Jazzová hudba u nás patří na rozdíl od většiny ostatních evropských zemí spíše k periferním žánrům, přičemž obdobný stav platí i pro její publicistickou či kritickou reflexi. Jedním z důsledků tohoto vakua je série restriktivních zásahů ze strany autoritativních režimů počínaje fašismem na konci třicátých let a konče procesy s Jazzovou sekcí na konci osmdesátých let minulého století. Tímto specifickým rysem života české jazzové scény s užším zaměřením na důsledněji dosud nezmapované období sedmdesátých a osmdesátých let se zabývá hudební publicista Vladimír Kouřil ve své nové knize Divná hudba dob nekalých s podtitulem Opojný život jazzové periférie krajiny podřipské.
Vladimír Kouřil (*1944) jako člen Jazzové sekce Svazu hudebníků v daném období aktivně sledoval dění na scéně, publikoval v Bulletinu Jazz a v roce 1987 byl jedním z perzekvovaných činitelů Jazzové sekce. Oficiálně začal publikovat až po roce 1989: vydal soubor medailonů současných hudebníků nazvaný Starý a mladý pán hrají jazz (Panglos 1997) a knihu Jazzová sekce v čase a nečase 1971-1987 (Torst 1999), v níž podrobně zachytil historii Jazzové sekce.
Jako jeden z mála českých jazzových publicistů se Kouřil nezabývá pouze klasickým, respektive středoproudým jazzem, ale také jeho avantgardními odnožemi, přičemž tento styl zároveň nahlíží v mnohem širších kulturních souvislostech i s ohledem na populární nebo vážnou hudbu. V aktuální knize se snaží podrobně mapovat dění na české jazzové scéně v období normalizace, oproti předchozímu titulu ovšem v podstatně širším kontextu – nahlíží problematiku z různých úhlů a snaží se o kompletní postižení tohoto tématu. Poutavě psaná kniha představuje velice cenný materiál díky komplexnosti obsažených informací, věnovaných období od konce šedesátých let do doby převratu v devětaosmdesátém s bilančními přesahy do současnosti. Jedinou výtku k provedení knihy lze směřovat k vydavatelství Volvox Globator: naprosto nevhodná obálka i celková grafická úprava vyvolává ve čtenáři pocit, že drží v ruce titul z nějakého lokálního vydavatelství.
Divná hudba dob nekalých se skládá z pěti samostatných částí, které dohromady mozaikovou metodou skládají téměř kompletní obraz české jazzové hudby posledních třiceti let. Vstupní kapitola nazvaná Století jazzu je přehledně zhuštěným a sumarizujícím průvodcem po vývoji žánru a jeho jednotlivých vývojových fází, jež jsou usouvztažněny s historickými událostmi, s nimiž jejich vznik více či méně souvisel. Druhá kapitola Poutníkova cesta za jazzovou vírou popisuje ryze osobní posluchačský vývoj samotného autora textu, který zažil výrazný úsek rozvoje moderního jazzu. Individuální historie odráží vnější dobové okolnosti a ukazuje tak možnosti, které měl v socialistickém Československu mladý člověk zajímající se o „jinou“ kulturu.
Nejcennější materiál však obsahuje nejdelší třetí oddíl nazvaný Nenápadný vliv Bílé hory
na jazzovou improvizaci, v němž jsou rok po roce popsány nejdůležitější události odehrávající se v jazzovém prostředí, s ohledem na politickou a společenskou situaci, navíc dokreslovány ilustrativními citacemi z dobového tisku. Další částí knihy je podoba českého jazzu sedmé a osmé dekády završena – rozsáhlý materiál, vzniklý z rozhovorů s kapelníkem, skladatelem a pianistou Milanem Svobodou, jenž je zástupcem hudební generace etablující se během sedmdesátých let, představuje zajímavý pohled „zevnitř“ scény. Pátou kapitolou nazvanou Krajina českého jazzu v čase změn se Kouřil přesouvá do současnosti – fundovaně zde analyzuje porevoluční situaci na této scéně, komentuje spíše rozpačitý stav hudební publicistiky věnované tomuto žánru, jednotlivá periodika či festivaly. Důležitým apendixem je abecedně řazená diskografie československého jazzu vydaného v letech 1970-1989.
Ačkoliv by se mohlo zdát, že u nás jazz na hudební periferii zůstává i nadále, úplně tomu tak není. Kouřil totiž vkládá naději do generace mladých hudebníků vynořivších se na přelomu tisíciletí, kteří se nespokojují pouze s mainstreamem či fúzemi jako většina jejich starších předchůdců, více reflektují současné hudební dění a vnášejí do své hudby nový pohled. K této nadějné změně velkou měrou napomáhá i Kouřilova kniha, která kromě otevření širokého pole hudebních kontextů poukazuje na to, že je v našem prostředí na co navazovat.
Autor je přispěvatel časopisu HIS Voice.
Vladimír Kouřil: Divná hudba dob nekalých.
Opojný život jazzové periférie krajiny podřipské.
Volvox Globator, Praha 2006.