Medailony Karoliny Světlé a Gabriely Preissové napsaly do Krásné paní č. 3/2006 a 4/2006 Eva Uhrová a Hana Sedlářová.
Předčasně zemřelé Luise Zikové (1874–1896), autorce jediné knihy – prózy Spodní proudy (Knihovna Moderní revue 1896) – věnoval studii Michal Topor v časopise pro mezioborová bohemistická studia Slovo a smysl / Word & Sense č. 3/2005 (vyšlo v únoru 2006).
Památku Jiřího Karáska ze Lvovic, od jehož smrti uplynulo 5. 3. t. r. pětapadesát let, uctil Tvar v čísle 6/2006 otištěním jeho dosud nepublikované korespondence z let 1946–48.
Imaginární rozhovor Karla Čapka a Vladislava Vančury zapojil do 3. části svých „nesoustavných poznámek“ o románu Jiří Trávníček (Host č. 3/2006).
Pohnuté osudy učení Sigmunda Freuda v českých zemích vylíčil v Dějinách a současnosti č. 4/2006 Vladimír Borecký. (Do čísla s titulem Případ doktora Sigmunda Freuda přispěli statěmi na freudovské téma ještě Tomáš Hermann, Cyril Höschl a Josef Kroutvor.)
V názoru na zbavení Ivana Olbrachta čestného občanství města Semily se v podstatě nelišili Karel Steigerwald v Mladé frontě Dnes 29. 3. 2006, Jiří Hanák v Právu 30. 3. 2006 a Jaroslav Kojzar v Haló novinách týž den.
O výstavě, kterou knihovna v Rosicích u Brna připravila k 110. výročí narození rosického rodáka Antonína Zhoře (1896–1965), autora knih pro děti, informovala Rovnost 17. 1. 2006.
Svou dnes už velmi rozsáhlou románovou tvorbu představila v K-revui č. 3/2006 Ludmila Vaňková.
Slovníkové heslo dramaturga a překladatele Josefa Balvína, narozeného 13. 12. 1923 v Kloboukách u Brna, najdeme v Literární encyklopedii Salonu č. 462 z 30. 3. 2006.
Z obdivu k Zdeňku Svěrákovi – sedmdesátníkovi se v Lidových novinách 6. 4. 2006 vyznal Jiří Suchý, brzký pětasedmdesátník.
František Knopp
Španělsko
Na hranicích Mexika a USA se nachází jedenapůlmilionové průmyslové město Ciudad Juárez. Za posledních třináct let zde zmizelo na 4500 žen a více než 450, především dívek ve věku od čtrnácti do sedmnácti let a vždy pocházejících z chudších vrstev, bylo uneseno, znásilněno, mučeno a poté zavražděno. Této hrůzné „feminicidě“, kterou se dodnes nepodařilo objasnit a jejíž viníci beztrestně běhají po světě a dál vraždí, věnovala 18. února celou třetinu svého rozsahu Babelia, sobotní kulturní příloha největšího španělského deníku El País. „Od studentských bouří v roce 1968 a od neoindigenistického povstání ve státě Chiapas v roce 1994 nenastal v mexické kultuře takový tvůrčí vzmach, jaký nyní vyvolává vraždění žen v Ciudad Juárez,“ tvrdí mexický spisovatel Sergio González Rodríguez, jenž sám o celé kauze napsal publicistickou knihu Kosti v poušti (Huesos en el desierto). Vedle dalších novinářů, spisovatelů, hudebníků, výtvarníků, filmařů a dramatiků se těmto událostem – jako jeden z prvních – věnoval chilský romanopisec Roberto Bolaño (u nás známý jako autor Chilského nokturna) ve svém posledním, posmrtně vydaném románu 2666 (Anagrama 2004). Monumentální a strhující vypravěčské dílo je rozvrženo do pěti částí. Ve čtvrté z nich, nazvané Zločiny, Bolaño podrobně popsal, vycházeje z důkladného studia policejních hlášení, více než sto vražd v Ciudad Juárez (v knize se město jmenuje Santa Teresa).
Pochopit a vysvětlit toto bezpříkladné násilí a bezpráví páchané na mexickém pomezí se v Babelii snaží dva eseje, Byla nalezena na prázdné parcele od Carlose Monsiváise a Jak zabít ženu? od Margo Glantzové, a sociálně politická analýza Vyženu tě do pouště od Javiera Arendy Luny. Jejich úvahy nejsou moc radostné. Všichni tři se totiž shodují na tom, že neschopnost úřadů objasnit a zastavit obludné vraždění dívek představuje výmluvný symbol naprostého úpadku mexické společnosti, v níž se ruku v ruce dělí o moc politikové, policie a narkomafie. Uvidíme, zda angažovanost umělců a intelektuálů tuto bezvýchodnou situaci nějak zlepší.
Jiří Holub
Polsko
Varšavský čtvrtletník Zeszyty Literackie vznikl v Paříži převážně jako dílo těch exulantů, které z Polska vyhnal výjimečný stav vyhlášený 13. prosince 1981. Od počátku se nezamýšlel stát ani tak dalším politickým hlasem emigrace, ale chtěl hrubosti doby a konkrétního režimu čelit především elitní poezií, prózou, esejistikou. Pro nás je důležité i to, že proti starším polským exilovým generacím, orientovaným (kromě ovšem nezbytných velkých západních národních kultur) spíše na kulturu ruskou, na zájem o Ukrajinu, Litvu a Bělorusko, se v ZL objevil i silnější akcent český. Členem redakční rady je dodnes Petr Král, ZL vydaly i samostatné – a úspěšné – číslo o Praze, v uměleckohistorických esejích kmenového italského autora Roberta Salvadoriho se nejednou objevila česká témata, např. zlínská architektura.
Redakce čte pečlivě příspěvky nabídnuté mladými a neznámými autory, a tak básnický debut v časopise, který je pro svou elitnost chválen i kritizován, není tak vzácný. Na druhé straně zůstává časopis už ve třetím desetiletí některým autorům věrný. Z polských jsou to třeba klasikové C. Miłosz, Z. Herbert, W. Gombrowicz, G. Herling-Grudziński, J. Stempowski, J. Kott aj. Z cizích asi na prvním místě J. Brodskij. V nejnovějším čísle (93, 1/2006) nacházíme i autory mladší, ale už vlastně také uznané klasiky – například básníka Janusze Szubera (u nás neznámého) či prozaika Andrzeje Stasiuka. ZL se věrně drží střední Evropy a „Evropy druhé kategorie“, o které s takovou láskou psává právě A. Stasiuk. I té Evropy vyvražděné – jako v posledním čísle povídkou I. B. Singera Bradka (či Plnovous) o pekaři Davidovi, který se vypravil za výdělkem do Ameriky, aby tam obstál ve své zbožnosti: neoholil se, nepracoval o sobotách, a když se vrátil do svého městečka, začali říkat, že „cesta do Ameriky udělala z Davida cadika“. Jak odpovídá nárokům časopisu, překlad je pořízen z jidiš.
Zeszyty na jedné straně předkládají čtenáři literaturu vznešenou, často ověřenou ve zkoušce času a potvrzenou i literárními cenami, tisknou ovšem i neznámé autory, pokud obstojí před vyhraněnými redakčními měřítky, a vedle toho všeho dělají práci skromně služebnou, které se, pokud vím, nikdo jiný v Polsku takto nevěnuje. Tisknou texty z pozůstalostí, opatřené vysvětlivkami – v tomto čísle z korespondence Czesława Miłosze a Zbigniewa Herberta. Některé se později stávají základem vydaných knih. A co je pro domácího, ale zejména zahraničního zájemce o polskou literaturu a kulturu nedocenitelné, jsou přehledy a kalendária. Rubrika Literární ceny přináší přehled ocenění, jimž se říká prestižní, ale i cen dosud málo zavedených. Kronika pak zachycuje téměř den po dni zpracovaný přehled událostí v literárním životě za jedno čtvrtletí – jubilea, úmrtí, ceny, výstavy, divadelní adaptace, vítání nových titulů, autogramiády, konference, vernisáže a semináře. Tyto rubriky jsou zpracovávány podle přesných kritérií, užitečné jsou ale i ty subjektivnější, autorské: pohledy na nové knihy, hudební události, výstavy.
Václav Burian