a výtvarné příloze studentského listu Babylon č. 2/2005.
Rozhlasový příspěvek Oty Filipa na téma „konce německé literatury v Čechách a na Moravě” otiskl Proglas č. 4/2005.
Také žel již ukončenou existencí německého divadla v Praze se zaobírá teatroložka Veronika Ambros ve studii, kterou si můžeme česky přečíst v Sborníku prací filozofické fakulty Brněnské univerzity Q 6/2003, s. 139–150. – Ostudný zábor Stavovského divadla z 16. 11. 1920 osvětlil v další kapitole svého historického seriálu v Týdnu č. 47/2005 Pavel Kosatík.
Ohlas německého vydání románu Michala Viewegha Vybíjená (Völkerball, Deuticke, Wien) zrekapituloval v Mladé frontě Dnes 2. 11. 2005 Aleš Knapp. – V Lidových novinách 16. 11. 2005 M. Viewegh u příležitosti polského vydání tří svých děl prozradil, že jeho další kniha se bude jmenovat (v návaznosti na minulé tituly) Báječný rok. Deník 2005.
Laudatio Jaroslava Vostrého k udělení Ceny ministerstva kultury ČSR Jiřímu Suchému otiskly Divadelní noviny č. 19/2005.
Pražský koncert Boba Dylana 7. 11. t. r. doprovodily dvě události literárního rázu: anglicko-české vydání Dylanových Lyrics / Textů 1962–2001 (Kalich 2005) a vydání českého překladu prvého dílu Dylanových Kronik (Argo 2005). V Hospodářských novinách 16. 11. 2005 komentoval kompletní dylanovský zpěvník (vázaných 960 stran formátu A4) Jan Sobotka, podle Jiřího Černého (Lidové noviny 14. 11. 2005) náš nejlepší dylanolog.
Výbor z publicistiky Jana Rejžka Z mého deníčku 1984–2003 (Nakladatelství XYZ 2005) zhodnotil na internetové Dobré adrese č. 11 (listopad 2005) autor podepisující se Jasoň Drsoň.
František Knopp
Rumunsko
Rumunský Observatorul Cultural si tentokrát vybral za téma básnířku Anu Blandianu a otiskl dva rozhovory a báseň Totul (Všechno). Z ní se díky komentáři dozvíte, že zbourání značné části Bukurešti v 80. letech zapříčinily potulné kočky, které na dvoře nemocnice Spitalul Brâncovenesc napadly Ceauşeskova psa. S básnířkou, která si dovolila zesměšnit vůdce lidu cyklem o zlém kocourku Pažitkovi, patřila mezi zakázané autory, po revoluci vedla Občanskou alianci a založila muzeum obětí komunismu v Sighetu Marmaţiei (spolu s Osvětimí a Památníkem míru v Normandii patří mezi prestižní Místa evropského utrpení), byl rozhovor veden především o politice. Nicméně záminkou k němu byla její nominace mezi Les belles Etrangères, dvanáct osobností, které měly ve Francii reprezentovat rumunskou kulturu. Autorka v rozhovoru mimo jiné podotkla, že „schopnost Francie zabývat se osudem kultury jiných národů je mimořádná“. Upozorňuje, že Francouzi vnímají kulturu jako celek, zatímco z dnešní rumunštiny by mohlo být slovo „společně“ klidně vypuštěno. Kulturní otevřenost by však doporučovala všem národům: „Je výhodou malých zemí, když vědí, že se musí zviditelnit prostřednictvím kultury.“ Což ilustruje na příkladu Slovinska, kde se poměrně nedávno zúčastnila literárního festivalu Vilenica se spřeženími lipicánů, večerním čtením poezie v katedrále, půlnočním v lese a ranním ve zříceninách hradu a s udělováním cen v krápníkové jeskyni. Zkrátka i Rumunsko má tu smůlu, že není ani nebude velmocí, ani malou či dostatečně osamělou zemí, úpěnlivě střežící svou identitu. „Rumunsko vezmou do Evropy i s jeho securisty, protože Evropa má na rozšíření zájem,“ tvrdí autorka, přičemž na téma dalšího zapojování střední Evropy do Unie se chystá Francouzům oznámit, že „nelze sjednotit pouze zahraniční politiku a ekonomii. Rovněž naše obsese musí být sjednoceny.“
Tomáš Vašut